Je pro naše zdraví rizikovější prodělání infekce nebo očkování?

TLDR: Nová studie se podívala na to, jaké mají očkování proti covidu rizika. Výsledky ukazují, že byť očkování není zcela bez rizik, prodělání covidu má rizika výrazně vyšší – a podobným vyšším rizikům čelí i řada dalších lidí od diabetiků po kuřáky. Studie tuna, tuna a tuna.

Covid po milionšesté

Tak tu máme zase covidové téma! Po minulé iteraci, kde jsme se podívali na zoubek statistice očkovaných vs. neočkovaných lidí s vážnými průběhy se tentokrát podíváme na to, jak jsou na tom vakcíny s nežádoucími účinky. Právě to se totiž jako kolovrátek ve veřejném prostoru omílá hned po tom, že „vAkCíNy nEcHrÁnÍ“.

K 28. 8. 2021 bylo celosvětově podáno více než 5,18 miliard dávek vakcín proti COVID-19. Pro reálnější představu se jedná celosvětově o 67 očkovaných lidí na každých 100 lidí. Na úrovni jednotlivých států se počty očkovaných výrazně liší. Například Malta má plně očkovaných 82 % své dospělé populace, Belgie 70 %, Mongolsko 64 %, Itálie a Německo 60 %, Francie a Rakousko 58 %, Česká republika a Řecko 53 %.

Nedávno byla v Dánsku, Norsku, Německu, Rakousku a Spojeném království hlášena trombocytopenie a vzácné tromboembolické příhody po očkování Astrou Zenecou. Spojené státy hlásily podobné případy spojené s vakcínou Johnson & Johnson. Na základě těchto případů některé země omezily používání vakcíny Astra Zenecha a Johnson & Johnson.

Nás všechny samozřejmě zajímá, zda je vyšší riziko vzniku nežádoucích účinků po očkování, po infekci, nebo zda je srovnatelné. To, že očkování mohou způsobovat výjimečně nežádoucí jevy, není šokující – a kdyby se očkovalo jen tak ze srandy a z nudy, byla by podobná rizika nenulovým problémem. Jenže očkování má za cíl zabránit vážnému průběhu covidu (a sekundárně snížit infekčnost). Naštěstí někteří nezůstali u vyslovení otázky, ale začali analyzovat dostupná data!

Díky tomu nedávno vyšly tři na sobě nezávislé velké studie zaměřené na porovnávání četnosti výskytu nežádoucích účinků po očkování a po prodělání infekce.

Retrospektivní kohortová studie je studie organizovaná tak, že se sbírají data ze dvou či více skupin s pokud možno stejnou strukturou. Skupiny se liší v tom, že jedna v minulosti byla vystavena hodnocenému faktoru, druhá nikoliv. Retrospektivní znamená, že skupiny nesledujeme od počátku expozice, ale že expozici zjišťujeme zpětně.

Popojedem dál

Začneme americkou studií kolektivu Maxime Taqueta. Jde o retrospektivní kohortovou studii srovnávající žilní trombózy v mozkových žilních splavech a v portálním řečišti u 537 913 pacientů prodělajících onemocnění COVID-19 s celkem 392 424 pacienty prodělajících chřipku a 366 869 pacienty očkovanými Pfizerem nebo Modernou.

Incidence diagnostikované žilní trombózy v mozkových splavech po onemocnění COVID-19 byla 42,8 lidí na milion lidí vs. 3,83 pacientů s chřipkou na milion lidí vs. 6,67 očkovaných na milion lidí. Závěrem studie je, že riziko žilních trombóz spojené s onemocněním COVID-19 je přibližně 7x vyšší než riziko spojené s mRNA vakcínami (Pfizer, Moderna).

Studie případů a kontrol (case-control study) je založena na tom, že se ke sledovaným subjektům, například očkovaným, vybere kontrolní skupina tak, aby významné charakteristiky obou skupin byly pokud možno co nejvíce podobné.

Druhá studie vychází z dat z Izraele. Noam Barda a kol. se zaměřili na vyhodnocování hlášených nežádoucích účinků, které potenciálně souvisí s očkováním vakcínou Pfizer. Jejich přístup byl trochu trikový. Využili data o pacientech k tomu, aby z nich získali co nejvíce informací o rozdílu mezi očkovanými a neočkovanými. Tým kladl důraz na vyvážení charakteristických rysů očkovaných a prodělaných COVID-19. Byly vyhodnoceny nežádoucí účinky po očkování více než 2,4 milionů očkovaných. Převažovaly lymfadenopatie (2,43x vyšší riziko), infekce herpes zoster (1,43x vyšší riziku), apendicitida (1,4x vyšší riziko) a myokarditida (18,28x vyšší riziko).

Nakažených SARS-CoV-2 bylo více než 240 000. Studie nezachytila významný vliv infekce na výskyt stejných nežádoucích účinků kromě myokarditid. Myokarditidy po infekci byly zachyceny u 11 pacientů na 100 000 osob. Infekce také zvyšuje riziko jiných nežádoucích účinků: arytmie (3,83x vyšší riziko), akutní selhání ledvin (14,82x vyšší riziko), plicní embolie (12,14x vyšší riziko), hluboká žilní trombóza (3,75x vyšší riziko), infarkt myokardu (4,47x vyšší riziko) a perikarditida (5,39x vyšší riziko).

Nežádoucí účinky vakcín, část 1. Zdroj: studie v tomto článku, vlastní
Nežádoucí účinky vakcín, část 1. Zdroj: studie v tomto článku, vlastní

Závěrem práce je, že očkovaní mají riziko myokarditid 3x vyšší ve srovnání s neočkovanými, zatímco po infekci se riziko zvýší 11x. Mezi 21 pacienty s myokarditidou ve skupině očkovaných byl střední věk 25 let; až na dvě výjimky se myokarditida rozvinula u mužů.

Co se týče tromboembolií je z předešlých analýz prokázané riziko spojené s vakcínami Astra Zeneca a Johnson & Johnson, komplikace postihuje především mladé ženy. Souvislost s vakcínou Pfizer nebyla prokázána.

Ne, nežádoucí účinky vakcín nejsou nula. Ano, jsou nižší než prodělání covidu. Zdroj: NBC, vlastní
Ne, nežádoucí účinky vakcín nejsou nula. Ano, jsou nižší než prodělání covidu. Zdroj: NBC, vlastní

Co se týká často diskutované Bellovy obrny (obrny lícního nervu), tak riziko po očkování je 1,32x vyšší. Číslo ovšem není příliš průkazné, protože jde o málo častou událost u očkovaných i u neočkovaných a tak 95% interval spolehlivosti relativního rizika obsahuje jedničku. Lidsky řečeno to znamená, že je dost dobře možné, že to vyšlo jen náhodou. Autoři diskutují jedno zajímavé možné vysvětlení. Po očkování zaznamenali větší počet případů infekce herpes zoster, tedy infekci virem, který je podezřelý z toho, že by mohl způsobovat i Bellovu parézu.

Mezi další možné komplikace infekce SARS-CoV-2 patří také anémie a nitrolební krvácení. Z dat studie je možné, že vakcína Pfizer by mohla mít před těmito komplikacemi dokonce ochranný účinek.

Nežádoucí účinky vakcín, část 2. Zdroj: studie v tomto článku, vlastní
Nežádoucí účinky vakcín, část 2. Zdroj: studie v tomto článku, vlastní

Do třetice všeho dobrého

Poslední studie kolektivu kolem Julia Hippisley-Coxe je provedena na britské populaci. Autoři posuzovali souvislost mezi vakcínami a rizikem trombotických stavů (trombocytopenie, tromboembolie) u dospělé populace (≥ 16 let). Skupiny zahrnovaly 19 608 008 očkovaných Astrou Zenecou, 9 513 625 Pfizerem a 1 758 095 s pozitivním testem na SARS-CoV-2.

Data jasně ukazují  zvýšení rizika trombocytopenie (snížení množství krevních destiček) po očkování vakcínou Astra Zeneca (1,33x);  vyšší riziko je ale po prodělání infekce SARS-CoV-2 (5,27x). Relativní riziko žilní tromboembolie po očkování vakcínou Astra Zeneca je 1,10, po prodělané infekci 13,86. Relativní riziko tepenné trombózy po očkování vakcínou Pfizer je 1,06 a 2,02 po prodělání infekce.

Autoři také sledovali jako sekundární outcome i riziko trombózy mozkových žilních splavů, ischemické cévní mozkové příhody, infarktu myokardu a dalších vzácných tepenných trombóz. Vzor byl podobný – vakcíny sice mohou více či méně zvýšit riziko, že k takové události dojde, ale zvýšení rizika proděláním infekce je výrazně vyšší.

Každá z těchto studií má samozřejmě své limity a v diskuzi transparentně uvedená omezení. Odborníci netají silné a slabé stránky jednotlivých prací a samotných typů vakcín. Analýza bezpečnosti podávaného přípravku není jednoduchá, obzvláště pokud se jedná o nové onemocnění. Je to slušné sousto i pro odborníky v data science, natož pro náš mozek, který není vybaven podmíněným Poissonovým regresním modelem. Proto nás náš mozek klame a omezuje třeba na osobní zkušenost nebo na četnost titulků v novinách.

Nežádoucí účinky vakcín, část 3. Zdroj: studie v tomto článku, vlastní, Vaxinátor
Nežádoucí účinky vakcín, část 3. Zdroj: studie v tomto článku, vlastní, Vaxinátor

Pokud ale využijeme moderní techniky a použijeme správné modely v nezávislých studiích, ideálně s různými populacemi, lze si udělat poměrně spolehlivou představu o situaci. Jsme tedy schopni odpovědět na relativně jednoduchou a přesto klíčovou otázku: „Je pro náš následný zdravotní stav rizikovější prodělání infekce nebo očkování?“ Jednoznačně prodělání infekce

Očkování, jako každé léčivo, není dokonalý zdravotnický nástroj – a zdaleka nejlepší by logicky bylo, kdyby na pandemii nového koronaviru nikdy nedošlo. Rizika očkování vs. rizika covidu jsou ale veřejně známá, a je na každém, aby posoudil, který sloupec je vyšší a který nižší. Co situaci ovšem neřeší nijak, je strkání hlavy do písku.

[Anetta Pierzyna, Jaromír Šrámek, Ladislav Loukota]

Víc o efektu vakcín taky hír ve videu:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama