Nová studie DNA osvětluje dlouhé šíření civilizace v jižní Asii

TLDR verze: Dvě nové studie (pozor, opravdu jsou dvě vydané současně) od širokého, mezinárodního týmu přinášejí výsledky mapování pravěkého genofondu střední a jižní Asie. Ty naznačují dříve neznámé souvislosti migrace s kulturní výměnou a inovacemi.

Až do DNA!

Dneska to bude dlouhý – ale ještě mi z článku na ten PornHub neodcházejte! Nemůžeme přece očekávat, že příběh civilizace na pořádném fláku největšího kontinentu bude pětiminutové čtení! Tak se pohodlně usaďte a pusťte si třeba soundtrack Barbara Conana

Badatelé z mezinárodního týmu zaštítěného mimo jiné Harvard Medical School (a ve spolupráci s celou řadou dalších zvučných institucí) totiž hlásí, že se podařilo přečíst a analyzovat genom 524 dříve ještě nezkoumaných lidí starověku. Tahle studovaná cháska však nenosila tógy a nebičovala se Platónovými traktáty, jak jste možná ze starověku (poněkud mylně) zvyklí, ale pohybovala se po jižní a centrální Asii!

Získaná data se pak podařilo zasadit do kontextu několika různých (pre)historických otázek. Nejdůležitější zjištění se týkají toho, kterak se šířily indoevropské jazyky, jak probíhala migrace a jak asi vypadalo v centrální a jihovýchodní Asii šíření zemědělství. Což, jak jsme si už řekli mnohokrát, je takový základní ačívment civilizace!

Jde možná o jednu z největších ucelených studií pravěké DNA. Analyzovaní jedinci žili od doby mezolitu (před 12 000 lety) po dobu železnou (před 2 000 lety). Jejich migrace tak postihla 10 milénií. V rámci studie došlo také na kompletní sekvenování DNA ženy z údolí Indu – mělo by jít o vůbec první takto přečtený genom z tohoto významného civilizačního okruhu starověku. Ale řekněme si to jinou statistikou – díky téhle práci se zvětšilo množství publikovaných pravěkých/starověkých genomů o celých 25 procent!

Jde o další příklad toho, kdy bez moderních metod se zkoumání minulosti v některých směrech už dnes vůbec neobejde. Teprve možnosti sekvenování genomu a následné komparativní studie nás přivedli do stavu, kdy pijeme z číše poznání až do DNA!

A ona zjištění o „šíření civilizace“ (či přesněji mezikulturní výměně) jsou tak sladká…

Komparací pro legraci

Z europocentrického úhlu pohledu by se mohlo zdát skoro škoda, že se zkoumání zaměřilo na oblast vzdálenou tradičně zkoumaným oblastem. V tom ale je další přínos onoho vědátorského opusu. Přitom právě ale „podstudovanost“ zkoumané oblasti jižní a střední Asie je jistou výhodou – máte k dispozici řadu dat a přitom rozsáhlá, dosud neoraná pole, kde je sázet. Mluvíme sice metaforicky, ale i na zemědělství dojde.

Už jen čistě metodicky má práce pozoruhodný přínos: bylo potřeba koordinovat množství vědců. Byly vyvinuty nové, takřka nedestruktivní metody odebírání DNA. V neposlední řadě bude v budoucnu i další badatelské kolektivy zajímat samotná metoda komparace dat a jejich vyhodnocování…

Největší síla studie je totiž v možnosti porovnávat výsledky jednotlivých jedinců a hledat případné vztahy mezi zkoumanými populacemi. Právě v tomto směru se totiž ukazuje, že jde výsledky uchopit různými úhly pohledu. Studie DNA je tak de facto základnou, substrátem pro další bádání nad různými tématy.

Ty hlavní dvě jsme již naznačili: Šíření zemědělství a šíření indoevropských jazyků. Jde o otázky částečně oddělené a částečně se překrývající, v obou ale má čtení DNA co říct. Pojďme tedy k tomu, co říká! Prošmejdíme při tom skoro jako Conan Persii, Indii, Evropu, Malou Asii (čili Anatolii) i Kavkaz!


Doufám, že vám teď kontextová reklama nabízí zájezd (třeba časem nazpět do Persie). 

Brána jazyků dokořán?

Ještě si vysvětleme, jak může DNA napomoct při studiu šíření jazyka a kultury? Indoevropské jazyky jsou nejrozsáhlejší lingvistickou rodinou na planetě. Rekonstrukci jejich šíření tak byla po desetiletí věnována náležitá pozornost. Kdo bylo nositelem těchto jazyků (resp. teoretické praindoevropštiny) a jak šíření asi probíhalo?

Teorií je několik: mohla snad indoevropština být šířena pastevci z eurasijské stepi během jejich migrace?

Nebo mají pravdu ti, kteří předpokládali, že za vše naopak mohla masivní migrace zemědělců z Anatolie na východ i na západ a ti si kromě ideje zemědělského způsobu života přinášeli i indoevropštinu? Nevíme. Respektive: nově už trochu víme!

Už dříve bylo naznačeno, že do Evropy se tato rodina jazyků mohla dostat právě se stepními pastevci. Nová studie naznačuje podobný mechanismus i v jižní Asii. Ukázalo se totiž, že dnešní obyvatelé regionu nemají takřka žádnou příbuznost s anatolskými zemědělci! Jazyky se tak mohly šířit spolu s migrujícími pastevci mezi místní obyvatelstvo, nešlo ale o nějaké masivní převrstvení migrujícími zemědělci! To indikuje celou řadu věcí o tom, jak se šíří ona civilizace, k nimž se dostanu níže.

Stepní původ indoevropských jazyků každopádně naznačují i další faktory. Sekvenovaní DNA ukazuje jistou genetickou spojitost mezi balto-slovanskou populací a indo-iránskou. Na základě dalších komparací se tak předpokládá, že tyto dnes vzdálené skupiny indoevropských jazyků mají společný původ v populaci stepních pastevců. Model odpovídající nálezům pak říká, že tito pastevci se před 5000 lety dostali do Evropy, odkud ale v následujících 1500 letech migrovali částečně zase na východ. Tyto „stepní kořeny“ pak naznačuje i analýza současné i historické populace jižní Asie.

Šíření rodových linií stepních pastevců přes dva kontinenty (Zdroj: Harvard Medical School)

Kdo si pěstuje, nezlobí

Šíření zemědělství je komplexní otázka, která nemá jednoduchý model. Obecně se dnes má za to, že přechod k zemědělskému způsobu života byl postupný, řekněme difúzní a evoluční. Probíhal sérií přijímání inovací, místních postupů a získávání nových ideí od migrujících populací. Jinými slovy, nebylo to tak, že po světě se šířili dobyvační zemědělci, co všude vyváželi schopnost orat a vidlovat. Ani to nebylo tak, že se všude místní naučili orat a vidlovat sami ze dne na den.

Šlo o jakési postupné přelévání informací mezi lidskými kulturami – dílem související i s migrací, a dílem i s vlastní inovací. Zároveň tahle „migrace nápadů“ nebyla masová a místní obyvatelstvo nebývalo nějak etnicky převrstvováno.

Zdá se, že jeden z hlavních zdrojů, odkud „idea zemědělství“ mohla emanovat, byla zmíněná Anatolie čili Malá Asie (čili dnešní Turecko). Už dřívější studie prehistorické DNA v Evropě naznačovala příbuznost směrem k anatolským populacím. Nové bádání, o kterém mluvíme, pak ukazuje obdobnou dynamiku i ve střední Asii, kde se nachází příbuznost mezi anatolskými zemědělci a tehdejší populací Persie. Přitom se zdá, že přelom mezolitu a neolitu zde nastal ve stejné době jako v Evropě.

Takže se zdá, že na jistá migrace anatolijských zemědělců (třeba i těch z jednoho z nejstarších měst) na západ i východ skutečně probíhala!

V Jižní Asii je situace složitější, protože zde se žádná příbuznost s Anatolci najít nepodařila. V teorii se tak předpokládá, že místní populace přejaly postupně (zdůrazněme tu postupnost, pořád se bavíme v řádech staletí) zemědělství jako inovaci od populací z prostoru dnešního Iránu/Persie bez nějaké výraznější migrace.

Znamená to, že místní si prostě koupili z Persie manuály, jak orat a vidlovat, anebo je zápletka trochu komplikovanější? Bé je správně!

Hrob ženy z údolí Indu – první jedinec se sekvenovaným genomem v tomto regionu. (Zdroj: Vasant Shinde)

Jedem do Indie

Civilizace v údolí Indu, známá také jako harappská kultura, patřila mezi nejrozvinutější společenstva počátku starověku. Úspěšné sekvenování genomu ženy z lokality Rakhigarhi, jednoho z největších měst oné civilizace, však naznačilo spojení mezi údolím Indu a střední Asií.

Mezi zkoumanými jedinci bylo nalezeno 11, kteří vykazovali jistou shodu s ženou z Rakhigarhi. Vesměs šlo o obyvatele dnešního Turkmenistánu, z lokalit, kde byly nalezeny i harappské importy. Zajímavé je, že většinová populace takovou shodu neměla, možná tedy tito jedinci měli bližší migrační vazby na údolí Indu.

Jinak genetický mix těchto obyvatel nesl výrazné stopy starších lovečsko-sběračských populací střední a jižní Asie, i pro tuto oblast tak můžeme aplikovat model, který říká, že v průběhu pravěku docházelo spíše k výměně kulturní a ideové, nikoliv ale k výraznému etnickému převrstvování (najdou se ale výjimky). Zdá se, že kde nedošlo na migraci zemědělců, spíše než výměnou manuálů (z Persie i střední Asie) se informace měnily orálně a organicky při obchodování (spíše z Persie, nejspíše i střední Asie)!

To ovšem neznamená, že ve starověku nedocházelo i na brutálnější projevy civilizace. Zajímavé totiž je, že ani zkoumaná žena, ani ti další jedinci z Indie nevykazovali vůbec žádnou shodu s pasteveckými populacemi eurasijské stepi! Řeč je právě o těch pastevcích, kteří snad mohli být nositeli indoevropštiny. Ti přišli do regionu o něco později – a tady se nám obloukem vrací dávná teorie, že na kolapsu harappské kultury měli svůj podíl i indoevropské kmeny. Najednou jako by ji genetické mapování potvrzovalo, i když se objevila snad ještě v době, kdy o DNA slušný archeolog ani neslyšel.

Naopak, starověcí obyvatelé severní Indie z následujících staletí už shodu s pasteveckými stepními kulturami vykazují, zároveň mají velký díl staršího obyvatelstva, včetně harappského. Půvabné zároveň je, že dnešní obyvatelé Indie jsou přímí příbuzní s populací, ze které pocházela i zmiňovaná žena harappské kultury.

Možná v tom máte trochu maglajz, proto tu mám jednoduché schéma…

Snaha o zjednodušující schéma genetické příbuznosti (Zdroj: Harvard Medical School)

Vědátorský substrát pro další růst

OK, tohle možná tak easy nebylo, tak si to trochu zestručněme.

Stroj: Zemědělec Conan

Ačkoliv starověk nebyl periodou Všeobecného Míru, Rovnosti a Bratrství, podstatně významnější na formování civilizace zjevně byl spíše obchod a spíše-mírovější migrace, než podmaňování Mečem a Ohněm (TM). A nejspíše se díky aktuální práci dočkáme i údajů z jiných končin světa, které to dále potvrdí… anebo možná vyvrátí!

Už jsme řekli, že výsledky takto rozsáhlé studie jsou dobrým substrátem pro bohatou setbu dalšího bádání. Ukazuje se, že genetická mapování Eurasie může být klíčem k poznávání minulosti v rovinách, které jsme si dřív ani nepředstavovali. A že pochopení vztahů různých okruhů genofondů a jejich stýkání a potýkání má co říct nejen k tradiční archeologii, ale i k tak překvapivým oborům, jako je lingvistika.

Otevírají se nám také nové úhly pohledu. Kupříkladu se můžou ukázat nové, nečekané hloubky významu vazeb v rámci eurasijské stepi. Archeologové a antropologové něco tušili už dlouho – ono už při pohledu na mapu, kde vidíte, že můžete na dálném Východě sednout na koníka a sesednout pod Pálavou, vás lecjaké souvislosti napadnou. Širší význam a kontext ale zase vynikne až díky mapování DNA.

Co je leitmotiv toho všeho? Řekl bych to asi tak, že se znovu a znovu ukazuje, že ideje, jazyky, kultury a elity přicházejí a odcházejí, geny ale většinou nemizí. Jen se míchají a míchají… a míchají. I přes propast času jsme tak spojeni nejen s našimi zdánlivě kulturně přímými předky, ale saháme až k nejstarším obyvatelům toho kterého regionu.

Osobně předpovídám podobným DNA studiím velkou budoucnost – a že je pořád co zkoumat!

[PZ, LL]

Jestli vám soundtrack Conana ještě běží, pusťte si k tomu nedávnou zprávu o 9 tisíc let starém městě z oblasti Jeruzaléma! 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze