Vůbec poprvé se vědci vydali po stopách života jednoho mamuta

TLDR: Vědci na Aljašce díky mapování izotopů v sloním klu vs. jeho životním prostředí zmapovali, kudy během svého života chodil mamut, který uhynul před 17 tisíci lety. Studie tu.

Cesta do pravěku

Ještě před 10 000 lety, na konci poslední velké doby ledové, táhly světem ohromná stáda mamutů. Tihle chundelatí chobotnatci jsou asi nejznámějším prehistorickým zvířetem. Ať už se procházejí po stránkách románů o Lovcích mamutů v ilustracích Zdeňka Buriana, nebo po filmovém plátně v Cestě do pravěku či v Době Ledové, nepřestávají nás tito majestátní tvorové fascinovat.  

Mamuti sice vymřeli před mnoha tisíci lety, i z jejich tisíce let starých pozůstatků se ale můžeme dozvědět překvapivě mnoho o jejich životě. To ukázala studie týmu vědců z Aljašské univerzity, kteří pomocí studia mamutího klu zjistili, kde se dotyčný mamut narodil, kudy během svého života chodil a dokonce i jak zemřel. Dokázali to díky metodě izotopové analýzy.

A je to daleko víc fascinující příběh, než co by nám mohly nabídnout „konkurenční“ dinosauři…

Zdroj: Antonio Guillem, vlastní
Zdroj: Antonio Guillem, vlastní

Izotopy života

Jak vyčíst život ze klu? Různé chemické prvky se v přírodě vyskytují v různých izotopech. Atomové jádro každého prvku má v sobě protony a neutrony, například nejlehčí atom vodíku má jen jeden osamocený proton, kdežto helium má dva protony a dva neutrony. Izotopy mají v atomovém jádru stejný počet protonů, ale liší se počtem neutronů. Asi nejznámějším je izotop uhlíku 14C (Oproti běžnému uhlíku 12C má v jádře 2 neutrony navíc), který se používá k určení stáří archeologických nálezů.

Každý organismus totiž v průběhu svého života ve svém těle ukládá tyto izotopy. Rostliny je vstřebávají z půdy, býložravci z rostlin, masožravci z býložravců a tak dále. Když pak organismus, například mamut, uhyne, přestane vstřebávat nové izotopy. Díky složení izotopů pak lze určit, kdy organismus zahynul.

Aljašští vědátoři zkoumali kel mamutího samce, který podle izotopové analýzy zahynul před 17 tisíci lety ve věku 28 let. Jeho věk určili díky tomu, že mamutům kly rostly po celý život. Fungují tak jako jakési letokruhy, díky kterým lze určit nejen stáří, ale i informace o stravě a zdravotním stavu mamuta. To je zkrátka něco, co nám o mamutech může říct objektivně víc než u jiných tvorů, kteří kly (nebo jejich analogy – leckde třeba podobně „dorůstá“ krunýř) nemají…

Nezůstalo ale samože jen u klů – mnohé lze odhalit i z chrupu. Aljašští vědci odebírali vzorky z těchto letokruhů a zkoumali jejich izotopové složení pomocí pokročilého hmotnostního spektrometru. Konkrétně obsah izotopu stroncia, které se v těle savců ukládá hlavně v zubech. Určit kudy během svého života mamut chodil, ale nebylo tak snadné jako určit, kdy zemřel. Bylo k tomu potřeba vytvořit izotopovou mapu Aljašky.

Izotopová mapa Aljašky.
Zdroj: Funck et al. 2021

Mamutí život

Různé geografické oblasti totiž mají různé složení izotopů v půdě, které je dáno hlavně jejich geologickým podložím. V hmotnostním spektrometru tak kromě vzorků mamutího klu skončily i stovky vzorků hlodavčích zoubků z univerzitní sbírky. Dotyční hlodavci, ať už fosilní nebo současní, pocházeli z různých oblastí a archeologických nalezišť po celé Aljašce. Díky tomu mohli výzkumníci vytvořit izotopovou mapu a porovnat ji se vzorky z „letokruhů“ z mamutího klu. A dozvěděli se celou řadu zajímavých informací o životě tohohle chlupáče.

Náš mamut, říkejme mu třeba Karel, se narodil v oblasti severní Aljašky, kde také strávil první 2 roky svého života. Během dospívání, než mu bylo 16 let, migroval se svým stádem na velké vzdálenosti po celé Aljašce. Nečekaným objevem bylo také to, že migrační trasy, kterými před 17 tisíci lety se svým stádem putoval, se podobají trasám, kudy migrují stáda sobů v současnosti!

Když Karel dospěl, opakovaně se vracel na některá oblíbená místa, pravděpodobně kvůli dostatku potravy nebo kvůli páření. Když mu ale bylo 28 let, začal se jeho zdravotní stav zhoršovat, a koncem zimy zahynul v relativně mladém věku kvůli vyhladovění. Vědci se domnívají, že za to mohla obzvláště dlouhá a tuhá zima, kdy pro tak velké zvíře, jako byl on, nebyl dostatek potravy…

Mamuti Zdeňka Buriana
Zdroj: Reprofoto archiv

Změny klimatu

Za vymření mamutů a další megafauny na konci poslední doby ledové mohly rychlé změny klimatu a také vzestupu nového, maniakálního agresivního predátora (jo, jsme to my). Můžete si říct, že tak to v přírodě prostě chodí. Klimatické změny a extrémy, kterými naše planeta prochází dnes, se ale změnám klimatu před 10 tisíci lety v mnohém podobají – a stále existenci řadu druhů. V přírodě to sice mnohdy „takhle chodí“, ale mamuti kvůli tomu nechodí

Pochopení toho, jak se na konci poslední doby ledové měnily klimatické podmínky a jak se těmto změnám přizpůsobila (či nepřizpůsobila) zvířata, by nám mohlo pomoci lépe pochopit změny, které nastávají dnes. Mohlo by nám to také pomoci lépe chránit dnešní zbývající megafaunu, jako jsou sobi a lední medvědi, tak aby nenásledovala příkladu mamutů. A nakonec to třeba zvýší i šanci přežití nás samotných.

Někteří vědci sice plánují mamuty oživit, pomocí klonování pravěké DNA a genetického inženýrství. To je ale zatím stále spíš science-fiction (nehledě na otázku, zda by byl dobrý nápad přivést chlupaté mamuty zpátky do světa sužovaného globálním oteplováním…). Možná se toho někdy v budoucnosti dočkáme, a budeme moci zkoumat i živé, dýchající mamuty. Do té doby ale, jak ukázal výzkum aljašských vědátorů, se toho můžeme ještě hodně naučit z jejich prastarých kostí a klů.

[Svatopluk Skoupý]

Něco odhazující na YouTube video níže:


Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama