Grónský ledovec zřejmě ukrýval doposud neznámá jezera pod ledem

TLDR verze: Nejen pod Antarktidou, ale i Grónskem jsou nejspíše ukrytá jezera pod ledem. Nová studie objevila 400 doposud neznámých z nich. 

Věc zpod ledovcové masy

Náš selský rozum mnohdy selhává jako sedláci u Chlumce – tak třeba si vemte široké, nekonečně nudné ledovcové masy na severním a jižním pólu. Vypadají jako poušť z ledu. Ale teprve poměrně krátký čas víme, že pod nimi jsou jezera. A ještě kratší čas se do oněch jezer snažíme i vrtat! Dohromady zní tak trochu jako první část premisy nějakého skvělého carpenterovského hororu (který měl nedávno výročí!), ale realita je mnohem, mnohem lepší. Subglaciální jezera jsou totiž nejenom zjevně překvapivě častá, ale také zatím šokantně neprozkoumaná.

Pro jezera pod ledem můžeme třeba i na Mars, Pluto nebo Enceladus – ale stále výrazněji se ukazuje, že je najdeme i na Zemi. Ještě půlstoletí nazpět si geologové mysleli, že pod ledovými masami Antarktidy nebo Gronska vězí jenom utlačovaná zemina. Až postupně se ukazovalo, že realita je komplikovanější. Obrovská masa tisíců metrů ledu totiž zvyšuje tlak na nejspodnější vrstvu takovým způsobem, který může být přetlumočen do tepla. Tím dochází na tání a zbytek si domyslí každý, kdo má IQ větší než čvachtací kachnička.

Stroj: The Thing/Universal, Chris Marquardt

Teoreticky možnost podobných vzniků jezer pod ledovci postuloval tak trochu zvláštní ruský vědátor Petr Kropotkin už před víc jak stoletím. Trvalo však celou sérii měření a dohadů v druhé polovině 20. století, než byl pod povrchem Antarktidy objeven stěžejní Lake Vostok – obří podzemní jezero o rozměrem až 250 x 50 km. Od té doby probíhá hledání podobných jezer stále rychleji. A rychleji pokračuje i chápání toho, jak vznikají – a jak interakují se svým okolím.

Nyní katalog několika známých jezírek pod Antarktidou doplňuje objev až 54 dalších nových jezer (a jezírek) pod Grónskem! Nová práce pod vedením hydroložky Jade Bowling z Lancasterské univerzity odhalila pravděpodobná jezera pod ledem v datech průzkumu leteckým radarem. Předešlá podobná práce objevila jenom 4 pravděpodobná jezera, takže nynější cifra je rozhodně skokem kupředu. Modely však predikují možnost, že pod ledovcovou masou se krčí až několik tisíc podobných jezer. Takže katalogizace zdaleka nekončí!

Stroj: Jade Bowling et al.

Samá voda, samá voda, hoří?

Gronská subglaciální jezera jsou na každý pád mírně odlišná od těch známých z Antarktidy. Především jsou mnohem menší – zhruba poloviční. Některá grónská jezera mají na délku jenom 200 metrů, takže spíše o takové rybníčky. Co je ještě víc cool (pun not intended), je propojenost jezírek. Zhruba polovina z nově objevené palby totiž není pod ledovcem v izolaci. Tato aktivní jezera se naopak vyznačují měnícím se objemem vody („vypouštěním“/“napouštěním“) v závislosti na změnách ledovce, typicky jeho pohybu krajinou.

Přesné mechanismy aktivních subglaciálních jezer jsou ale zatím ostré jako pohled po osmém pivu. Tuší se například, že aktivní jezera si můžou vodu „předávat“ mezi sebou. Dít se tak může v řádu měsíců až let. To by z aktivních jezer činilo jakýsi „lubrikant“ ledovcového pohybu. U jiných (neaktivních) jezer jako Vostok se ale zase doufá, že jsou po dlouhá období netknutá. Zrovna u Vostoku se spekuluje, že by mohlo být izolované od zbytku světa po miliony let.


To by z něj mohlo udělat úžasnou laboratoř evoluce i přípravku pro vrtání na Enceladu nebo Europě. První vrtání do Lake Vostok mimochodem proběhlo teprve před šesti lety, ale zatím na žádné oznámení objevu Věci nedošlo. Je samozřejmě také možné, že aktivní jsou všechna podzemní jezera – jenom jsme je nesledovali dostatečně dlouho. Zatím zkrátka spíše hádáme než abychom věděli. Lancasterovská práce nám jako další sirka ale opět o něco víc roztahuje víčka!

Každopádně platí, že subglaciální jezera jsou novým horizontem polárního výzkumu. A jakoby nestačilo, že tyhle fridexové rybníky můžou nést úžasné implikace pro geologii („Nový způsob, jak se ledovce hýbou!„) i evoluci („Mikroby jako z roku 20 milionů před Kristem!„), do tématu se samozřejmě vloudilo i řešení klimatických změn. Nutno proto raději specificky zmínit, že objev oněch 400 nových jezer pod Gronskem nejspíše nesouvisí s táním ledu. Tedy, jistě to říct nemůžeme, protože jsme ty jezera dříve neznali… Ale zdá se, že subglaciály jsou zcela normální věc. A to je vlastně hřejivé odhalení.

Tady a teď

Nicméně, vyšší průměrné teploty můžou zřejmě spolu se subglaciály napomoct tání zbytku ledu, podle některých šokantních prací až 400 %. Na to sice nejspíše v reálu v takové míře nedojde. Ale je logické, že pokud máme led, jehož součástí je (překvapivě!) vespod i roztátý led, mohl by celkový led jít do kytek rychleji, protože je ho méně/čelí tání z více stran. Na Antarktidě byl možná nárůst subglaciálních rybníků už pozorován. Ale popravdě o jezerech pod ledovci zatím pořád víme tak málo, že bych kvůli tomu poplach nevyvolával. To se spíše v našich končinách můžeme spíše děsit jinými pravděpodobnými projevy změn klimatu

Subglaciální jezírka tak v součtu mají pro každého něco – hypochondři se jimi můžou hrozit kvůli potenciálním prehistorickým chrobákům i potenciálnímu zvyšování tání, osobně jsem však protentokrát nadšen z jejich mírumilovnějších možností.

Idea, že glaciální geologie má o tak významného činitele jako vodu navíc, stejně jako idea uzavřených ekosystémů existujících dnes (!) na Zemi, je fascinující víc než Carpenterovy loutky. Tím spíše, že se jedno či druhé (popřípadě obojí) ukrývá pod tak nekonečně nudnýma místama, jako jsou povrchy ledovcových mas!

[LL]

I dneska prostě geologie (a že je to věda jak cyp!) dovede překvapit! Třeba i diamanty z kosmu!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze