Permské vymírání zhoršilo i tehdejší pálení uhlí

TLDR: Americký tým objevil na Sibiři dlouho předpokládaného spoluviníka velkého vymírání před 250 miliony lety. Jde o „přirozené“ pálení uhlí vlivem vulkanismu. Studie tu.

Jen houšť

Studie o vymírání jsou vždycky tak trochu „za odměnu“. V dnešním světě plné všeobjímajícího optimismu a utopie je totiž určitě příjemné si čas od času přečíst o chvílích, kdy na tom byl svět objektivně hůře. Třeba jako během permského vymírání před 252-253 miliony lety!

Naposledy jsme si o téhle šlamastice psali před dvěma měsíci, kdy se ukázalo, že průběh vymírání měl zřejmě různé tempo na moři vs. na souši. A dnešní, novější studie do toho překvapivě neháže vidle! Naopak – máme tu čest se zjištěním, které v zásadě dodává na váze starším důkazům.

Připomeňme si ale, o na konci permu šlo. Svět tehdy postihla událost, která vyhubila 96 % všech oceánských a kolem 70 % suchozemských druhů. Permské vymírání udělalo prostor pro nástup dinosaurů, přičemž i poměrně dlouho známe jeho hlavního viníka. Jsou jím totiž sopky, respektive masivní a zřejmě až několik milionů let trvající sopečná činnost na území dnešní Sibiře.

Jenže sopky samotné nejsou jediný pachatel. Naše planeta je více méně uzavřený systém, kde zamávání motýlích křídel v Africe může způsobit, že o týden později dostanete ve Evropě průjem! Již nějaký čas se tak předpokládalo, že sopky samotné byly spouštěčem laviny dalších jevů vedoucích k – ano, hádáte správně – změně klimatu hubící druhy navyklé na dosavadní optimum. V době, kdy vrcholilo, měla mořská voda v oblasti rovníku nějakých 40 °C!

Ačkoliv plyny vypouštěné sopkami stačí k lecčemus z tohoto, starší hypotézy rovněž předpokládaly v permu existenci masivních požárů vyvolaných právě sopkami. A nyní jsme objevili první reálný důkaz těchto požárů. Vědátoři vedení profesorkou Lindy Elkins-Tanton z Arizona State University totiž možná odhalili první skutečný náznak, že příčinou masového vymírání na konci Permu bylo masivní hoření uhlí na Sibiři.

Zdroj: Nobu Tamura/CC BY-NC-SA 3.0, vlastní

Stromy vs. uhlí

Již delší dobu visí ve vzduchu akademického světa uznávaná hypotéza, že hlavní příčinou permského vymírání bylo především masivní spalování uhlí, jehož důsledkem bylo zničující globální oteplování. Sopky byly možná v aktivitě na konci permu příslovečnou rozbuškou spíše než hlavní výbušninou. Jak ale odhalit, co přesně na Zemi hořelo v době, kdy byl Clint Eastwood ještě mlaďoch?

Výše zmínění vědátoři se po vědátorsku jali onu hypotézu testovat doslova v polních podmínkách. Vyrazili totiž studovat vulkanické horniny do oblasti sibiřských trapů, které vznikly právě v době permského vymírání a to jednou z největších vulkanických událostí, ke kterým na Zemi za poslední půl miliardu let došlo. Během dvou milionů let tu tehdy bylo vulkanickými horninami pokryto skoro 8 milionů čtverečních kilometrů Sibiře. To je zhruba rozloha australského kontinentu.

Během šesti let usilovné práce v divokém a těžko přístupném terénu tým nasbíral skoro půl tuny materiálu, které rozposlal do laboratoří 30 vědců z osmi různých zemí po celém světě. Analýza těchto vzorků odhalila značné množství spáleného dřeva a uhlí. Dosud přitom nejlepším přímým důkazem byly mikroskopické pozůstatky spáleného uhlí datovaného do období permského vymírání! Ty byly nalezeny na jednom z ostrovů arktické Kanady a o nichž se vědátoři domnívali, že by mohly být sibiřského původu.

Srovnání s nově sebranými vzorky přímo ze Sibiře to potvrdila. Zdá se tedy, že masivní vulkanická činnost, ke které před nějakými 250 miliony lety na Sibiři docházelo, spálila obrovská kvanta stromů a zejména uhlí, což zapříčinilo globální oteplování, v jehož důsledku vymřelo nějakých 90 % druhů planety Země.

Prauhlí identifikované na Sibiři vědátory. Zdroj: Scott Simper

Nové časy, starý kurz

Jak je možné, aby uhlí hořelo i bez spolupráce horníků? Inu, uhlí samo se může vyskytovat i v povrchových ložiscích – dnes jsme zvyklejší na podzemní doly uhlí, protože ty povrchové jsme si již dávno vydolovali. Uhlí samo též vzniká ze dřeva, které se skácí do anaerobního vodního prostředí, kde nedostatek kyslíku brání vyhnití dřeva. Což jsou ideální podmínky prastarých lesů ležících v močálech a bažinách.

Výzkumníci též zdůrazňují, že mnohé jevy, které byli v období permského vymírání prokázány, jako například masivní spalování fosilních paliv, kyselé deště a rostoucí ozonové díry, probíhají i dnes. Vzhledem k tomu, že za většinu z těchto jevů je dnes ze značné části zodpovědná lidská populace nezbývá než doufat, že lidstvo konečně přijde k rozumu a odvrátí tak rizikový kurz, do něhož naše vesmírná loď s názvem Země již několikrát vletěla – a do nějž zřejmě míří znovu.

Někteří ze čtenářů nyní možná nad ekologickou pointou studie obracejí oči v sloup, nutno ale znovu zmínit, že teze hořících lesů není nikterak nová. A není omezena jenom pro permské vymírání, ačkoliv v jeho případě budou hořící lesy významnější než v případech jiných. To, že jsme jako (zřejmě) první organismus planety schopný číst v temné minulosti světa, tak nakonec není jenom odměnou intelektuální – ale ideálně by to mohlo zvýšit i naše šance vyhnout se temné budoucnosti.

[Jan Kollár, LL]

O permské rotyce víc taky ve videu tuna:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama