TLDR: Studie u lékařů a programátorů naznačují, že spoléhání na AI může rychle oslabit schopnosti, které lidé předtím zvládali sami. Studie tuna.

Bratru 10 000 let nazpět uměla většina lidí vejít do lesa a pořídit si tu něco k snědku – dnes by podobná snaha velmi často přinejlepším skončila hladem, v horším případě otravou strávníka…

Možná, že jednou budou lidé (nebo cokoliv, co je nahradí) uvažovat i o nás a našich současných dovednostech. Po sérii starších výzkumů naznačujících, že „brainrot“ alias zhoršení nějakých schopností vlivem užívání AI je reálný jev, nyní tento náhled podporují další reporty…

„Co se stalo u doktorů?“

U polských endoskopistů se po zavedení AI asistence zhoršila schopnost nacházet adenomy ve dnech, kdy AI k dispozici nebyla. Před nasazením nástroje našli alespoň jeden adenom u 28,4 % kolonoskopií, po zvyknutí na AI bez ní jen u 22,4 %…

To je docela nepříjemné číslo, protože adenomy nejsou kosmetický detail. Jde o léze, které se mohou časem vyvinout v kolorektální karcinom, takže jejich odhalování je smysl celé preventivní kolonoskopické šmírovačky.

Studie proběhla ve čtyřech polských endoskopických centrech zapojených do trialu ACCEPT. Po zavedení AI nástroje se vyšetření střídala podle data mezi dny s AI a dny bez AI. A právě ve dnech bez AI se ukázal pokles standardní adenoma detection rate, což autoři interpretují jako možný znak deskillingu – tedy rezavění schopnosti, kterou předtím lékaři dělali sami…

„A co programátoři?“

Analogický problém se objevil u softwarových inženýrů. Ti, kteří při úkolu používali AI asistenta, sice práci zvládli, ale v následném testu pochopení dopadli hůř než skupina bez AI. Jinými slovy, výkon ano, učení nic moc.

Anthropic ve svém experimentu nechal účastníky pracovat s neznámou Python knihovnou buď ručně, nebo s AI asistencí. AI skupina byla o něco rychlejší, ale v následném testu konceptů, které právě používala, dopadla statisticky významně hůř – zhruba o 17 % níž než skupina, která kódovala bez AI. Významné je, že nejhorší výsledky neměli všichni uživatelé AI, ale hlavně ti, kteří úkol delegovali a málo se snažili pochopit, co nástroj vlastně vyrobil.

Pokud přitom jev nacházíme u různých specialistů v rámci jejich povolání, velmi pravděpodobně bude stejný mechanismus platit i pro jakoukoliv jinou činnost prováděnou pravidelně skrze AIčka…

„Je to konec dovedností, nebo jen další kalkulačka?“

To je asi příliš brzy soudit. Bo je samože otázka, jak moc to vadí… Protože to, že si v lese neulovíte jídlo, vám v drtivé většině vašich dnů nijak nevadí. Máte jiné zdroje jídla (supermarket, babička, Albánci s kebabem), pro které potřebujete jiné skilly. Může to samože vadit, když ztroskotáte na pustém ostrově nebo zkolabuje civilizace – to ale nejsou eventuality, na které se většina lidí připravuje, poněvadž to nejsou ani eventuality, které většina lidí považuje za pravděpodobné. S brainrotem to může – ale nemusí – být podobné…

Pokud je výsledek práce „doktoři + AI“ stejný nebo lepší jako „doktoři bez AI“, tak to pro situace bez konce civilizace může být jedno – tedy smíříme-li se s tím, že ztrácíme kus svého původního já a svých původních skillů. Což je jak na jednotlivcích, tak na společnosti jako celku.

Samože v ideálním případě nejde ani o to AI zakázat – je ale doporučované si vědomě hlídat, které schopnosti chceme outsourcovat a které si potřebujeme udržet. Což se ale snadněji řekne než realizuje den co den, týden co týden, rok co rok…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]