Člověk nebyla první ‚opice‘, která slezla ze stromu

TLDR verze: Jedna z věcí, která může člověka definovat, je jeho chůze po dvou. Než ale evoluce zařídila, že se vztyčil natrvalo, musel náš předek nejdříve slézt ze stromů. Nová studie reinterpretuje fosilie druhu Ardipitecus ramidus způsobem, který naznačuje, že „přízemní“ způsob života byl vlastní už našemu společnému předku s ostatními hominidy.

Nahoru můžeš, dolů musíš

Možná si ještě ze školních lavic (nebo nedělních dokumentů <3 ) pamatujete na to, co člověka výrazně odlišuje od „opic“. Ne, nemyslím teď palec proti zbytku prstů. A vlastně ani nemyslím absenci srstky. Dokonce ani nemluvím o odlišné struktuře mozku nebo schopnosti miniaturizace… OK, uznejme, že těch odlišností od našich chlupatějších kolegů je trochu více. Jednou z těch nejzásadnějších je ale vzpřímená chůze!

Komu za ní ale vděčíme? K do byl ten odvážný bastard, který obětoval záda (k čemuž měl samože díky náhodné mutaci vlohy) a začal častěji chodit po dvou?

Nová evoluční studie teď přináší nový pohled na přizpůsobení se člověka životu na rovné zemi, a to díky reinterpretaci fosílií našeho prapředka. Pracuje přitom s poznatky, které říkají, že už afričtí hominoidi (neplést s hominidy/lidoopy – hominoidi zahrnují jak čeleď lidoopů, tak gibonovitých… prostě ty větší, chytřejší opičky, no) se evolučně přizpůsobili životu na zemi!

To by naznačovalo, že lidé se vyvinuli z předků, kteří nebyli limitováni jen na stromový habitat. Což znamená, že váš oblíbený Homo sapiens zase tak odlišný od evolučních kolegů není! Respektive, že i další druhy měly šanci vyvinout si způsob pohybu podobný našemu. Studie tak osvětluje další aspekty evoluce, která předcházela vzniku lidského bipedalismu.

A jako vždy, když se řeší staré křivdy (zad, pánve, nohou…) je to vzrušující příběh! 

Hoď to na pánev

Otázka vzniku lidského pohybu po dvou je stará jako Darwinova all-inclusive dovolená na Galapágách – tedy skoro jako evoluční teorie sama. Můžeme hledat různá řešení na filosofickou definici člověka. Budeme-li ale k věci přistupovat biologicky, tak se – mimo jiných důležitých vlastností – obvykle dostaneme ke tvaru pánve a dolní končetiny.

K téhle otázce se dostal i tým Thomase Pranga, antropologa New Yorské univerzity. Ve své nové studii nabízí nový úhel pohledu na fosilii druhu Ardipithecus ramidus, konkrétně jedince láskyplně zvaného Ardi.

Jde o předchůdce lidského rodu, který je o dobrý milion let starší, než notoricky známá Lucy. Jeho kosti byly veřejně představeny až v roce 2009 a od té doby jitří fantazii paleontologů i antropologů.

Ardipithecus ramidus neboli Ardi rozkreslený v celé své kráse, kterou máme k dispozici… Stroj: Wikipedia/CC

Odlišně neodlišní lidé

S lidským bipedalismem je to totiž složité. Náš způsob pohybu je mezi savci v podstatě unikátní a jako takový je výsledkem, slovy Thomase Pranga, „dramatických a dlouhých evolučních změn“. Přestože naše dolní končetina, především mechanika chodidla, je mimořádně dobře adaptovaná na „přízemní“ způsob života, přesto nelze člověka chápat v nějaké evoluční bublině.

A i když velcí lidoopi mají stavbu chodidel jinou, přesto i dnešní druhy vykazují některé atributy shodné s lidskými. Navíc bipedalismus je jedna věc, přizpůsobení se alespoň částečně životu na zemi je věc jiná.

V tomto ohledu už mezi hominoidy tak unikátní nejsme. Velcí lidoopi jsou všichni uzpůsobení k tomu, aby se alespoň částečně pohybovali mimo stromy. Lze tak předpokládat, že společný předek nás a šimpanzů (a bonobů, ať na ty chudáky furt nezapomínáme) byl stejně tak adaptovaný k jisté míře života na zemi.

S tímto logickým předpokladem pak pracuje Prangova studie Ardiho. Ve svém výzkumu zjišťoval relativní délkové míry různých kostí chodidel druhů hominidů, aby zhodnotil mezi způsobem pohybu jednotlivých druhů a morfologií jejich dolní končetiny. V podstatě prováděl takový mezidruhový nekrofilní fetiš nohou – kterým navíc přispěl evoluční teorii.

Evoluce dolní končetiny hominidů (a/nebo high five pozdravu) dle T. Pranga.

 

Díky, dědo!

Při vztažení této metody na fosilie Ardiho pak užil statistickou metodu k tomu, aby z morfologie končetiny a analogie s žijícími lidoopi vyvodil pravděpodobný způsob pohybu naše ardipithéckého předka. Prang tak dospěl k závěru, že Ardi se – chvilka napětítaké pohyboval po zemi podobně právě jako šimpanzi!

To je pro antropology trochu ŠOK! Mění to totiž dříve publikované interpretace Ardiho, které předpokládaly, že jeho chodidlo bylo více „opičí“ než hominidí (z této starší interpretace vychází i úvodní kresbička ardipitheců). Tedy, že bylo stavbou podobnější stromovým opicím, než třeba šimpanzům nebo gorilám (které už žijí takřka výhradně na zemi). Jenomže taková interpretace naznačovala, že mnohé motorické a morfologické vlastnosti, které sdílíme s ostatními hominidy, by se musely vyvíjet nezávisle na sobě v každé vývojové linii#nedává_smysl

Prangův náhled na věc ovšem de facto říká, že Ardi měl vlohy k pohybu po zemi zděděné od jeho (a tedy i našeho) společného předka s šimpanzi. Což zjednodušuje (a zlogičťuje) i následnou představu vývoje našich předků k nám & našim dnešním lidoopím kolegům.

Prang ovšem velmi zdůrazňuje, že právě pohybu po dvou nemůžeme porozumět bez širšího evolučního kontextu. Bipedalismus je v podstatě pokračováním evolučního vývoje započatého „uzemněním“ hominidů. Šimpanzi, gorily, orangutani – ti se vydali jinou evoluční cestou a aspoň částečně zůstali na stromové prostředí navázáni. Přesto však základ máme společný. Kdyby evoluce (prostředí, čas…) chtěla, mohly dnes po dvou chodit gorilky.

Studie zdůrazňuje, že se opět potvrzuje, že rozsáhlé evoluční změny se nedějí spontánně, ale jsou zakořeněny v hlubší vývojové historii. Zkoumání Ardiho fosilií tak ukazuje, že evoluce našeho lidského bipedalismu vzešla z evoluce pohybu po zemi, byť u společného předka patrně pohybu čtyřnohého. Nicméně základ je právě v onom pohybu po zemi.

A ten je mezi hominidy zřejmě dědictvím společného pradědečka.

Takhle nějak to bylo.

[PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze