Můžou stromy zachytit přebytečný oxid uhličitý? Nejspíše lépe, než jaké máme alternativy

TLDR verze: Téma přebytečného oxidu uhličitého, který se podílí na skleníkovém efektu a otepluje planetu, může mít řešení v technologii staré stamilióny let: ve stromech! Ale nebylo by to tak snadné, jak se občas tvrdí. Výchozí článek tu, reakce tu.

Kořeny řešení

Stromy, potažmo fotosyntéza, jsou jedním z nejlepších vynálezů pod Sluncem. Nejenže produkují část atmosférického kyslíku (majorita nicméně pochází z mořského fytoplanktonu), navíc do sebe vážou i oxid uhličitý. Tedy zrovna tu věc, se kterou je v poslední době celkem dost mrzení. Jelikož se stále častěji řeší, že bychom mohli CO2 aktivně odčerpávat z atmosféry pomocí nejrůznějších fabrik… Objevují se i otázky, zdali bychom fabriky nemohli nahradit prostě větším počtem stromů?

Většina uhlíku v rostlinách totiž skutečně pochází z CO2. Právě proto je zalesňování (resp. i podpora růstu vodních fotosyntetizátorů, tj. sinic a řas) jedním ze způsobů, jak bojovat s globálními změnami klimatu. Rostliny, řasy a sinice při svém růstu do svých těl ukládají obrovská kvanta uhlíku ze vzdušného CO2, čímž snižují jeho koncentraci v ovzduší (říkáme, že ho fixují a přetvářejí na organický uhlík tvořící jejich těla) a s ním i skleníkový efekt.

Již pár měsíců nazpět se objevila jedna studie Thomase Crowthera a Jean-Françoise Bastina z dílny ETH Zurich, podle níž by vysazení 1,2 bilionu mohlo vyřešit klimatické změny prakticky „přes noc“. Neznamená to, že by šlo o jednoduchou robotu. Na Zemi jsou dnes cca 3 biliony stromů. Dokonce je jich dnes více než před 35 miliony lety – leč bohužel ne vždy v lokalitách s biodiverzitou, ale třeba uprostřed města. Přidat víc jak třetinu navíc, by tedy bylo poměrně náročné. Nyní se však objevil druhý názor, který našel potenciálně lepší plodinu.

Tou je podle autorů pavlovnie nebo i paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa), okrasná dřevina známá také jako čínský císařský strom. V poměru rychlosti růstu k absorbci oxidu uhličitého i užitnosti (výtěžnosti) má jít o optimální řešení. Nicméně, jak už to u jednoduchých řešení chodí, vysadit po světě bilion pavlovnií není zase tak neprůstřelný nápad, jak se na první pohled může zdát.

Strom, univerzální dobro?

Výše uvedené totiž neznamená, že stromy jsou jako metoda pro zachycování oxidu uhličitého zcela bezproblémové. Prvním problémem je jistá míra dlouhodobé kontroly. Pokud stromy zase po dorostu spadnou v lese (i když je nikdo neslyší, nevidí!) a setlejí zde, uvolní velkou část oxidu uhličitého nazpět do atmosféry. Mechanismů je více, ale tenhle ilustrativně postaví.

Nesmíme tedy zapomenout i na druhou polovinu údělu, a to eliminaci alespoň části stromů po konci jejich životnosti nějakým bezpečným způsobem. Třeba jejich pohřbením, nestačí je ale jenom zahrabat bagrem – žížaly a larvy rozloží dekompozicí i takhle „zlikvidovaný“ buk. Což by si vyžádalo také nemalé množství těžké techniky a energie. Je to však alespoň odsunutí řešení části problému. Plus bych bylo třeba udržet manko čisté a vysadit hned na to i další generaci.

Dílčími nešvary jsou i problémy stran výsadby. Budeme tedy zalesňovat doposud nezalesněné oblasti ve velkém? Nebo spíše rozšiřovat menší plochy třeba i u nás? Co udělá úbytek zemědělské plochy ve prospěch nových lesů se zásobováním potravinami? To vše jsou otázky, které bude záhodno v rámci prevence vyřešit.

Třeba kontroverzní český klimaskeptik Kremlík zase varuje před rizikem odebrání (momentálně nedostatkové) vody novými stromy. Nicméně dokonce ani Kremlík se k výsadbě nevyhraňuje absolutně (!). Nejde navíc jen o klimaskeptiky. Před zjednodušováním stromů jakožto stříbrné kulky klimatických změn varují i zelenější portály. A varují před nimi dokonce už dvě dekády. Právě proto je kýžené zastavit nebo zpomalit odlesňování. Což se ovšem zrovna letos příliš neděje.

 

Ve snaze o zalesňování máme co dohánět. Stroj: UNEP, 2005

Ještě nekončíme…

Dalším potenciálním problémem, alespoň budeme-li se držet jenom aktuality ohledně výsadby pavlovnie plstnaté, je samozřejmě nárůst monokultur. Ty, jak aktuálně známe z české kůrovcové krize, nejsou úplně optimální řešením. Zvyšují třeba šanci, že jedna dobře mířená epidemie nám eliminuje stromy ve velkém.

Nicméně, pavlovnie třeba může být jenom startovacím bodem pro nakopnutí výsadby většího počtu lesů v rozmanitějším složení tak, aby biodiverzita neřvala jako by ji na nože braly (tedy… víc než obvykle).

Musí to celé zkrátka odpovídat geologickým i klimatickým podmínkám příslušných území. A vzhledem k tomu, jak „báječně“ to třeba u nás vyšlo se soláry, je asi nasnadě, proč mnozí před zalesňováním varují skoro víc než před změnou klimatu…

To vše jsou ale modelové příklady pro modelové scénáře. Reálně nelze asi očekávat, že zítra ráno všechny hlavy světa vstanou, přečtou si článek na Vědátorovi, zkonzultují vše se svými vědeckými poradci a večer zahájí masivní výsadbu stromů. Pokud by se tak začaly objevovat lokální problémy se změnami zadržování vlhkosti anebo erozí výrazněji, než jaké riziko momentálně vypadá, bylo by samozřejmě možné situaci přehodnotit. Tedy alespoň pokud funguje ve společnosti racionální debata.

Což samozřejmě funguje zcela na jedničku!

Nejlepší z nejhorších možností

Ze všech další možností zachytávání CO2 – třeba nových fabrik ekotováren z memu výše? postavených ve velkém počtu z betonu a oceli – jsou však stromy stále tou nejméně rizikovou investicí. Alternativní řešení ve formě geoinženýringu skrze disperzi částic vysoko v atmosféře je relativně neozkoušené a potenciálně problémové.

Nakonec nám nejspíše nic jiného nezbude, protože klima se i bez CO2 mění i samo. Takže i kdybychom skleníkový efekt zastavili zítra, v horizontu staletí nám to nepomůže. Alespoň pokud chceme zachovat stávající status quo, které je nezbytné pro přežití stávajícího počtu populace.

Geoinženýring se nicméně řízeně nikdy nezkusil. I když vulkány totéž dělají po miliardy let. Osobně tedy fandím spíše solárním clonám v kosmu (které by v případě průseru bylo možné zase zavřít), ale to je už trochu vyšší dívčí vyžadující masivní rakety.

Nedávná studie studie na téma zalesňování se dokonce aktuálně dočkala i protistudie, která v zásadě tvrdí totéž, co moje řádky výše. Zalesňovat ano – ale velmi, velmi s rozumem. Ideálně na plochách, které nemají jinou užitnost než stávající lesy. Například zvýšit hustotu dnešních lesů dodatečnou výsadbou, což se samo nabízí, jde přímo proti biodiverzitě.

Rozumnou výsadbu, kterou by bylo možné postupně škálovat, tedy v součtu rozhodně doporučuje více prací. Potenciální rizikové scénáře by nám neměly sloužit k tomu, abychom s při jejich čtení budili s hrůzou v noci, ani abychom spráskli rucema a řekli „No jo, tak se holt nedá nic dělat!“ Měli bychom jich využít k tomu, abychom k řešení problém přistoupili chytře a mysleli na zadní vrátka.


Doufám, že vám teď kontextová reklama prodává sazenice & antidepresiva. 

Zasaď strom, zploď potomka, zatepli barák

Víme, že na planetě bylo ještě nedávno stromů více – a nemluvíme v řádu geologických období, ale o jenom ve srovnání předprůmyslové éry. Takže by minimálně rozumná snaha to vrátit do původních kolejí mohla být také jakýmsi návratem ke kořenům (*ba dum tss*) nedávného vzhledu biomu. Jak by se pokračovalo dále… By záleželo na průběžných výsledcích.

Nakonec, i pokud jste klimaskeptik a CO2 je podle vás super věc, stromy mají několik zásadních výhod. Na rozdíl od fabrik na zachytávání CO2 o něco lépe hoří a mnohem lépe se z nich dají dělat rozličné objektivně užitečné nástroje (stůl, rakev, dildo). Takže i chytré zalesňování by neslo benefity i v případě, že je climate change jenom povedený aprílový žertík.

V neposlední řadě platí, že výsadbu stromů lze velmi dobře decentralizovat. Fabriky na dekarbonizaci atmosféry by musely vznikat za velké prachy pro pár jedinců. Ale výsadba stromů, to lze podpořit pár daňovýma úlevama + trochou byrokracie, aby zvládl svůj příspěvek pro planetu udělat každý druhý majitel nemovitosti. Zvláště, pokud prostě vysadí strom na zahradu.

Pranostiky a pořekladla hejtuju – ale zrovna otřepané klišé o zasazování stromů (a plození dětí a stavbě baráku) jako významném milníku dospělého lidského života bychom s pár updaty – a koňskou dávkou opatrnosti – majoritně oprášit mohli!

[LL, LW]

Relevantní téma – mohli bychom všechno vyřešit zalesněním Sahary? Ve světě fantazií asi jo. V realitě ovšem…:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze