TLDR verze: Archeologové v roce 2019 našli hromadu kamení a základů, a ze tří soch se domnívali, že se tu před 700 lety lidi stahovali z kůže. Jako vždy v archeologii to není stopro jisté, ale o tom už holt život občas je!

Slavnosti sněženek

Zajímavý objev před pár lety popsali hrobokopové pod vedením Noemí Castillo Tejero v archeologickém nalezišti Ndachjian-Tehuacan ve středním Mexiku (zdroj zde)! Podařilo se jim totiž najít chrámu božstva Xipe Totec, jehož jméno se překládá jako „Náš pán z kůže stažený“. Ten byl bohem války, ale také jara, obnovy, úrody, znovuzrození… a byl uctíván stahováním z kůže! Inu, Aztékové! #jiný_kraj #jiný_vrah

Lokalita původního naleziště Ndachjian-Tehuacan začala být budována patrně již v předaztécké době kolem roku 900. Jak se ale aztécká kultura etablovala, prosadil se zde chrám právě tohoto jejího božstva, podle datací v době 1000 – 1260 n. l.. Dlužno zmínit, že sama Aztécká říše jako útvar vznikla až po roce 1428, kultura se ale utvářela mnohem déle.

Chrám je pozoruhodný tím, že se ho podařilo díky analogiím a nalezeným předmětů celkem jednoznačně ztotožnit s bohem Xipe Topec. Víme toho o něm překvapivě mnoho – ale pořád ne dost. Jak bylo řečeno, byl bohem především obnovy, znovuzrození, úrody, nějak asociovaný i s válkou. Jeho rituály zahrnovaly obětování žlutě pomalovaných (obvykle válečných zajatců) a jejich následné stažení z kůže.

Kůži pak dvacet dní nosil kněz boha, aby ji nakonec symbolicky odvrhl a zakopal, jako symbol zániku starého a příchodu nového. Prostě lyrika par excellence!

Nic není jisté

Část antropologů, pravda, upozorňuje, že koželužský rituál máme popsaný jen z pochybných španělských textech od conquistadorů, jinak vycházíme ze jména „Náš pán z kůže stažený“ a vyobrazení Xipe Toteca pokrytého krví a nesoucího stažené kůže – to ale nemusí nutně znamenat, že celý kult byl tak krvavý (stejně jako z výzdoby kostela nemůžeme soudit, že by se v nich nějak extrémně ukřižovávalo…).

Takže klasika: ostré soudy toho, co se v objeveném chrámu reálně dělo, nejsou na místě. Stejně tak se chci vyhnout nějaké europocentrické kulturní nadřazenosti, naše archeologické kultury taky uměly pěkně divoké věci.

Takže s odstupem viděno je to nádherný objev chrámu kultury stále pořád ještě mimořádně exotické a nám cizí. Samy nalezené artefakty, mimo základů stavby, jsou půvabné: kamenné lebky a torzo sochy boha. Ten patrně držel v ruce právě stažené kůže a k jeho nohám by se skutečné kůže zakopávaly.

Zajímavá je díra v pupku sochy, tam by se – pokud můžeme věřit kusým písemným záznamům – při rituálu jarní plodnosti umisťoval zelený kámen, který symbolicky sochu činil živou po dobu rituálů a přinášení obětin. Faktem nicméně je, že o lidském obětování u středoamerických národů máme i řadu jiných jasnějších zpráv, byť ne v tomto případě.

Nevím jak vám, ale Náš pán z kůže stažený, jenž si žádá, aby jarní obnova byla uctěna tím, že jeho kněz bude 20 dní nosit kůže stažených nepřátel je mi o chloupek sympatičtějším duchem jara, než náš velikonoční zajíček!

Více o lokalitě taky v mém článku na Nedd.cz zde (bude publikován s odstupem).

[Petr Zajíček, LL]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]