Vědci objevili v medu stopy po jaderných testech

TLDR: Hodnoty nejsou rizikové, říkají nám víc o chování spadu i tom,
jak se chovají včelstva. Studie tu.

Bombastický med

Dějiny atomových testů jsou překvapivě zábavné pro každého, kdo má hodně rád černý humor a cynismus. V době studené války prováděli Sověti i a Amerika celou řadu testů jaderných bomb. Menší počet testů páchaly (a občas ještě páchají) i jiné jaderné státy, ale dnešní práce souvisí s USA, takže u ní zůstaňme…

Na Nevadské testovací střelnici (NTS), hlavním testovacím místě jaderných zbraní, proběhlo mezi roky 1951 a 1992 téměř 1000 jaderných testů. V modernější době šlo již o testy podzemní, ale v padesátých a šedesátých letech probíhaly v NTS atmosférické testy jaderných bomb. Tedy takové ty srandy, které mají za následek ikonický atomový hřib.

Jak možná víte, pokud máte doktorát z jaderné fyziky, narodili jste se před rokem 1980 a/nebo jste hráli Fallouty, tenhle hříbek je fskutečnosti radioaktivní spád. Co jde nahoru, musí časem o dolů, a spad vyvržený explozí do atmosféry nakonec dopadá i tisíce kilometrů daleko. V případě USA se tak dělo s ohledem na NTS zejména podél východního pobřeží USA.

Pozůstatky těchto testů a radioaktivního spadu jsou v přírodě patrné dodnes. Překvapivě například ve včelím medu

Zdroj: Safely Endangered, HBO, vlastní

Radioaktivní zbytky

S tímto posledním zjištěním přišel geolog James Kaste z univerzity Collage of William and Mary ve Virginii. Kaste dal svým studentům dal za úkol posbírat vzorky různých potravin z východního pobřeží USA. Cílem této studie bylo zjistit, zda rostliny stále akumulují radioaktivní isotopy, zejména Cessium137, i více než 50 let po jaderných testech.

Radioizotopy cesia mají podobné fyzikální vlastnosti jako atomy draslíku, který je důležitou živinou pro růst rostlin. Rostliny si tak mohou „splést“ draslík a cesium, absorbovat radioaktivní cesium přes kořeny a hromadit ho v sobě. Když tým vědců zkoumal vzorky potravin, většina skutečně obsahovala malé množství radioizotopů. Jeden ze studentů ale přivezl vzorek medu ze Severní Karoliny, který kupodivu obsahoval stokrát více radioizotopů než ostatní lokální potraviny!

Aby ověřili, že včely ve svém medu skutečně akumulují radioaktivní látky, posbíral Kaste se svými kolegy 122 vzorků medu z východního pobřeží USA. U 68 z těchto vzorků naměřili hodnotu radioizotopů větší než 0,03 becquerelů na kilogram (pro představu, je to cca 870 000 atomů Cesia137 na čajovou lžičku medu) a jeden vzorek z Floridy dokonce obsahoval 19,1 becquerelů na kilogram!

 

figure1
Vzorky medu obsahující radioaktivní Cesium137 (Obrázek vlevo, černé body) a naměřené hodnoty radiaktivity (obrázek vpravo). Zdroj: Kaste, Volante, Elmore (2021)

Jak se dělá med

Jak to, že je ale v medu více radioizotopů než v jiných potravinách? Je to dáno tím, jak včely med vyrábějí. Med vzniká v podstatě zahušťováním nektaru, který rostliny produkují ve svých květech. Na 1 kg medu musí včely posbírat až 10 kg nektaru! Radioizotopy v nektaru se tak při přeměně na med zakoncentrují.

Radioaktivní med může znít trochu děsivě, jedná se ale stále o velice nízkou hodnotu radioaktivity. Hodnota, kterou Kaste se svými kolegy naměřili v medu je stále mnohem (mnohem) nižší než bezpečná hodnota, kterou stanoví americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (1200 becquerelů na kilogram). Tenhle med je tak zcela bezpečný pro konzumaci a nehrozí žádné nebezpečí z ozáření.

Autoři studie ale odhadují, že v 60. a 70. letech minulého století byly hodnoty radioizotopů v medu a jiných potravinách až 10x vyšší. Poločas rozpadu cesia je cca 30 let, většina nebezpečného spadu po testech jaderných zbraní se tak již v přírodě přeměnila na neradioaktivní Baryum. To, že i více než 50 let po testech jaderných zbraní se ve včelím medu stále hromadí radioizotopy, ale vyvolává nové otázky. Například, jaký vliv má radioaktivní cesium na včely?

Ohrožené včelky

Včely v mnoha částech světa podléhají tzv. syndrom kolapsu včelstev (už jsme o tom psali tady) Může za to celá řada faktorů, zejména ale nadužívání pesticidů a změny klimatu. I když někde včelstva (vlivem lidských investic) přibývají, třeba v USA klesl počet včelstev z 3,5 milionu v roce 1990 na dnešních cca 2,5 milionu. Syndrom kolapsu včelstev je velký průšvih hlavně proto, že většina plodin, které pěstujeme, spoléhají na včelky jako na své opylovače.

Dosud není jasné, zda měly radioaktivní izotopy na včely negativní vliv. Tato studie by nám ale mohla pomoci lépe porozumět zdraví našich ekosystémů a při ochraně našich strádajících včeliček. Přeci jen, i trochu radioaktivní med je lepší, než žádný.

 [Svatopluk Skoupý]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama