V Americe uhynuly statisíce ptáků, viníkem je oheň i chlad

TLDR: Zřejmě kombinace brzké chladné fronty, požárů v Kalifornii a dalších jevů donutila migrační ptactvo k předčasnému, a pro mnohé jedince tragickému zahájení migrace na jih. Anekdotické zkazky včetně vyjáředření odborníků zde, zde či zde, souhrn pozorování tuna.

Rok 2020 vrací úder

Náhle a nečekaně se objevují z Nového Mexika zprávy o masovém úhynu tisíců (potvrzených) až statisíců/milionů (projektovaných) migračních ptáků. Ačkoliv některé zkazky spekulují nad možným šířením infekční choroby, skutečnost, že na úhyn dochází až nyní – spolu s tím, že postihuje různé druhy – naznačuje, že za problémem může stát ekologický dopad nynějších kalifornských požárů.

Fenomén začali ohlašovat biologové a ornitologové, často amatérští, na společných stránkách a sociálních v uplynulých týdnech. Primárně se objevují zprávy z Nového Mexika, ale anekdoticky častější úhyn byl nahlášen také z Arizony, Colorada a Texasu.

Prostě jde o něco, na co všichni jistě chtějí myslet…

Zdroj: Allison Salas, Erin Brockovich

Dnes tedy nejde o informaci o nové studii, ale spíše novém jevu, který bude teprve v budoucnu předmětem nějaké práce. Přesto již nyní působí přesvědčivě současná hypotéza. Skutečnost, že postiženi byli jenom migrační ptáci, totiž v ruku v ruce s chladnou frontou v daném regionu & s kalifornskými požáry naznačuje mimořádně nepříznivou kombinaci pro přezimující ptactvo.

Ale jak moc vlastně nepříznivou?

Image: Dead birds in New Mexico
Zdroj: Allison Salas

Smrtelně!

V první řadě tu máme tu zimu. Ve většině jiných let by migrační ptactvo mělo s odletem ještě čas, americký (středo)západ však paradoxně v posledních týdnech postihlo setrvalé chladnější počasí. To mohlo donutit mnohá ptactva urychlit svůj odlet před dostatečnou přípravou a nabráním tukových zásob na přelet.

Když odstartovali, čekaly je zase následky kalifornských požárů. Zatím se netuší, zdali ptačí plíce přímo poškodily částečky popela ve vzduchu, anebo vliv požárů donutil naopak ptáky zvolit jiné, neznámí migrační trasy. Možné je obojí, stejně jako je možné, že vliv požárů je zanedbatelný. Na to budou muset odpovědět až jasnější práce. Alespoň momentálně se zdá, že souběh úhynu a požárů značí nějaké a pro ptáky značně nepříjemné pojítko mezi oběma jevy.

Ornitologické zkazky mluví o tom, že před smrtí vypadají ptáci letargicky a „omámeně“. To naznačuje spíše poškození přímé organismu. Zároveň se zdá, že uhynulí ptáci jsou v relativně dobrém stavu (tedy, pomineme-li, že jsou mrtví), ale jsou velmi pohublí. To naopak ukazuje, že nemají tuk a skoro žádnou svalovinu, takže by mohlo naopak dojít na zmatení tras při migraci. Teze shrnula na Twitteru ornitoložka Allison Salas.

Co to celé znamená pro ptáky samotné?

Drsnější, než vypadají

Řada prvních reakcí na úhyn mluví občas dokonce o tom, že by mohlo jít o nějakou brzkou známku kolapsu ekosystému – jakkoliv bych ale nechtěl znevažovat smrt statisíců ptáků, to, jaký to má vliv na biom a dokonce ani chování člověka ke zbytku přírody – nynější úhyn je spíše běžnější nepříjemná souhra událostí než znamení apokalypsy.

V první řadě – ptáků je fakt hodně! Nepíšu to pro to, aby to znělo chladně, píšu to pro kontext. Projekce mluví o možném úmrtí statisíců, možná až milionů jedinců. Nicméně, kolem milionu ptáků nám ročně zabijí větrné elektrárny. A odhadovaný počet až 550 milionů zemře jen v USA po nárazu do skleněných budov!

Požáry jsou tedy nepříjemné, ale mezi potenciálně antropogenními vlivy na ptactva jsou bok po boku sklářů nejspíše menšinový jev.

To ovšem zároveň neplatí, že podobný úhyn je banalita. Je to další z mnoha již existujících selekčních tlaků (třeba skleněných baráků) na ptactva, který zhoršuje další vyhlídky postižených druhů. Ptáci mají fenomenální vliv na přírodu, a často teprve dnes si jejich vliv uvědomujeme.

Nedávno se tak třeba objevila práce, podle které vyhynutí Holuba stěhovavého v Americe ovlivnilo zdejší skladbu lesů. Holubi totiž kolem sebe doslova trousili ptačí semena, což vzhledem k jejich počtu v miliardách mělo vliv na soupeří mezi různými druhy stromů. A navzdory miliardovým počtům se nám podařilo Holuba stěhovavého vyhubit. Díky čemuž dnes máme odlišné lesy, které svými požáry

Aha?

OK, OK, to už samozřejme tahám implikace z paže. Obecně ale platí, že ptáci jsou fajn. Ekosystém s nimi počítá. Jakýkoliv úhyn je tudíž dílčí nepříjemností. A dílčí nepříjemnosti můžou jednou znamenat zápis mezi vyhynulé druhy. Nynější americká patálie je tedy rozhodně špatnou zprávou.

Přesto se nezdá, že by se z ní druhy nemohly oklepat. To podstatné bude spíše to, zdali další analýza nynějšího úhynu neukáže víc směrem k aktivitě člověka. Kombinace požárů a zimy by totiž paradoxně byla lepší zprávou než další, zatím neznámý civilizační jev.

Ale v roce 2020 bych se nedivil snad už ničemu. Na konec téhle zápletky si každopádně ještě nějaký čas počkáme.

[Ladislav Loukota]

Masové vymírání je oblíbenou kratochvílí pozemských druhů už po stamiliony let!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama