Legendární krakatice obrovská byla znovu spatřena a natočena

TLDR verze: Mapovací mise NOAA ppět zachytila, jak vypadá krakatice obrovská! Mimo ní však vědci sbírali data o další plejádě podmořských živočichů. Domovská stránka vědátorů zde.

Podruhé poprvé

Krakatice obrovská (giant squid alias genus Architeuthis) je největší druh hlavonožce, největší bezobratlý živočich a také jeden z nejzáhadnějších tvorů na planetě. Její vzhled vypadá cosi jako z nočích můr poplašených námořníků 17. století anebo H.P. Lovecrafta. Krakatice dosahuje obrovských rozměrů kolem 10-13 metrů a váhy 200 kg. Chapadla jsou dlouhá kolem 5 metrů, oko krakatice je velké asi 30 cm. Přísavky na chapadlech měří až 60 cm.

Za všechny své impozantní rozměry platí krakatice obrovská nepříjemnou daň v podobě data spotřeby. Co se o nich zatím ví je, že se dožívá zhruba 5 let. Také je to však predátor, takže alespoň některým klišé je učiněno zadost. Ze zbytku zajímavostí můžu ještě prozradit, že samci mají jediné varle a penis je chmatavý orgán, dlouhý kolem 90 cm. Nevíme o nich asi bambilion dalších věcí, jako třeba to, kdo by vyhrál epický souboj krakatice s vorvaněm nebo jestli se někdy neobjeví ještě větší jedinci. Ale pohlavní orgány jsme už dávno srovnali!

Verne si tvora představoval po svém. Stroj: 20 tisíc mil pod mořem/Public Domain

Tento hlubokomořský kolos je objektem zájmu badatelů již mnoho let. Dlouho si lidé mysleli, že je to jen mýtus vycházející ze zkazek o obřím chobotnicovitém netvorovi, který stahuje lodě do hlubin. O nečem takovém samozřejmě důkazy neexistují – ne však, protože by to krakatice nemohla páchat, ale protože je jasné, že nenechává žádné svědky

Vzdor celému oceánském výzkumu 20. století každopádně platí, že se krakatice obrovská před objektiv postavila až tomto století! V roce 2012 vznikl první videosnímek a nyní, po 7 letech vědci konečně natočili druhé video mytického fantoma mořských hlubin. Stalo se tak poprvé ve vodách u pobřeží USA.


Blíží se hostina

Tým vědců z Ocean Research and Conservation Association při NOAA natáčel hlubinný život v Mexickém zálivu. Činil tak spouštěním dronů do mořských hloubek. Při jedné z takových „misí“ se po dvaceti hodinách a v hloubce 759 metrů pod hladinou se na videu podobně objevilo i obří chapadlo s přísavkami. A další záznam legendárního giganta je na světě!

Vědátoři při natáčení sáhli po spešl kamerovém systému Medusa, který používá červené světlo nezjistitelné hlubokomořskými tvory. Díky tomu umožňuje pozorovat, co bychom jinak nedetekovali. Na trupu dronu byly navíc nalepené falešné medúzy napodobující bioluminiscenční obranný mechanismus bezobratlých. Ty jsou pro podmořské predátory ekvivalentní vytahování řízků zabalených v papírovém sáčku na výletě. Blíží se hostina! Na příslib svačinky se chytila i krakatice obrovská.

Záznam krakatice je však jenom pomyslným vrcholkem ledovce celé dvoutýdenní výpravy vědátorů v rámci expedice Light and Life Below the Twilight Zone na palubě plavidla Point Sur. Plavidlo hostilo tucet vědců (plus posádku), z nichž „služebně nejstarší“ byl profesor Tracey T. Sutton z Nova Southeastern University a doktorka Edith Widder. Právě její společnost vyvinula kamerovou výbavu dronu.

Mimo krakatici se plavidlo zaměřovalo na mapování podmořského života žijícího v temnotě obecně. Vědátoři tak kromě krakatice sbírali data i o trpasličích žralocích (Etmopterus perryi), hlubokomořských medúzách, svítících krevetkách, bioluminiscenčních ohnivkách nebo světlonošovitých rybách. To celé právě s pomocí spouštění podmořských dronů ovládaných z paluby. Pokud si chcete prožít Star Trek naživo a nechce se vám čekat na éru běžného létání do kosmu, tohle je to nejbližší, co tomu existuje (protože ve Star Treku na mise létají typicky vědci, jestli chcete spíše boj, musíte ke konkurenčním frančízám).

Nečekejte ale mnoho výprav v batyskafech. Typický kancl na palubě vypadal jako pár kompů slepených dohromady + plac na palubě, kde doktorandi manuálně manipulovali s dronem samotným. Ta romantika!

Spatřit nespatřitelné (než se role obrátí)

Mexický záliv je pozoruhodné místo ke studiu z vícera důvodů než jen své rozlehlosti. Neslavný únik černého zlata z plošiny Deepwater Horizon má sice menší vliv na hlubokomořský život než jak působí na racky na plážích – nějaký ale najít lze. Sledování podmořského života tak obecně rozšiřuje naše povědomí o tom, do jaké míry se tak děje či neděje a v jaké hloubce.

I samotná katalogizace života pod hladinou je však stále významná. Naše poznání mořských hloubek samozřejmě není tak mizerné, jak se občas tvrdí („víme toho více o Měsíci než o dnu moře“ je bulšit z více ohledů), rozhodně je však naše chápání oceánů a zdejších biomů stále nedostatečné.

Mise jako tato se sice do médií dostanou jenom kvůli snímku krakatice, jejich role je ale mnohem širší a mnohem významnější. Nikdy přitom nevíme, kdy se nám její poznatky můžou hodit.

Mohl bych teď třeba zmínit, že potenciálně obyvatelné oceány jsou asi ve vesmíru častější než povrchové habitaty, takže i budoucí skutečné startrekovské mise budou asi vypadat spíše jako výlety NOAA. Ale praktická stránka se může dostavit mnohem dříve! Až se třeba krakatice obrovské rozhodnou, že už je impakt Deepwater Horizon nebaví, a začnou útočit na oceánská plavidla či všeobecně si hrát na Cthulhu, teprve se nám svědectví z jejich pozorování posádkou Point Sur budou hodit!

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze