Krunýře krevet pomáhají s léčbou nádorů – díky nanočásticím
TLDR: Krevety, celosvětová pochoutka a nástroj mistrů kuchařů, se ukazují ve zcela novém světle. Jejich slavné schránky obsahují možná vodítko v boji proti rakovinným buňkám. Studie tu.
Schránky hojnosti
Rak. Cancer. Rakovina. Tahle ošemetná věc má mnoho názvů, ale příliš často jeden konec. Velkou nevýhodou pro organismus je, že nádorové bujení se může vyklubat prakticky kdekoli a málokdy se dá opravdu plnohodnotně vyléčit. Takže otázkou zůstává, jak může brnění obyčejné krevety zmírnit rakovinu, když mají tolik společného asi jako čivava a noha od stolu?
Rakovina jako taková je zapeklitou otázkou mnoha vědátorů a doktorů. Existuje velká hromada rádoby léků, které mají proti tumorům vést válku, ale ani polovina z nich není tak účinná, jak se zdá. Často se buď rozpustí v krevním řečišti dříve, než pořádně naleznou tumor. Anebo přinejmenším způsobí haldu vedlejších účinků, které stavu organismu úplně nepomáhají.
Bacha, tím neříkám, že jsou špatné anebo se na ně máte vyprdnout – ale asi se shodneme, že onkologie je navzdory nejlepší snaze vědátorů v zachraňování pacientů stále jednooký mezi dvouokými… A že má co vylepšovat.
Nyní k tomu možná přispěl tým vědátorky Mi-čchin Čang z University of Washington, který přišel na unikátní věc. Vzali si na jednu stranu nanočástice schopné transportovat a chránit jiné látky před zničením. A na stranu druhou nejúčinnější léky proti rakovině, konkrétně Taxol. Mechanismus nanočástic však obohatili o přírodní původ právě díky chitinu obsaženém ve schránkách krevet. Díky tomu, že k derivaci nanočástic dochází v přírodním polymeru, nedocházelo v takové míře k vedlejším účinkům.
A to se hodí!
Vzhůru k nádoru!
Dobrá, krevety jako takové opravdu nemají nic společného s rakem. A právě proto to má větší grády! Z jídla je rázem zbraň proti smrtelnéchorobě. Logika nikde, ale účinnost na pravém místě.
Co je ještě neuvěřitelnější, je velikost celého komplexu. Nanočástice, která je přišpendlená na Taxol, má v průměru necelých 20.6 nm. Dámy a pánové, to je přibližně 1/4000 šířky vlasu. Další exkluzivitkou je taky způsob toho, jak si Čang et al. dali pět plus pět dohromady. Aby nanočástice fungovala jako nosič Taxolu, musí samozřejmě splňovat několik kritérií, jako např. velikost částic a jejich chemické složení…
Chitosan, což je materiál z chitinu, byl dalším krokem k vítězství. Chitosan je sám o sobě již poměrně dlouhý řetězec. Takže tvoří nejprve nanovlákna, která se postupně štěpí na naše nanočástice. Naprostý boom byl, když se ukázalo, že po kontaktu s krevním sérem, což je látka nabušená proteiny, se nanočástice mnohem snáze dostaly až k místu tumoru.
Po řadě experimentů byly výsledky velmi dobré! Zatímco volný Taxol byl účinný proti tumorům prsních žláz u myší „pouze“ ze 66%, naše hrdinné Taxol-vázající nanočástice ho porazili s účinností chvályhodných 90%. To je skoro důvod na oslavu v půli pracovního dne!
A co víc, v některých případech dokonce nanočástice zabránily šíření rakoviny dále dotěla. A to je to nejdůležitější. Nejde jen o inhibici růstu, ale také o zástavu šíření, to je totiž onen Svatý grál.
Světlo na konci tunelu
Klasicky to však neznamená, že lepší výsledek jedné práce není úplně důvod vyjet si otevřít s historií rakoviny hned trafiku + fastfood v Černobylu. I když se to na první pohled nezdá, tak je celý experiment stále ještě v plenkách. Naneštěstí pro nás je obecných typů rakoviny víc než sto a každé nádorové onemocnění je tak trochu unikát.
Matka příroda zkrátka inovuje stále více a více v každém směru, včetně nemocí. Ale kdo ví, v jakých dalších částech organismů se nacházejí takto neocenitelné poklady…
Nanočástice se navíc v onkologii zatím stále příliš nepoužívají, protože celá technologie je pořád experimentální. Tím spíše bychom si ale neměli vyhubit jiné potenciální léky. Teprve nyní totiž zjišťujeme, jak moc se nám můžou hodit i na první pohled překvapiví živočichové, aby se Velká rakovinová válka jednou podařila dotáhnout do posledního tažení!
[Karolína Černá, LL]
Víc o nanočásticích taky v interview s vědátorkou, která je zkoumá!
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]
