TLDR: John King je nejmladším známým pirátem z nejslavnější pirátské éry. Jeho příběh má oporu nejen v pramenech, ale i archeologii. Zdroj třeba hír.
Hollywoodské filmy i pokrok v medicíně nás úspěšně obalamutily do přesvědčení, že akčními hrdiny historie byli vyrýsovaní tři- a čtyřicátníci se skvostným chrupem…
Že tomu ale mnohdy, kdy lidé dřív umírali na (dnes preventabilní) různé nemoci, mohli prožívat dobrodružství i v útlejším věku, připomíná i příběh nejmladšího historicky ověřeného piráta z Karibiku!
„To bude nějaký kojenec, co se narodil u pirátů?”
Ne-e. I takové reálné příběhy jsou známé – Grace O’Malleyová, irská „královna pirátů”, skutečně porodila na vlastní vlajkové lodi údajněuprostřednámořní bitvy – ale to se asi nepočítá. Namísto toho se podíváme na story skutečného chlapce ze skutečné doby skrze dobové soudní výpovědi a archeologické nálezy.
9. listopadu 1716 byli devítiletý John King a jeho matka (jméno nebylo uvedeno) pasažéry šalupy Bonetta na cestě na Jamajku – a asi tušíte, co se dělo dál. Plavidlo přepadl tehdy známý pirát Black Sam Bellamy. Nedošlo na žádnou krvelačnou bitvu, Bellamy a jeho posádka jednoduše vystřelili varovný výstřel a přesvědčili kapitána Bonetty, aby se vzdal bez boje. Takhle to tehdy chodilo obvykle.
„A John je jediný přeživší celého nalodění určitě!”
Po kapitulaci byla Bellamyho posádka na palubě Bonetty údajně až 14 dnů. Co přesně se během této doby dělo, nevíme. Bellamyho posádka však neměla pověst mučitelů ani znásilňovačů, Bellamy sám byl údajně politicky motivován („poctiví lidé si v dnešním systému nemohou vydělat poctivou mzdu”) a snažil se naverbovat do řad pirátů kapitána porobené lodi. Neúspěšně.
Mohlo to však nadchnout jiné – oslovil ho totiž John King a požádal ho, aby se připojil k pirátské posádce. John neměl žádný zvláštní důvod sympatizovat s piráty, kromě Bellamyho rétoriky, jeho rodina byla společensky výše postavená, proto ostatně máme o celé polízanici záznam. Klučíka zprvu nikdo nebral vážně, ale ve svém zápalu neustával…
„Matka musela mít radost…”
Obrovskou. Paní Kingová se zprvu snažila svého syna zadržet a pak požádala kapitána Bonetty, aby mu promluvil do duše. Malý John se ale bránil. V hádkách nejprve pohrozil, že se sám vrhne do oceánu, pak ji fyzicky napadl. To údajně budilo pozornost i u pirátské části posádky, kterou jeho zápal strhával na Johnovu stranu. V zápalu hádky paní Kingová nakonec vyhrkla: „Dobrá, buď pirátem!“ A tak se stalo. John King podepsal stanovy lodi a oficiálně se připojil k Bellamyho posádce.
Po dvou týdnech „drancování” nakonec Bellamy i s Johnem odplul a Bonetta pokračovala v cestě na Jamajku, kde kapitán lodi o celé akci podal podrobný záznam včetně příběhu Johna Kinga. Panují různé logické spekulace o tom, co ho mohlo motivovat k akci (údajně ho neměl otec příliš v oblibě), ale všechny můžeme shrnout krčením ramen – reálné důkazy nejsou, děcka ale občas dělají kraviny, že ano.
„Jak to s ním bylo dál?”
Podobně jako „zlatý věk pirátství” trval vlastně relativně nedlouho od cca roku 1690 do cca 1726, ani John King neměl zaděláno na legendární kariéru. Dne 26. dubna 1717 se Sam Bellamy a jeho nová loď Whydah Galley téměř se všemi členy posádky potopili v nepříznivé bouři u pobřeží státu Maine. Z posádky přežili pouze dva lidé. John King mezi nimi nebyl. Jeho pirátská kariéra & zbylý život trval jentři měsíce…
Pirát, ten tvrdý chleba má (a kurděje). Zdroj: Public Domain, MJ, vlastní
Skoro o 3 století později našli potápěči z Expedition Whydah Sea Lab & Learning Center při archeologickém průzkumu vrak lodi. Během jejího delšího ohledávání i pravděpodobný důkaz smrti Johna Kinga – kost nohy devítiletého chlapce, oděného do hedvábné punčochy a obutého do drahé francouzské boty. Následná analýza týmů ze Smithsonian Institution ukázala, že John King byl nejspíše při potopení lodi uvězněn pod dělem. Výzkum jeho ostatků byl zveřejněn v roce 2006 a udělal tehdy, ehm, docela vlny!
Pravděpodobná kost Johna Kinga. Zdroj: Whydah Pirate Museum
„Jak by se mu dařilo, kdyby se nepotopil?”
Věk pirátů netrval o moc déle. I po většinu „zlatého věku” (1680 až 1714) bylo pirátství spíše formouhybridní války mezi tehdejšími velmocemi. Teprve v druhé fázi po uzavření Utrechtského míru se na pouhých pár let pro veterány původního konfliktu stalo formou skutečně „nezávislého” zisku obživy. Krátký přetlak pirátství vedl ale k rychlé reakci velmocí – rok po smrti Johna Kinga bylo již karibské pirátství na ústupu, a o několik let později se i za ním definitivně zavřely vody.
John King by tedy nejspíše neměl dlouhou kariéru ani v případě, že by mu nebyla osudná bouře u pobřeží Maine. Onen „nezávislý” věk pirátů trval přinejlepším 11 let – jen pro zajímavost, mezi prvním (Prokletí Černé perly) a posledním (Salazarova pomsta) dílem série Piráti z Karibiku je delší, čtrnáctiletá perioda! A na jejím konci již pirátství bylo zhruba „stejně významné”, jako poslední dva filmy z chvostu této série…
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
