TLDR: Jaderný výbuch na oběžné dráze by měl ničivé důsledky pro velkou část zdejších satelitů i pro elektroniku na povrchu. Už jsme to vyzkoušeli při pokusu Starfish Prime v roce 1962.

Atomové zbraně nepřestávají fascinovat ani bratru tři dekády po svém vynálezu. Ačkoliv o efektu atomek na města, auta či lidi dlící na povrchu planety máme ale z popkultury docela dobrou představu, samostatnou kapitolou jsou výbuchy atomovek vysoko v atmosféře. Několik historických testů, které to zkoušely, přitom dospělo ke značně znepokojivým závěrům! 

Tenkrát v Tichomoří

Vžijte se do role obyvatele Tichomoří v roce 1962. Zatímco se na jednom z havajských ostrovů vrací v noci domů, dost možná z kina, kde viděl současný hit – Kubrickovu Lolitu – potemnělé nebe se najednou rozjasní jako při nečekaném východu slunce… Jenom aby nedlouho poté naopak potemněly všechny pouliční lampy. Ačkoliv jemu samotnému se nic nestane, právě byl náš noční avatar svědkem nejsilnějšího jaderného testu v kosmickém prostoru nad Zemí! 

Dne 9. července 1962 se totiž nad Pacifikem proběhl výškový jaderný test Starfish Prime. V jeho rámci z atolu Johnston v Tichém oceánu asi 1500 km jihozápadně od Havaje odstartovala raketa Thor nesoucí termonukleární hlavici W49, zkonstruovanou ve vědecké laboratoři v Los Alamos.

K detonaci došlo ve výšce zhruba 400 km, což je ekvivalentní výšce, v níž dnes létá Mezinárodní vesmírná stanice. Exploze měla sílu 1,4 megatun a byť se očekávalo, že způsobí v prostoru Pacifiku docela rotyku, vědátoři odpovědní za pokus neměli tušení, co vše Starfish Prime vyvede…

Proč EMP?

Výbuch totiž způsobil mnohem silnější než předpokládaný elektromagnetický puls alias EMP. Ten dosáhl až na Havaj, což vedlo k narušení elektrických systémů. Zhasla pouliční světla, spustily se alarmy proti vloupání a poškozeno bylo dokonce i mikrovlnné spojení telefonní společnosti.

Po detonaci se v oblasti Tichého oceánu objevily úchvatné polární záře, které byly pozorovány jak v místě detonace, tak v jižní oblasti na opačné straně rovníku. Tyto světelné jevy spolu s rezonančním rozptylem světla z trosek měly dlouhodobý dopad na atmosféru. Zprávy se dokonce zmiňují o tom, že Královské novozélandské letectvo využívalo světlo bomby při protiponorkových manévrech.

Výbuch také uvolnil značné množství elektronů do zemské magnetosféry a vytvořil umělé radiační pásy. To mělo nepředvídané důsledky, které vedly v následujících měsících k selhání několika družic v důsledku radiačního poškození. V dané éře přitom existovala jenom hrstka satelitů – dnes by Starfish Prime měl mnohonásobně ničivější vliv na soudobou kosmickou infrastrukturu. 

Comeback konceptu?

To, že jaderné zbraně vyvolávají EMP, dost možná víte. Hlavním zdrojem EMP je proud, který vzniká při srážce vysokoenergetického gama záření z výbuchu s molekulami vzduchu a dalších materiálů. Vznikají tak vysokoenergetické elektrony, které se rychle pohybují směrem od výbuchu. Kosmický výbuch v tomto ohledu ovšem může postihnout daleko větší oblast než povrch blíže povrchu. 

Starfish Prime byl sice americký test, své vlastní podobné testy provedli však i Sověti. Dobrou zprávou je, že rok později, v roce 1963, podepsaly USA a Sovětský svaz smlouvu o zákazu jaderných zkoušek, která zakazovala další zkoušky jaderných zbraní v kosmickém prostoru. Nicméně! 

Riziko jaderné detonace, nikoliv testovací, nýbrž ofenzivní, je dnes kvůli mnohořádově většímu množství satelitů stále nezanedbatelné. Pár týdnů nazpět ostatně problesklo info o tom, že Rusko údajně uvažuje o umístění hlavice na oběžnou dráhu právě kvůli tomu, že soudobý výbuch by zde – i na daleko rozšířenější elektronice na povrchu – udělal enormní ekonomické škody. 

Jak velké, to se vlastně dnes stále můžeme jenom dohadovat. Dozajista se ale shodneme, že fascinace jadernými zbraněmi je stále silná – a budeme-li mít setsakra smůlu, můžeme se spolu s nimi profascinovat až do doby kamenné! 

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]