Na Sibiři panuje poněkud horké léto, jsou lesní požáry ale opravdu problém?

TLDR verze: Ruský Dálný východ si zažívá pekelně horké léto. Lesní požáry na Sibiři totiž tak nabraly na síle, že už řadu dní plní hlavní zpravodajské relace. Jde ale o projev změn klimatu? Spoiler Alert: asi jo. 

Tento způsob léta…

Na úvod se vybičujme několika základními fakty. Současná vlna požárů vypukla na Sibiři v druhé polovině července. Momentálně se odhaduje, že jednotlivých požárů je již přes 150 a že stravují les na celkem cca 3 milionech hektarů. V tisku se objevily přirovnání v tom duchu, že v souhrnu hoří na území o velikosti Belgie. Na Fábie ani fotbalová hřiště to sice nikdo nepřepočítal, nicméně je zjevné, že požárová vlna je opravdu infernálně pekelná.

Příčinami je dlouhodobé sucho, do kterého udeřila vlna veder – na Sibiři nevídaných – až 30°C doprovázená silnými bouřkami co do blesků, ale slabými z hlediska srážek. Zkrátka situace, kdy se sešlo několik negativních faktorů a vytvořily doslova ohnivý koktejl. Požáry na Sibiři jsou v zásadě neuhasitelné, nejsou na to lidi ani peníze, vláda se tak snaží alespoň regulovat jejich šíření.

Je ale vůbec žádoucí snažit se takový oheň zastavit? Lesní požáry jsou přirozenou součástí ekosystému snad od doby, kdy se stromy na Zemi objevily. Mnohé organismy jsou těmto požárům přizpůsobené, některé jsou na nich dokonce závislé. Lesní požáry pomáhají biodiverzitě – uvádí se, že mladý les v sukcesi po lesním požáru je co do zdraví a biodiverzity jeden z nejvitálnějších biotopů.

Konkrétně pro biotop severských jehličnatých lesů jsou lesní požáry jeho integrální součástí. Mluvíme nejen o Sibiři, ale i o lesích Kanady. Některé studie předpokládají, že lesy tajgy by svým složením bez lesních požárů nakonec skončily jako porosty přestárlých modřínů stínících ostatní porost, takto se zachovává diverzita více druhů jehličnatých stromů a bohatého podrostu. Při požárech se navíc do půdy vrací obrovské množství živin, díky kterým sukcese probíhá mimořádně úspěšně.

Svým způsobem tedy požáry můžou být pozitivní v dlouhodobém ohledu – pokud tedy budeme ignorovat, že pro člověka tu přijímá návratnost pozitiv není…

Máme se bát?

Co se totiž týče současné situace, sibiřské požáry jsou pro lidi, nikoliv cyklus stromů, katastrofa jako od Emmericha. Oblast dusí spousta jedovatého plynu a obyvatelé sibiřských měst začínají zplodinami velmi trpět. Zasažen byl dokonce Ulanbatár, hlavní město Mongolska. Dým je viditelný i z vesmíru a to o rozsahu taky něco říká.

Děje se ale nyní v Rusku něco mimořádného a dlouhodobě negativního? Jak už to tak bývá, odpověď může znít dvojsečně: ano i ne. Jak jsme řekli výše, lesní požáry jsou v tomto typu biotopu nejen běžné, ale i žádoucí. Nicméně, v posledních letech se dějí tak nějak častěji. Jen od začátku tohoto století se vyskytly několikeré lesní požáry, které byly opakovaně označovány za mimořádné, například v roce 2018 v souhrnu shořelo víc lesní plochy, než zatím při současných ohních. To už vůbec nebereme v potaz další rozsáhlé v severní Americe.

Podle zpráv místních obyvatel a některých vědců jsou takto rozsáhlé požáry trvající takto dlouho mimořádné i v poměrech sibiřské tajgy. Velkých požárů navíc globálně přibývá a dějí se častěji.

A to je právě to ALE, které musí zaznít: Berme jako fakt, že klima se mění. O míře lidského vlivu je možné diskutovat, ale to, že jako civilizace vypouštíme velké množství oxidu uhličitého a dalších látek, které změnu klimatu urychlují, je myslím už také věrohodně prokázáno. Nebudeme se pouštět do tvrdé klimaskepse, která tvrdí, “ že se nic neděje“ nebo „že změny jsou běžné“. Když si vezmeme, že globální klima je nějakým způsobem posunuté a řekněme v nerovnováze, pak můžou být lesní požáry tohoto rozsahu velmi špatným symptomem vypovídajícím o stavu přírody.

Celá klimatická změna je jako spirála – větší množství CO2 má vliv na změny teploty a obecně v ekosystému, ten má zase zpětně vliv na větší uvolňování CO2. Velmi to zjednodušuji, ale ve zkratce: všechno ovlivňuje všechno a jako spirála se to točí rychleji a rychleji.

Stroj

Hořící, nikoliv zelená planeta

Za „normální“ situace nejsou lesní požáry více méně žádný problém. Tedy, hořící zvířátka jsou smutný pohled, ale zároveň jde o relativně běžný způsob obrody. Sibiř ale spolu s Evropou trpí stejnými problémy, které tu dříve nebyly: mimořádné teploty, mimořádné sucho, mimořádné extrémy počasí (přívalové bouře vám současné dlouhodobé sucho nevyřeší).

Kromě mimořádného rozsahu současně hořícího lesa začala v některých oblastech dokonce hořet rašelina, což je situace dříve nevídaná. Z globálního hlediska panuje obava, že obrovské množství vypuštěného CO2 a dalších plynů urychlí zase o to více tání ledovců (spirála!). Podobné lesní požáry jednak umázávají snahy o redukci vypouštění oxidu uhličitého, a jednak likvidují i další „pasivní“ (přírodní) způsoby jeho redukce (stromy). Požáry na Sibiři jsou v součtu jenom pomyslný vrcholek ledovce narůstajících problémů i ve zbytku světa.


Doufám, že vám teď kontextová reklama zobrazila upoutávku na nový Hummer… s přídavným spalováním… milých koťátek!

Není navíc jasné, jak dobře bude v příštích letech probíhat sukcese spáleného lesa: Sibiř je vyprahlejší, než dřív a navíc je tajga velmi oslabená lidskou činností. Nikdy v dějinách se zde neplundrovalo dřevo (především nelegálně) jako dnes, nikdy nebyl celý ekosystém takhle narušený. Může se stát, že místo obnovy lesa se dočkáme eroze půdy. To už vůbec nezabrušuji do dalších aspektů změny, jako například tání permafrostu.

Na třetí stranu, abych nebyl jen strýček sýček – možná to všechno vidíme moc černě. Klima se mění a je to proces, který se už nejspíše nezastaví. V rámci této změny se dramaticky mohou měnit i biotopy. Sledujeme to ostatně i u nás – kůrovcová kalamita může být chápána jako součást stejných procesů, jaké zasáhly tajgu. Slabé monokultury už v kombinaci sucha a tepla nedokázaly zůstat životaschopné. Je to brutální vidět, jak mizí lesy, na které jsme byli po stovky let zvyklí, ale není to nutně dlouhodobá zkáza. Jen (někdy bolestivá) změna skladby přírody. Je otázkou, co podobné změny udělají s ekonomikou, politikou, migrací, válkami…

A co je nejhorší, změnit se budou muset i některé vtipy (psáno během tvorby článku mezi Olomoucí a Prahou)… 🙁

Vzdalující se hepáč

Na Sibiři samozřejmě nejsou umělé monokultury, ale i zde možná dochází k proměně, která nemusí být nutně ve výsledku negativní. Problémem jsou z hlediska ekologie i kulturní krajiny ona přechodná období nestability. A čistě egoisticky bude mít s přizpůsobením problémy i sám člověk

Na závěr bych ale zdůraznil, že výše řečeným neříkám, že lidská civilizace by měla rezignovat na své snahy omezit produkci CO2 a další negativní vlivy. Naopak budeme asi muset začít zvažovat i proaktivní přístup. Koncentrace CO2 roste takovou rychlostí, že antropogenní vliv je dle mého skromného názoru nepopiratelný. Problém současné klimatické změny, oproti těm v minulosti, je hlavně v rychlosti s jakou se děje. Tímhle úhlem pohledu jsou požáry v Rusku spíš špatnou zprávou z hlediska ekologie i klimatu, protože k nim dochází v době, kdy je rovnováha ekosystému člověkem silně narušená. Jinými slovy: za normální situace by budoucnost sibiřského ekosystému po požárech byla vlastně přirozeně pozitivní. Se současným stavem sucha, tepla a extrémního počasí? Jisté obavy jsou na místě.

Svět se mění všude kolem nás jako ve zrychleném filmu a šance, že na jeho konci bude pro současný způsob lidského života hepáč, se snižuje s každým dalším hektarem, který spolknou požáry na Sibiři.

[PZ, LL]

Co je na tom všem nejvtipnější? Naše možnosti, jak klima narovnat, jsou velmi omezené a nikterak zázračné…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze