Indická sonda svůj pokus o přistání na Měsíci nepřežila
TLDR verze: Po Izraeli se pokusila i Indie přistát na Měsíci, ale ani tentokrát to nevyšlo. Tentokrát na jižním pólu. Lze ale tušit, že se o přistání na Měsíci časem pokusí znovu! Přenos Kosmonautix tu.
I snaha se cení!
Zatímco většina slušných lidí se v sobotu ráno kouká na animáky, indičtí plánovači měli v sobotu ráno (tj. v pátek večer u nás) jiný program! Od komplikovaného startu indické sondy Čandraján 2 na 22. července tohoto roku se totiž dlouho těšili na pokus o přistání jejího modulu Vikram! Ten sice neměl přehršle vědeckých cílů, mohl však z Indie učinit čtvrtý stát, který přistál se svou sondou na Měsíci!
Namísto toho se však Indie stala jenom druhým státem začínajícím na Í, kterému se to nepodařilo. Po jarním selhání izraelského landeru Berešit totiž i Vikram nakonec při svém sestupu selhal. Začal se v poslední fázi vychylovat z kurzu a nakonec ztratil spojení se Zemí. Existuje sice ještě mizivá šance, že se rozbila jenom anténa, ale úplně bych na ní rodinné jmění nevsázel.
Vikram a spolu s ním i rover Pragyan jsou tak nejspíše už v křemíkovém nebi. Mohli bychom se Indům zasmát, ale to by bylo dost nefér z mnoha důvodů. Přeci jenom, šlo o jejich první pokus. Sovětský první pokus o přistání (když tedy pomineme jejich landery, které shořely ještě na startovací rampě!) Luna 5 selhal vlivem chyby gyroskopu. Luna 7, další pokus, zase selhala vlivem výškoměru. Luna 8, další pokus, selhala vlivem… No, mohli bychom zkrátka pokračovat.
Americký první lander Surveyor 1 sice uspěl, o povrch se však rozflákal hned následující Surveyor 2 vlivem selhání jedné z trysek. Surveyor 3 pak sice přistál úspěšně, ale Surveyor 4 zase nevyšel. Mašina se zřejmě na povrchem Měsíce dvě a půl minuty od přistání vznítila a vybuchla. Přistání na Měsíci je prostě náročné.
Indové sice přistávají o víc jak půlstoletí později, ale to má vliv spíše na počítače než na strojařskou stránku kosmonautiky. Snaží se navíc vše si vyvinout sami. V kosmonautice je i cesta vaším cílem. Nebo je alespoň dobré, pokud o tom přesvědčíte rozpočtáře a investory. Mám tu ale jedno schéma o tom, proč je indický pokus rozhodně významný!
Proč Indie?
Lunární jižní pól je sám o sobě pozoruhodný jako místo, kde se nachází hodně vodního ledu. O jeho význam jsem se rozepsal před pár dny tuna nebo i nyní tuna (nevím, jestli bude článek publikován v době publikace tohoto). Indická mise byla proto tím zajímavější! Druhá porce zajímavosti však pramení i z toho… že jde jaksi o indickou misi!
Možná je pro někoho indická mise trochu překvapivá, protože má tendenci vnímat Indii hlavně jako producenta milionů programátorů a historek o obskurní chudobě. Ale to by byla chyba! Jakkoliv je Indie zemí mnoha, mnoha kontrastů, indický kosmický program rozhodně dohání Spojené státy i Čínu rapidním tempem. My z Evropy můžeme jeho nynější optimismus rozhodně závidět…
I když, dnes ráno možná úplně teda ne.
Ale to přejde. Indové jsou v současné době jakási Čína Lite. Stejně jako Číňané vyvíjejí Indové vlastní modul pro první pilotované lety, ale pracují i na vlastním znovupoužitelném raketoplánu! Nyní přistáli jako první i na Měsíci a rádi by do roku 2030 přišli s vlastní stanicí. Skoro by se chtělo o indickém programu říct, že je to tedy totéž jako Čína – ale o pár let dozadu.
O tom, proč je Měsíc klíčovým cílem velmocí, které to s kosmickým programem myslí vážně, jsem se rozepsal už několikrát. A nemá smysl se opakovat. Pusťte si video níže. Já tu zatím počkám.
Na každý pád při pohledu na indickou misi platí i po jejím selhání jediné – máme co závidět! Nechci rozhodně říct, že Evropa, potažmo ESA, nemá žádné kosmické ambice. Například příprava marťanského roveru Rosalind Franklin (vznikající tedy ve spolupráci s Ruskem) je rozhodně super věc. Čína ani Indie k Marsu zatím nemíří. ESA má i řadu astronautů. Indové zatím mají jenom méně. A nemají ani vlastní účast na Mezinárodní kosmické stanici.
To je ale jenom část z (velmi povrchního) srovnání ESA a ISRO.
Kosmokonkurence
Přesto je na Indii vidět, že se snaží všechno dohnat – a namísto spoléhání na letenky u jiné agentury tak chtějí učinit hlavně po vlastní ose. ESA má na kontě jedinou lunární sondu z roku 2003 – a to byla primárně švédská mise. O přistání na Měsíci se ESA ani zatím nepokusila! Pravda, do dvou let má na Měsíci přistát i německá sonda pod hlavičkou ESA. Ale už nyní nás indické lunární mise přečíslují!
A zatímco my se tak hádáme o tom, jestli příští Arianne bude nebo nebude znovupoužitelná, předbíhají tuto stránku evropského programu i v Novém Dillí. To je prostě malinko ostuda pro technologickou velmoc, jakou Evropa je. A to ani nemluvím o tom, kolik sond na Měsíc vyslali Japonci…
Říká se, že studená válka v 60. letech byla požehnání pro kosmonautiku, ale to je trochu reduktivní pohled. Tím pravým požehnáním byla konkurence, která byla i motorem předhánění se. V éře, kdy tak za stále výraznějšího hráče v kosmonautice platí i indičtí ďáblové, bychom měli uvažovat o tom, jak jejich na jejich příklad navázat po našem!
[LL]
O významu Měsíce taky ještě něco navíc s astronomem Pavlem Gabzdylem z Brněnské hvězdárny.
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.
