TLDR: Vědátoři pouštěli samici keporkaka kontaktní signály, na které zřejmě vědomě reagovala. Je to kontakt – ale bez další, hlubší „promluvy“. Studie hír.

Je ironií našeho vnímání, že když se řekne „mluvení se zvířátky„, vzpomeneme si na naivní pohádkový svět Arabely – ale když se řekne „mluvení s mimozemšťany“, bereme celý nápad daleko vážněji a reálněji! Přitom pozemská zvířata, ač kognitivně více či méně pod námi, jsou nám daleko bližší než hypotetičtí, byť nejspíše inteligentnější emzáci.

Pokud chceme jednou uspět v tom druhém, hodí se to otestovat na tom prvním – i v případě, že ufoni tam někde venku nečekají na pokec s námi, možná při tom zjistíme více o našich pozemských sousedech. A první krok k tomu právě udělal svérázný biologický pokus!

Ufoni v mořích

Vědátoři ze SETI se totiž spojili s odborníky na velryby a zapsali si zajímavý milník: podařilo se jim zřejmě provést 20minutový pokec mezi lidmi a samicí kytovce jménem Twain. Experiment přitom demonstroval formu komunikování v jazyce velryby. Nicméně – to nemusí automaticky znamenat to, co si pod tímto popisem představíte…

Co tedy komunikace znamená, a co nikoliv? Vědátoři pomocí „kontaktního volání“, které se podobá velrybímu pozdravu, nejprve vysílali kontaktní signály „whup/throp“ do oceánu u pobřeží Aljašky. To přimělo Twain, aby se přiblížila k jejich plavidlu. Následně odpověděla na jejich volání 36krát a kroužila kolem lodi, což odráželo také intervaly, v nichž k ní volání vysílali lidé! Pokud vědátoři počkali 10 sekund, než přehráli hovor zpět Twain, ona zase počkala 10 sekund, než odpověděla. To naznačuje, že se Twain účastnila záměrné výměny.

Skoro jako Blízká setkání třetího druhu… ale se zvuky namísto světýlek! To je ovšem také více méně vše. Tato záměrná výměna, vyznačující se shodnými reakcemi Twaine, naznačuje možnou formu komunikace mezi lidmi a keporkaky v rámci „jazyka“ keporkaků. Jaký význam má ale onen jazyk, práce úplně neštudovala. Tušíme, že signál „whup/throp“ je významově asi něco jako „čus/bus“, ale reálně to moc nevíme. A hlouběji za hranice významu se práce nepouštěla.

Pokus, jakkoliv významný a zajímavý, tedy velmi jasně ukazuje, že tu čest máme fakticky jenom s onou úvodní komunikací, nikoliv s řečí a výměnou názorů velrybáků třeba na politickou situaci v jižním Pacifiku…

Komunikace vs. Jazyk

Oznámení o prvním kontaktu samozřejmě trochu přehání – mezi lidmi a Twain neproběhlo cokoliv, co bychom přirovnali k fungování jazyka. Šlo jistě o komunikaci na pomocí verbální a neverbální. Křik, který možná znamená něco jako „ahoj“, možná ale znamená spíše výkřik. A neverbální komunikaci samozřejmě pácháme s řadou jiných druhů (psi, kočky, delfíni) odjakživa.

Některé druhy jsou ke komunikaci ovšem vhodnější než jiné – třeba protože jsou malé a neškodné (kočky), mají na nás úchylku (psi) anebo jsou to alespoň podobné zrůdy jako my (delfíni). Velcí kytovci jsou přitom kvůli své vyšší odlišnosti také odolnější vůči našemu šarmu.

Kontakt mezi vědátory a keporkaky tak sice není pokec jako z Arabely – ale také to není komunikace harpunami, jak bylo u našeho „vztahu“ s keporkaky doposud nejčastější. Jinými slovy: v rámci debaty člověka s jinou inteligencí (zvířecí či mimozemskou) jde o starý dobrý „mírný pokrok v mezích zákona“.

Ano, díky AIčku se zřejmě blížíme době, kdy budeme umět zvládat rozluštit způsob domluvy mezi zvířaty s dosud netušenou přesností – ale to není to, co řeší nynější práce. Alespoň zatím…

K čemu to je?

Vědátory ze SETI nejvíce zajímá možnost si na komunikaci pilovat protokoly komunikace s emzáky. Vize kontaktování mimozemské inteligence zahrnuje totiž taky očekávání, že mimozemské civilizace mohou aktivně vyhledávat kontakt – podobně jako Twain reagovala na signály vědců.

Cílem Doylovy práce s odborníky na zvířata je vytvořit inteligentní filtry, které by mohly pomoci při identifikaci potenciálních signálů z mimozemských zdrojů. Pochopení různých forem inteligence na Zemi, jako je ta, kterou projevují velryby, se stává nástrojem pro pochopení potenciálních rozdílů v mimozemské inteligenci. Navíc logicky studium různých forem inteligence na Zemi umožňuje lépe pochopit jak ty hypotetické mimo Zemi, tak i ty zcela reálné všude kolem nás!

Nakonec neuškodí ani rozšíření znalostí o tom, jak přesněji spolu komunikují zvířátka kolem nás. Vzhledem k tomu, že jsme ani po půlstoletí naslouchání mimozemšťanům zatím žádné prokazatelně (prokazatelně!) nenašli, mohou být biočichové v okolí taky dost možná tím jediným inteligentním posluchačem, se kterým budeme povídat!

[Ladislav Loukota, NN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz