Ne, „replikující se xenoboti“ nejsou pořád umělým životem

TLDR: Už jsme to tu měli vloni – xenoboti jsou torzem buňky, kterou jsme se naučili ovládat pro své potřeby. A tato schopnost se lepší a lepší. Ale nově oznámená schopnost xenobotů „replikovat se“ neznamená to, co si myslíte, že znamená. Studie tuna.

Děsivá zpráva zase jinak

A máme tu demytizaci pro tento den! Ano, jak jste možná už četli, vědátoři skutečně přišli se studií, ve které upravené žabí buňky (kterým říkejme „xenoboti“) zvládali jakousi formu replikace. A to je úžasný pokrok za necelé dva roky od poslední podobné studie! Ale o umělý život pořád nejde…

Dneska tu nebudu jako minule popisovat, že „umělý život“ záleží na definici a buďto jsme od „umělého života“ furt hodně daleko, anebo už dávno vznikl. Ne, tohle není u nových „xenobotů 3.0“ vůbec potřeba. Jejich schopnost „replikace“ tak, jak ji popisují vědátoři, má totiž daleko k replikaci v tom smyslu, jak o ní obvykle mluvíme.

Schopnost množit sebe sama je jedním z těch nejzákladnějších kritérií života. Ať už jde o dělení jednobuněčných organismů či sexuální reprodukci těch komplexnějších, možnost udělat z bytosti jedné či dvou jakousi bytost další, to je něco doslova zázračného! A je k tomu tak či onak potřeba neuvěřitelně složitý biochemický aparát, o kterém se pořád učíme něco nového!

Je replikaců xenobotů 3.0 snahou o zkopírování biologického množení? Bohužel (naštěstí?) nikoliv – namísto jakékoliv biologické reprodukce nových buněk totiž pod „replikací“ vědátoři myslí jakousi variaci rolování sněhové koule…

Není xenobot jako xenobot. Zdroj: PNAS/Douglas Blackiston a Sam Kriegman, 20th Century Fox, vlastní
Není xenobot jako xenobot. Zdroj: PNAS/Douglas Blackiston a Sam Kriegman, 20th Century Fox, vlastní

Není replikace jako replikace

Fčil samože přeháním, ale zase ne tak moc. Co se stalo je to, shluky xenobotů plujících si Petriho misce na sebe začaly lepit jiné volně plovoucí okolní xenoboty. A jakmile se jich takto na sebe nalepilo dostatečné množství (mluví se o spodní hranici minimálně 50 buněk), začaly přirozeně hromadit další kvanta buněk v opakujícím se typu chování.

Ony buňky lepící se na náš chuchvalec ale už musely v médiu být přítomny. Analog se sněhovou koulí, která se „zvětšuje“ tím, jak po svahu na sebe nalepuje další (již přítomný) sníh, tedy platí stále. Nevznikaly při tom ale buňky nové! Takže nejde moc o „rozmnožování“ jako spíš „náhodné strkání kmenových buňěk na stále větší a větší hromadu„. To zní asi jako, že si z výzkumu utahuju, ale ba naopak!

Skutečnost, že jde o přirozené chování xenobotů – a že na něj dochází ve větším množství buněk – je fakt něco nového a potenciálně významného! Takto popsané „kinematické rozmnožování“ je první svého druhu – a nemnoží se při něm buňky, ale celé shluky vícebuněčných, uh, velkoxenobotů! Což nám říká něco nového o těchto „kyborgbuňkách“, co jsme netušili, že budou umět.

Ook, možná si popišme ještě jinak. Řekněme, že vezmete několik autíček na baterie a spojíte je dohromady tak, aby se točila v kruhu. A tyto rotující struktury vložíte do krabice plné volně stojících autíček. Což ale začne dělat pozoruhodný jev, kdy se v důsledku první točící se konstrukce „oddělením od ní“ vytváří další točící se konstrukce.

Je to replikace v tom smyslu, že „shluky buněk (samy o sobě) vytvářejí nové ‚generace‘ svých shluků“. Ale není to replikace v tom smyslu, že „buňky vytvářejí nové buňky“. Což je fascinující zjištění, o tom žádná! Nicméně, titulky o „replikujících se robobuňkách“ asi většina pochopí spíše ve smyslu toho druhého než toho prvního…

Tancuj, tancuj, vykrůcaj

Studie dále řeší hlavně to, jak lze kinetické „rozmnožování“ vytunit k vyšší efektivitě s pomocí strojových učení (because of course tam musí být i něco o AI). Přičemž nejzajímavější na tom je, že když má chuchvalec tvar PacMana, tak se na něj lepí jiné buňky lépe. Na což vedoucí výzkumník Homer Simpson odpověděl: „Duh!“

Je to rozhodně poprvé, kdy se podařilo vytvořit zatím nejpokročilejší formu replikace u syntetického něco-jako-života! A paradoxně mi připadá zajímavější, že jen tak mimochodem vznikl jednoduchý vícebuněčný protoorganismus.

Budoucí praktičtí xenoboti mají stále ohromný potenciál v medicíně i ekologii! Ale do té doby bude muset uplynout ještě nějaký ten počet generací (lidských, nikoliv xenobotích) vědátorů, kteří budou muset poštelovat i konzervativnější formy toho, co si většina představí pod „rozmnožováním“.

Ani tato taky-replikace nás totiž moc neposunula k tomu, abychom u xenobotů uměli napodobit přirozené dělení. To by bylo už skutečně na Nobelovky! A nepochybuji o tom, že se o něco podobného vědátoři budou snažit! Dnes však není ten den, kdy se jim to už povedlo.

[Ladislav Loukota, Olga Ryparová]

Starší video o principu xenobotů hír:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama