Biodegradovatelný plast je špatně biodegradovatelný. Přežil tři roky rozkladu v půdě

TLDR verze: Téma materiálu nákupních tašek opět lomcuje světem. Nejnovější práce zjistila, že biodegradovatelný plast se ve skutečnosti rozkládá jen pomalu (oznámení výzkumníků tu). Nákup si domů odneste raději v rukách.

Plast jsi, a v plast se obrátíš

Materiálová fyzika je temná, a plná hrůzně suprovních objevů! …a proto je kuriózní, že právě téma nákupních tašek tak masivně rezonuje veřejnými debatami. Jako by plastové nákupní tašky a sáčky byly jediné věci, u kterých plast využíváme. A jako by se to, v čem si domů odneseme svých pěst švestek, stalo jakýmsi zástupným motivem celého řešení energetické, klimatické i společenské otázky. Nakonec je to asi logické, skoro nikdo nechce být hovado a znečišťovat svět. Čím dál víc je ovšem bohužel jasné, že situace nemá jasné řešení – asi i proto se ty energetické, klimatické a společenské otázky co do vyřešení táhnou jako turecký med.

Nejnověji svým polínkem do ohně dilemat přispěl tým vědátorů z University of Plymouth, když se jal po letech znovu vykopat (a vylovit z moře) tašky, jejichž materiálem je biodegradovatelný plast. Ukázalo se, že i po třech letech je biodegradovatelně-plastová taška pevná jako helvétská víra! Vizte jejich obrázek výše. Výzkumníci do tašky mohli umístit předměty a taška dále plnila svou roli. Což, pokud nám jde o to, aby podobné tašky v moři nepolykali biočichové, je celkem naprd. Je-li to ale naprd i z hlediska mikroplastů, se uvidí až v budoucnu (stejně jako rizika mikroplastů).

Kompostovatelné tašky se naproti tomu v zemi rozložily mnohem lépe. Sice si zachovaly konzistenci, ale nebyly s to už udržet obsah. Za dalších pár let by se nejspíše vytratily do věčných lovišť.

Celé výsledky jsou o fous komplikovanější – testováno bylo i prostředí moře, kde se komposty rozložily úplně, a všechny tašky se rozložily dobře pod slunečním světlem a na vzduchu, což je cílem především u OXO-biodegradovatelných materiálů. V součtu je ale znát, že biodegradovatelný plast jako takový není stříbrnou kulkou řešení plastové otázky. Už jen kvůli tomu, že skončí-li zasypaný na skládce nebo v moři, jeho rozklad trvá déle. Možná je tedy vlastně dobře, pokud takovou tašku vyhodíte u lesa z okna automobilu. #alejávámtonedoporučil

 

Člověk si nevybere

V čem tedy nosit domů rajčata, rohlíky a rum? Obecně má biodegradovatelný plast dva druhy. Tím prvním je „běžný“ petrochemický plast s biodegradovatelnými aditivy (díky čemuž se ale rychleji rozpadne) a bioplast z jiných, rostlinných nebo živočišných materiálů (biomasy). Sem patří všechny ty šokantní objevy jako „plast z mléka nebo lisované kukuřice, který se za měsíc rozpadne„. Tady se nám taky zápletka dále trochu komplikuje, protože první verze nejspíše přinejlepším zvyšuje počet volných mikroplastů, a druhá verze je energeticky… diskutabilní.

Teď pomineme, kolik vyjde výroba alternativ, protože to budeme řešit níže. Už jenom nahradit plast bioplastem by si však vyžádalo enormní investice a rizika do potravinářství. Pokud bychom chtěli nahradit roční objem vyprodukovaných plastů bioplasty, potřebovali bychom globálně nejméně o 7 % více orné půdy.

Není to možná nereálné, ale není to ani přehnaně enviromentální nebo bezpečné pro zásobování potravinami. Zemědělství je významný činitel klimatických změn. Panují navíc otázky, co by tak velká míra kompostování bioplastu znamenala pro emise metanu. Člověk si prostě nevybere. Ale tím problémy nekončí.

Nabízí se samozřejmě možnost, že na plastové tašky pečete a chodíte do bezobalových obchodů, využíváte (snadno rozložitelné) papírové tašky nebo máte šikózní textilní tašku. V tom případě vám gratuluji, ale ani tentokrát to není úplně neprůstřelné řešení. Nedávná studie  jenom potvrdila dřívější zjištění o efektivitě plastu.

Pomineme-li totiž problém s odpadem a mikroplasty, nejběžnější plastové tašky jsou co do výroby značně energeticky efektivní a levné na produkci. Papírové tašky byste pro dosažení stejné spotřeby na výrobu jednorázové plastové tašky museli požít 43 krát. Textilní tašky však až 7100 krát, a organické textilní tašky až 20 tisíc krát. Jinými slovy, pokud budete denně chodit do obchodu a denně si brát jednu plastovou tašku, až po 54 letech spotřebujete stejné množství zdrojů jako člověk s 1 textilní. Z tohoto pohledu je tak plast výhodnější pro přírodu… 😀 🙁

Čímž samozřejmě nepopírám, že obaly jako tyto, jsou kravina.

Noste to v rukách

Plast je totiž velmi snadno opracovatelný i získatelný. Proto svět dobyl. V zemi teče cosi, co můžete vysát trubkou nahoru, převézt levně někam lodí, trochu vypálit a – voilà – máte plast! Těžba dřeva je už podstatně složitější a složitější je i jeho zpracování, alespoň pro stejný objem materiálu. Nejde jenom o peníze, ale spíše použité vodní zdroje a energie obecně. Pokud bychom měli veškerý vyprodukovaný plast nahradit alternativami, v součtu by to mohlo vodní a energetické zdroje zatížit více než teď. V potravinářství by navíc absence plastových obalů mohla znamenat (ne u tašek) více zkaženého jídla.

Samozřejmě, takové srovnání je nutně prosté jako vesnický ožrala. Lze protiargumentovat, že počet vyprodukovaných plastů by asi v případě opakovaného znovupoužívání klesl, takže by spíše nebylo potřeba 7 % ornice, ale méně. Nebo že cílem není nahradit všechny plasty, ale jenom ty jednorázové. Nebo že se lidi musejí naučit nosit svou síťovku všude, a používat ji stejně opakovaně jako třeba kaťata.

S tím vším se dá pokrčením rameny třeba i souhlasit – ale vždy to řeší jenom část tématu. Když si teda budeme chtít ponechat část plastů, musíme vyřešit, jestli tedy panikařit z mikroplastů nebo nikoliv. A pokud naopak budeme chtít přejít ausgerecht komplet na ne-plastové verze, bude zase třeba vyřešit potenciální krizi v potravinářství.

Plastové tašky tvoří velmi malou část produkce plastů i jejich odpadu, a tak i velmi malou část komplikovaného tématu zacházení s materiály i zdroji. Vzhledem k energetickým nárokům lidstva nemá vlastně žádné řešení nějaký happy ending, a vše, o čem se odborná veřejnost dohaduje, je spíše to, které ze špatných doporučit ke zvolení. Který segment dat je významnější než jiný segment. K čemuž se hodí i studie, jako ta z Plymouthu.

Existuje sice jistá šance, že nové technologie (třeba bakterie pomáhající rozkladu) pomůžou leccos řešit… Ale stejně tak existuje i jistá šance, že zítra objevíme mimozemšťany, kteří nás přiletí povznést na novou úroveň bytí, mimo tuto trapnou realitu…

Nespoléhal bych se však na ani jedno z toho.

Proč o tom vůbec psát??

Čekali jste tu nějaké jednoduché řešení? Pak máte smůlu – kdyby existovalo, už by se dávno aplikovalo. Pozitivní je, že vedle jiných enviromentálních a/nebo odpadových problémů jsou plastové tašky přinejlepším podružné téma (a vlastně bych o tématu rozkládání biodegradovatelných plastů nepsal, kdyby dnes byla nějaká jiná solidní novinka z vědy). Pokud nejste vedoucí nějaké korporace a/nebo vrcholový politik, s tématem tašek v globálu nic moc nezmůžete.

Nakonec tedy nákup noste, v čem uznáte za vhodné – energetická strana plastových tašek je překvapivě enviromentální, odpadová zase nepřekvapivě nikoliv. Škodit či pomáhat může každá z nich. Biodegradovatelnost plastu – alespoň toho široce prodávaného – řeší zřejmě jenom část problémů.

Každý sám za sebe může leccos vykonat, ale spíše než o taškách by se slušelo stejně agilně řešit třeba energetiku nebo vodohospodářství. Pokud zrovna nechodíte cíleně házet smetí na černou skládku nebo do řeky/moře, jste pramálo významný činitel plastových problémů. A pokud naopak takové hovado jste, připomeňte si prastaré moudro, kterým překypují všechny filozofie, víry i ideologie, totiž „Nebuď hovado“!

[LL]

Třeba nás ale teda spasí mladí vědátoři s novými objevy – s pár jsem nedávno udělal rozhovor! 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze