TLDR: Třetina lidí věří, že zprávy nemusí aktivněhledat – dle nové studie pak víc důvěřuje algoritmům a sociálním sítím. Studie tuna.

Když jsem byl děcko, vždycky večer po sedmé se tatínek rozhodl vztekat se u všech tří tehdejších zprávových relací – a každou sobotu dopoledne jsme si pročítali papírové noviny, které nám skončily ve schránce. Ale tahle éra už taky skončila…

Protože, zeptej se se sami sebe: čumíte na zprávy ze světa o své vůli jako tehdy – nebo primárně dle toho, co na vás vybafne na sockách? Šance je, že hlavně to druhé – a stále víc lidí v tom nevidí problém. Ukazuje to i nový výzkum Penn State…

„Co zkoumali?“

V experimentu s 244 účastníky výzkumníci měnili jen zdroj doporučení zprávy – novinář, přátelé nebo algoritmus – zatímco obsah zůstal stejný. Mno a takhle nastavení čtenáři pak hodnotili zprávy doporučené algoritmem nebo sdílené online okolím podobně důvěryhodně jako zprávy doporučené editory a novináři.

Lidi s vyšší mírou toho, že si „je zprávy najdou samy“, byli taky méně kritičtí k tomu, odkud informace přichází. Jinými slovy, autorita se zplošťuje. Vedle odborníků si tak stoupne algoritmus, kamarád z feedu nebo účet s profilovkou pana Wericha…

Což je samože jen jeden problém – zprávy doporučené algoritmem taky typicky ukazují hlavně to, co se pojí se zájmy daného člověka, takže namísto pestré palety informací dostává hlavně to, s čím souhlasí a/nebo co do nasere (protože na to reaguje a algo to hodnotí jako, že ho to zajímá). To nevytváří přehled, ale prohlubuje biasy…

„Kolika lidí se to týká?“

Well, všech – aspoň do určité míry. Přesné statistiky se liší stát od státu a studie od studie – v zemích, kde se internet rozšířil spolu s nástupem sociálních sítí, jsou socky synonymem internetu. Sledování televize klasickým způsobem taky klesá. Ale i v zemích, kde jsme si prošli kolečkem tzv. tradičních médií, to jde dolů – dle některých analýz konzumuje zprávy přes socky od cca. 30 % (primární zdroj) až po 85 % (občasný zdroj) populace…

Zapomeňte na to, že novinám a televizi se říká „mainstreamová média“ – dneska jsou mainstreamým médiem socky! Jasně, koukáte na nich často na zprávy, které pocházejí z nějakých jiných zpravodajství (neexistuje nějaký oficiální Facebook TV), ale socky vám to doporučují buďto skrze přátele nebo (častěji) skrze algoritmy. Socky tedy nejsou nějaký pasivní přežvýkávač informací, ale aktivně se podílejí na výběru toho, co ukážou a co ne.

A tenhle výběr, logicky, je do určité míry dán preferencemi uživatelů – ale jiná nedávná studie třeba ukázala, že TikTok v USA před prezidentskými volbami značně preferoval obsahy nahrávající množstvím o 7 až 11 % Trumpově kampani.

„To je ale dobře, stará média byla zkorumpovaná!“

Na to se asi názory mohou lišit, ale jistě, nějaký výběr zpráv tu byl v éře moderních médií vždycky – ale taky existovala média, která měla své biasy poněkud známější, byly noviny levicovější nebo naopak pravicovější. Když se člověk nasral u kolonky názorů Práva, tak to papíru taky neřeklo, že má příště vytisknout více nazíracích sloupků. Dneska to pro neznalé působí, že algoritmy jsou objektivnější, než byli dřív lidi z médií – akorát, že pravdou je přesný opak.

A jestli je to pro vás cajk… Vězte, že totéž platí i pro lidi z druhé strany vašeho názorového spektra. Společnost, kde se nikdo neshodne na tom, co je skutečně pravda, těžko může přežít bez rozbití na menší celky…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]