Zemědělství se světem zřejmě šířilo kulturně, nikoliv dobýváním

TLDR verze: Dlouho se bádalo nad tím, jestli se neolitická revoluce šířila světem kulturně nebo dobyvačně. Podle nové práce je první verze pravděpodobnější (studie tu).

Neolitická evoluce?

Další zajímavý objev daný spoluprací archeologie a přírodních věd hlásí mezinárodní tým hrobokopů a jiných vědátorů. Mám tu totiž studii fachmanů z německého Institutu Maxe Plancka pro zkoumání lidské minulosti (v originále lingvisticky lahůdkově Max-Planck-Institut für Menschheitsgeschichte!!§), podskupiny známé společnosti Maxe Plancka!

Podařilo se v ní provést detailní genetické analýzy pozůstatků osmi pravěkých jedinců (z různých epoch a regionů) a udělat jejich srovnání s již dostupnými daty dříve analyzovaných 587 pračlovíčků a 254 současníčků. Nejzajímavější poznatky studie plynou především z toho, že se vůbec poprvé podařilo přečíst celý genom 15 000 let starého lovce-sběrače z Anatolie. To umožnilo komparovat data zástupce populace pozdní epochy lovecké a dobře dostupných dat raných zemědělců, kteří v téže oblasti vegetili o pár tisíc let později.

Šíření zemědělství – a obecně pravěkých populací a kultur – je jednou z vždyzelených otázek archeologie a antropologie. V minulosti byla tendence představovat si spíše masivní migrace celých populací, později byly populární teorie autochtonní. Dnes nejvíce přijímaný je asi pohled kompromisní, který říká, že až na dramatické výjimky jsou populace relativně stabilní a inovace a kultury se šíří buď jen skrze úzkou vrstvu jejich nositelů (elity v případě kultur) nebo jakousi volnou difúzí lidí.

Nechme teď na chvíli archeologické kultury jako celky, kde by se o šíření a ovlivňování dalo hovořit mnohem komplikovaněji. Zaměřme se raději čistě na expanzi zemědělského způsobu života. Právě Anatolie totiž představuje dobrou archeozkumavku, kde se můžeme zamýšlet nad tím, za jakých okolností jsme dali před mamuty přednost mrkvi.

Obecně panuje konsenzus, že v našem kusu světa (nepočítám různé Číny a jiné Vietnamy, to bychom si to zase zkomplikovali) se zemědělský způsob života poprvé zformoval v oblasti Úrodného půlměsíce. Tedy v oblouku od částí dnešního Iráku, Sýrie, Libanonu, Izraele, Jordánska až po Egypt, někdy před 11 000 lety. Jak se ale zdejší hobby „rýpat se v zemi“ šířilo dál?

Stroj: Zdeněk Burian

Zemědělství jako meme

Zdá se, že odtud se zemědělství postupně jako jistý druh kulturní inovace šířilo na Blízkém východě až do Evropy. Starý termín „neolitická revoluce“ je trochu zavádějící, neboť šlo sice o změnu, která, dejme tomu, revolučně změnila fungování lidského rodu. Ale rozhodně neměla skutečně revoluční dynamiku. Spíše šlo o pozvolné, postupné procesy, které rozhodně nemůžeme počítat v řádech pouhých let či desetiletí.

Oblast Anatolie v dnešním Turecku pak leží v těsném sousedství Úrodného půlměsíce. Je tedy regionem, kam lze předpokládat, že se zemědělství začalo šířit v jakési pomyslné první vlně expanze. Zemědělství se zde mělo podle stávajících poznatků objevit asi v době 8300 př. n. l., tedy jen několik málo staletí po prvních zemědělcích jižněji.

Význam Anatolie tkví také v tom, že skrze ni se neolitická „revoluce“ šířila dále na Balkán a do Evropy. Některé starší genetické studie naznačují, že právě šíření z Anatolie dále na západ probíhalo do jisté míry i geneticky, tedy že raní zemědělci alespoň částečně migrovali a směšovali se s místními mezolitickými populacemi Evropy. Samotný charakter příchodu okopávání políček do Anatolie ale nebyl zcela zřejmý a zůstávalo otázkou, nakolik došlo k překrytí původních lovců-sběračů.

A teď se dostáváme širokým obloukem – jak už je mým dobrým zvykem – zpátky k nové studii. Ta totiž právě na příkladu výše zmíněného analýzy anatolského lovce ukázala, že o nějaké dramatické migraci nemůže být řeč. Nově analyzovaný genom z doby před 15 000 lety se totiž pozoruhodně shoduje s dříve získanými daty neolitických zemědělců z téže oblasti. Z toho vyplývá, že místní populace byla relativně hodně stabilní po dobu minimálně 7 000 let! A to navzdory dramatické a úplně změně životního stylu s příchodem zemědělství.

Studovaný, 15 tisíc let starý první vidlák z Anatolie.
Stroj: Douglas Baird

S rejčem, anebo na rejči

Takto interpretovaný výsledek analýzy tedy znamená, že anatolští lovci a sběrači převzali postupně od svých sousedů zemědělství jako kulturní inovaci, dokázali se mu přizpůsobit a dále populačně kvést. To boří starou (pravda, hodně starou, s kořeny až v 19. století) představu, kterak početní zemědělci převálcovali a vytlačili populačně slabé lovce a zabrali jejich půdu za korálky, ohnivou vod- …pardon, to je jiná éra.

Ukazuje se, že Anatolie nebyla jen nějakým odrazovým můstkem migrace raných zemědělců z Úrodného půlměsíce, ale místem, kde místní lovci-sběrači ideu zemědělského způsobu života přijali a hlavně rozvinuli pro další šíření. Tak shrnuje výsledky alespoň Choongwon Jeong z Planckova institutu.

Taková genetická stabilita je pozoruhodná a přináší nám další otázky, jak to asi vypadalo s šířením zemědělství v Evropě. S jistou mírou migrace se počítá, ale výsledky si vyloženě říkají o další analýzy v jiných regionech. Ono, když se nad tím zamyslíte od podlahy – a to přehnané vnášení „selského rozumu“ nemám rád – tak to dává smysl. Zemědělství sice přineslo populační explozi, ale samotná migrace by asi nemohla starší obyvatelstvo, byť méně početné, úplně vymazat. Nějaké difúzní teorie budou v tomto případě asi přesnější.

Ostatně i tato nová studie, kolem které se celou dobu točíme, tyhle věci naznačuje. Upozorňuje sice na pozoruhodnou genetickou stabilitu, odhaluje ale i prolínání sousedních etnik (byť ne tak výrazné, jak by se možná čekalo). To jistě nepřekvapí, ti lidé nežili ve vakuu nebo za zdmi, ale je dobré i k těmto rozumným předpokladům mít tvrdá data.

Stroj: Zemědělec Conan/Universal Pictures

Zdaleka nekončíme!

Genetické analýzy naznačují, že anatolští zemědělci rozvíjející nový způsob života v době cca 8 300–7 800 př. n. l. nesli asi 10 % genomu, který lze spojit s oblastí Úrodného půlměsíce. O 1 000 let později už to bylo dokonce 20 %. Není to málo, ale není to ani masivní a naprostá migrace.

Jak jsem tedy napsal už několikrát: difúze! Částečné prolnutí populací proběhlo, ale bylo to až masivní přijmutí nových idejí i místním obyvatelstvem, co se počítalo. Bylo by pěkné mít podobná data třeba pro střední Evropu. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to zde probíhalo podobně.

Sami autoři studie uvádějí, že jsou bohužel obrovské mezery – časové i zeměpisné – v genomu dostupném ke studiu. Genetická mapa pravěké Evropy a Blízkého Východu je pořád relativně děravá a slepá. Relativně. Celkový obraz se daří lokálně formovat, při hledání analogií jinde ale musíme být velmi opatrní.

Také vůbec nelze odpovědět na jemnější „genetické otázky“. Například zda takové kulturní a etnické difúze probíhaly formou časově úzkého, masivnějšího přesunu lidí a jejich postupného prolnutí s domácím obyvatelstvem či zda naopak šlo o proces velmi pomalý a pozvolný. Pozitivní ale je, že vědátoři už teď volají po potřebě dalšího výzkumu, dalších analýz a dalších přečtených genomů. MORE! MORE! MOREEEEE!!

[PZ]

Nová zjištění mohou vrhnout další světlo i na jiné staré objevy! Proprali jsme ve videu tuna: 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze