Permské vymírání hubilo suchozemce dřív než oceány

TLDR verze: Ačkoliv mělo největší vymírání na Zemi před 253 miliony lety probíhat „bleskově“, zřejmě podstatně dříve postihlo souš nežli moře. Naznačuje to analýza sedimentů v jihoafrické oblasti Karoo. Studie tu.

To bejvávaly v permu časy…

Při pohledu na zprávy by člověk mohl získat dojem, že „lépe už bylo“. Nějakých 252 až 253 milionů let nazpět by se však fauna a flora na rozhraní období prvohor a druhohor pod podobné tvrzení nejspíše nepodepsala. Prožívala, či spíše prosmrtňovala, totiž největší vymírání v historii Země! Až 96 % všech oceánských a kolem 70 % suchozemských druhů se tehdy obrátilo na zadní a udělalo místo svým následovníkům.

Permské vymírání však není šokantní jenom svým rozsahem, ale i rychlostí. Některé studie naznačují, že mohlo proběhnout v geologicky extrémně krátké době 31 tisíc let. To nemusí působit zrovna svižně, uvážíme-li, že stejná cifra dělí pralidi a vás/nás. Obvykle však velká vymírání mají mnohem delší tempo. Jiné studie ovšem zase naznačují delší průběh! Kdo má pravdu, zatím nevíme. Trvalo každopádně možná až 10 milionů dalších let, než se planetární biom dal zase do pořádku.

Hlavní podezřelý této rotyky je už řadu let znám z analýzy sedimentů vulkanického popela, který napadal na svět v dané periodě. Vymírání tedy zřejmě způsobily masivní vulkanické exploze na dnešní Sibiři, které nastaly během formování megakontinentu Pangea. Konstantní série výbuchů uvolnila do atmosféry množství jemných částeček, které rozhodily sandál celému do té doby dobře tikajícímu ekosystému. Uvážíme-li však rozsah i rychlost události, není asi překvapivé, že vědátorské týmy se v permském vymírání stále šťourají, aby vylepšily časovou osu celé události.

Nyní tak nová studie paleontologů pod vedením Cindy Looy z University of California, Berkeley poodhalila další zajímavou skutečnost související s permským vymíráním. Ačkoliv starší modely předpokládaly, že nástup katastrofy postihl ve stejném čase biomy na souši stejně jako v moři, nová data naznačují cosi jiného. Nejprve pravděpodobně ve velkém začali vymírat suchozemci, zatímco oceánský život se na zadní ploutve obrátil až s odstupem.

zdroj: Vlastní, Creative Commons

Šedá, nikoliv zelená planeta

Tým paleobotaniků pod vedením Looy odhalil, jak rychle se fauna a flora před 252 až 253 miliony lety ocitla v loji. Přistoupil k tomu skrze analýzu izotopů objevených v krystalech zirkonu z dané éry v oblasti Karoo ve dnešní Jihoafrické republice. Některé zdejší sedimenty nebyly doposud přesněji datované, a právě to tak poskytlo nové okno do velké planetární katastrofy na počátku druhohor.

Karoo byla tehdy součástí superkontinentu Gondwana, a nacházela se na jižní polokouli daleko od Sibiře. Vzhledem ke globálnímu impaktu se odhaduje, že některé oblasti mohly být vymíráním postiženy méně. V takový šťastnějších zónách mohlo na obnovu biomu dojít již po 2 milionech let. I v Karoo však mělo kataklyzma obrovské dopady. Výzkumníci v depozitech odhalili velmi malé množství pylu, což indikuje masové vymírání suchozemské rostlinné říše.

Zajímavější je ovšem datování napadané vrstvy vulkanického popela. Zdá se totiž, že popel se na Karoo snášel již stovky tisíců let před předpokládaným počátkem vymírání v mořích! To přihrává spíše tezi o tom, že permské vymírání mělo pomalejší tempo – respektive, že suchozemská biosféra byla postižena dříve nežli oceány!

Zápletka permského vymírání tím samozřejmě zdaleka není rozluštěna, výzkumníci mají „jenom“ o jednu matoucí studii víc. Průběh vymírání byl, zřejmě, podstatně komplikovanější, než jak si jej dnes malujeme. Ale právě podobné dokreslování nej(h)různějších událostí během vymírání nám odhaluje celý obraz toho, jak největší vymírání na Zemi probíhalo.

Svět, který postihla katastrofa. zdroj: Wikipedia/CC

Více rizik

Looy například již dříve spekulovala, že významnou roli ve vymírání nemusel mít jen vulkanismus a jeho přímé projevy (laviny popela), ale i následné externality. Tedy například výrazné poškození ozonové vrstvy v důsledku uvolnění vulkanických plynů, které daly ozonu na frak! Právě to by mohlo dílem vysvětlovat delší fáze vymírání. Tedy, že některé biomy lehly dříve v důsledku první etapy vymírání, zatímco jiné, již narušené, až později kvůli fázi druhé, ozonové.

Je pravda, že tahle představa úplně neštymuje s ideou, že kontinenty byly postiženy dříve než oceány. Jenže oceány byly zase postihnuty víc než kontinenty! Zůstává tedy stále mnoho neznámých. Teď budu spekulovat, až se mi od úst bude prášit, nicméně lze si představit třeba negativní vliv silnější radiace (vlivem postupně poškozované ozonové vrsty) na oceánský fytoplankton a tím jakési odložené narušené mořskéchých potravních řetězců.

To ale snad lépe napoví teprve budoucí práce. Vědátorům tedy robota stále neustává! Jak je typické, vůbec bych se nedivil, kdyby se pozítří objevila práce, podle níž naopak permské vymírání trval jenom týden a půl. Na každý pád je uklidňující při pohledu na dnešní zprávy se znovu ujistit tím, že biočichové v jiné éře to měli i po čertech složitější. Alespoň tedy zatím!

[Ladislav Loukota]

Máte málo zkázy? Tady je nášup!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama