Do pravěké Británie přišly tři vlny kolonistů, mezi nimi stavitelé Stonehenge

TLDR verze: Studie odkrývá tajemství pravěkých migrací do Británie. Ukazuje se, že první vlnu později vyšachovala vlna druhá. A vlnu druhou pak vlna třetí. Mezitím vzniklo i Stonehenge (studie tu).

„DNA odhaluje původ stavitelů Stonehenge“

Jednou z nemilých skutečností, kvůli níž si historici rvou rodidla, je tajemná povaha dějin před vynálezem písma. Civilizace – a písmo – mají sotva 6 tisíc let. Ale ne všude na světě byla jeho aplikace instantní. I když Sumerové zapisovali kde co, v našich končinách se ve stejné době lidi podepisovali leda tak čuráním do sněhu. Drtivá většina i poměrně nedávných vzestupů a pádů člověka je tak v historii tajemná jako hrad v Karpatech. Ale možná nikoliv navěky! Příroda má totiž svoje vlastní písmo, kterému říká D.N.A., a jeho stopy jsou stejně nesmazatelné jako trapné tetování učiněné v opilosti!

Parta britských vědátorů, pokrývající jak přírodní vědy, tak archeologii, tak nyní představila novou studii, která se věnuje genetickému mapování populace neolitu a možnosti sledovat pravěké migrace! Pomocí srovnávací studie dostupných pozůstatků neolitických populací autoři mapovali původ neolitických britských populací.

Nebudeme chodit kolem horkého guláše – výsledky naznačují, že v pravěké Británii došlo k poměrně masivnímu genetickému převrstvení starších obyvatel nově příchozími. K této postupné migraci docházelo v Británii ve větší míře po roce 4000 př. n. l.. Tedy kupříkladu příchod megalitických kulturních tradic na britské ostrovy může souviset s příchodem nového obyvatelstva (např. Stonehenge je budováno kolem 3000 př. n. l.). BBC to neopomněla okomentovat hezky poeticky: „DNA odhaluje původ stavitelů Stonehenge.“

Tato velká migrační vlna neolitu souvisí s vývojem v maloasijské Anatolii, odkud především se idea zemědělství začala do Evropy šířit. Právě sherlockovské sledování DNA stop ukazuje, že neolitičtí settleři začali svou pouť právě v Anatolii. Tedy, abychom byli přesní, ne snad že by se nějaká parta neolitických argonautů nalodila v Anatolii na výletní loď a o dva týdny později vystoupila v Británii. Jako u všeho v archeologii (a nakonec možná i v genetice) máme co dělat s pozvolnými, generace trvajícími procesy migrace a šíření populací…

Co prozradil sýrový muž?

Ani trasa to ostatně nebyla přímá – podle současných závěrů se zdá, že populace se šířily z Anatolie, přes Středomoří na Pyrenejský poloostrov a pak skrze dnešní Francii na britské ostrovy. And wait, there’s more! Menší část přišedších nových lidí do Británie patrně přišla v této dynamické době ze střední Evropy, kam se neolitický způsob života šířil podél Dunaje – z Anatolie, samozřejmě.

Když vědátoři prozkoumali DNA prvních britských zemědělců, zjistili, že se nápadně podobá dostupné DNA z Pyrenejského poloostrova. Z něj se dá zase sledovat linka dále v čase a více na východ. Zajímavé je, že i když existovala na ostrově starší mezolitická populace lovců a sběračů – pravda, malá a rozptýlená – byla patrně zcela převrstvena. Momentální interpretace dostupných a získaných dat je totiž taková, že se starší a novější populace skoro vůbec nemíchaly. Což samozřejmě pravděpodobně naznačuje, že prapůvodní britská populace dobrovolně vyhlásila kapitulaci a vše se obešlo bez krveprolití. #just_kidding

Dr. Tom Booth, odborník na starodávnou DNA z Natural History Museum v Londýně – a jeden ze spoluautorů studie – přímo říká, že nenašly jedinou stopu starší DNA v populaci nových zemědělců. Což ovšem, jak dodává, nemusí znamenat, že se lidé vůbec nemísili – jen vklad starších, méně početných populací, byl tak nízký, že se v nově příchozích doslova rozředil. V době příchodu zde už byly neolitické kultury, ač původně pocházely ze Středomoří, dobře připravené na zemědělské podmínky v chladnějších oblastech. Nesetkávaly se tedy s většími problémy s obživou a velmi dobře se šířily.

Pozoruhodná jsou i další zjištění, která vyplývají ze srovnávacích studií DNA. Zajímavě třeba vychází kontrast mezi zástupcem starších, mezolitických obyvatel Británie a nově příchozím. Tzv. Muž z Cheddaru (to je jen geografické určení, nebyl to bohužel opravdový sýrový muž) je cca 7100 let starý mezolitický lovec.

<příliš předpokládatelný vtip> Namísto sýru je Čedarový muž spíše z čokolády… </příliš předpokládatelný vtip>
Stroj: BBC Channel 4/Plumsoll Productions

Wololo

Genom jeho a jeho souputníků už před časem ukázal, že tito starší „původní“ (uvozovky proto, že i tyto populace odněkud přišly) obyvatelé Británie měli možná tmavou pleť, ale přitom modré oči. Zaměření se na zemědělce přicházející od začátku 4. tisíciletí př. n. l. naopak ukázalo, že tito hnojaři oproti loveckým bitkařům měli sice výskyt tmavých očí a vlasů, pokožkou ale byli výrazně světlejší.

Nemá teď smysl řešit, že s jasnou identifikací barvy kůže je to složitější a neprůkazné. Poněvadž geny nejsou nutně perfektní indikátor vzhledu jedince. A nemá smysl do toho ani zabředávat z různých důvodů. Spíš je zajímavé sledovat, že genetické bádání naznačuje výraznou pestrost mezi oběma vlnami. Některé naše zažité představy a stereotypy o pravěku se tak či onak staví dosti na hlavu. Eduard Storch by se možná taky lecčemu podivil.

Je to o to paradoxnější, že tmavým „původním“ Britům a světlým imigrantům je zbytečné přikládat větší význam, protože jen o pár tisíc let, asi kolem roku 2450 př. n. l. (přesnější datum vychází ze série starších výzkumů) usedlou neolitickou populaci Británie potkala nová taková vlna. To už bylo Stonehenge více méně finišed. Z kontinentu totiž postupně migrovaly vlny lidu z tzv. kultury zvoncovitých pohárů, velmi dobře známé i z území ČR. Ty – trochu ironicky – geneticky takřka úplně převrstvily obě starší zemědělské populace, které to samé udělaly o pár tisíciletí dříve ještě starším mezolitikům. Dějiny možná nemají leccos ujasněno, ale určitě mají smysl pro ironii!

O těchto migracích zvoncovitých pohárů se ví už velmi dlouho, autoři studie to ale podpořily nějakou tou špetkou genetických faktů. Upozorňují tak na fakt, že dnešní Velká Británie si v šeré minulosti prošla v relativně krátké době dvakrát velmi výraznou genetickou obměnou. Profesor Thomas ale varuje před tím, abychom za těmito interpretacemi DNA studií viděli jen nějaký prostý konflikt.

Nové dějiny prasvěta

Jak na Vědátoru u podobných témat zaznělo několikrát, reálnější se jeví postupné difuze a proměny populací, kdy úspěšnější a početnější je prostě ta, která dokáže nejefektivněji využívat zemi. A tím pádem se i více šíří její genom. Samozřejmě to neznamená, že na konflikty nemuselo docházet. Může to ale znamenat, že „vyšachování“ nebylo na konfliktech nezbytně závislé.

Navíc kolaps mezolitické populace a o něco později neolitické by bylo ahistorické příliš srovnávat, protože jen další studie ukážou, v čem jsou tyto genetické změny podobné a v čem rozdílné.

Ač má tradiční archeologie stále nezastupitelné místo v pochopení pravěké hmotné kultury, perfektně ji doplňují moderní metody, jako jsou genetika či chemické či fyzikální analýzy. Snad nám tahle flotila možností nakonec umožňují nahlédnout do minulosti způsobem, jaký by byl dříve nemyslitelný. A snad tak napíše i jasnější historii toho, jak se člověk před úsvitem moderny šířil světem! Stonehenge nevyjímaje!

[PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze