TLDR: Robot ASTRA poprvé autonomně sestavil část konstrukce ve vesmíru. Experiment otevírá cestu k obřím teleskopům i orbitálním stavbám. Víc tuna.

Byť do kosmu létáme už víc jak půlstoletí, naše snahy o orbitální stavařinu se dosud setkávaly se značnými komplikacemi – lidi jsou, zdá se, totiž dost lopaty na stavění ve stavu beztíže!

Veškeré velké struktury, které na orbitě máme, tak v zásadě byly vyneseny ze Země jako hotové díly a maximálně s pomocí astronautů nahoře pospojovány. To je ale málo, pokud chceme jednou na orbitě budovat obří teleskopy, antény nebo celé kosmické stanice!

Avšak pokud jsou lidi na tyhle srandy gramlaví, šlo by to udělat s pomocí autonomních robotů? Vědátoři z Caltechu právě ukázali, že to není jen sen ze sci-fi – jejich robotický systém ASTRA totiž jako první autonomně sestavil část prostorové konstrukce přímo na oběžné dráze!

„Proč to nepostavit už na Zemi?“

Inu, protože rakety nejsou nafukovací! Každá nosná raketa má omezený prostor pod aerodynamickým krytem, takže i velké kosmické konstrukce se musí složit do relativně malého balíčku. A nahoře se pak rozbalit, spojit nebo jinak zprovoznit.

Takhle vznikala třeba Mezinárodní vesmírná stanice, kterou astronauti a robotické manipulátory skládali z modulů dopravených jednotlivými starty. A podobný problém řešil i Webbův teleskop, jehož velké zrcadlo a sluneční štít musely před startem projít velmi drahou kosmickou origami procedurou.

Jenže pokud budeme chtít jednou stavět konstrukce stovky metrů nebo dokonce kilometry široké, podobné rozkládací finty začnou narážet na limity. A tak se nabízí jiná strategie – neposílat do kosmu hotovou věc, ale jen stavební materiál a robota, který ji sestaví!

„Jak to fachá?“

Projekt vznikl v rámci programu NOM4D, financovaného americkou agenturou DARPA. ASTRA funguje trochu jako robotický stavitel ze stavebnice Merkurr. Pomocí manipulátoru odebírá ze zásobníků kompozitní vzpěry a hliníkové spojky, které pak postupně skládá do prostorové příhradové konstrukce.

Robot přitom nepotřebuje lidskou ruku, která by jednotlivé díly přidržovala. Pracuje na montážní plošině, sestavuje jednu sekci za druhou a hotové části postupně vysouvá ven. Současně může připevňovat speciální tenkou reflexní fólii ze syntetického materiálu Kapton, která má tvořit samotnou odraznou plochu antény.

Zajímavé přitom je, že ASTRA není žádný humanoidní superrobot s tisícem prstů. Jde o relativně jednoduchý portálový manipulátor, který se pohybuje ve třech osách. Hlavní finta tak není v tom, že by robot byl geniální, ale že je celý postup výroby navržený tak, aby ho mohl opakovat pořád dokola…

„Co se povedlo na orbitě?“

Cílem experimentu bylo sestavit reflektorovou anténu o průměru 1,4 metru. Tu mělo tvořit celkem jedenáct propojených sekcí. ASTRA odstartovala 30. března 2026 na raketě Falcon 9 v rámci mise Transporter-16 a na orbitě pracovala zhruba šest měsíců.

Pravda, experimentální stavba neprobíhala úplně podle plánu – robot měl sice dvě sekce připravené už ze Země, ale další musel sestavit sám. A právě třetí sekci skutečně autonomně postavil přímo ve vesmíru!

To je taky celý dosavadní výsledek – žádná celá dokončená anténa, ale i tak první praktická demonstrace.

„Co se podělalo?“

Tým měl jen několik krátkých komunikačních oken denně, kdy mohl zařízení kontrolovat. Když se objevil problém, snažil se ho napodobit na pozemském dvojčeti robota v laboratoři a teprve potom poslal řešení nahoru…

Byť tedy orbitální montáž probíhala autonomně, ale bez pozemních inženýrů by se ASTRA neobešla. A původní cíl dokončit všech jedenáct sekcí se před plánovaným koncem mise v prosinci 2026 už nejspíš splnit nepodaří…

Samože, když robot za šest měsíců postaví jednu novou sekci konstrukce, nevypadá to jako zvlášť závratné tempo. Jenže v kosmonautice bývá první demonstrace často důležitější než její rozsah. Hlavní otázka nebyla, jestli už umíme postavit orbitální město – ale jestli vůbec umíme automatizovaně spojovat stavební díly přímo ve vesmíru! A odpověď je fčil zjevně ano!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]