TLDR: Archeologický výzkum norského Nidarosu naznačuje, že snaha o lepší nakládání s odpadem mohla vytvořit koloběh infekcí škrkavkami, které nakonec trápily téměř všechny obyvatele města. Víc tuna.
Cesta do pekel je často dlážděna dobrými úmysly – a skoro dokonalým příkladem na tomto poli byl středověký Nidaros alias dnešní Trondheim, norské město na sever od nás!
Při snaze řešit zdejší svízelnou situaci s odpady, častým nešvarem středověkých metropolí, totiž místní nezáměrně vyrobili parazitologické perpetuum mobile!
„Co se v Nidarosu podělalo?“
Lidi! A obvykle do latrín. Ale otázka byla, co se s obsahem latríny pak dělo…
Abychom byli všichni na stejném pergamenu – během vrcholného středověku (cca v letech 1130 až 1350) byl Nidaros rychle rostoucí město a s ním pochopitelně stoupala i produkce odpadu. Úřady proto nařídily přesouvat obsah latrín mimo centrum. Tehdejší lidé totiž věřili, že nemoci způsobuje především zápach. Čili čím dál od nosu, tím logicky taky líp pro zdraví!
Nebyla to přitom jediná hygienická vychytávka. Archeologické nálezy ukazují, že obyvatelé Nidarosu používali oddělené jámy pro různé druhy odpadu a snažili se omezovat jeho hromadění v obytných částech města. Ne všecky nápady byly tedy blbě…
Ale vraťme se k tomu, který blbě byl. Přesunutím výkalů mimo město jejich příběh totiž neskončil…
„Jak to? Co se mohlo dít dál?“
Odpad z latrín se začal přidávat do hnoje, kterým zemědělci hnojili pole. A společně s živinami se tak do půdy dostávala i vajíčka střevních parazitů, zejména škrkavek! Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) je parazit, jehož dospělí jedinci mohou dorůstat několika desítek centimetrů. Žijí v lidském střevě, kde samičky produkují obrovské množství vajíček. Ta následně odcházejí společně se stolicí a za vhodných podmínek mohou v půdě dozrát do infekčního stadia…

Když se pak vajíčka dostanou na zeleninu nebo jiné potraviny a člověk je pozře, celý cyklus může začít znovu. Larvy během svého vývoje dokonce putují přes plíce, než se nakonec vrátí do střev!
V Nidarosu tak mohl fungovat dokonalý koloběh – z člověka do latríny, z latríny na pole, z pole na talíř a z talíře zpátky do člověka. Taková středověká cirkulární ekonomika výhodná pro všechny zúčastněné, snad s výjimkou lidí!
„Jak moc byli obyvatelé prolezlí?“
Archeoložka Elisabeth Forrestad Swensenová při nedávné analýze historických latrín našla doklady, které podle ní naznačují, že škrkavkami byla nakonec nakažena téměř celá populace.
Samože to neznamená, že vědátoři provedli plošné testování několika tisíc středověkých Norů. Jde o interpretaci archeologických dokladů, nikoliv přesnou epidemiologickou statistiku. Přesto nálezy ukazují, že paraziti představovali masivní zdravotní problém!
A nebyla to jen otázka nechutnosti. Silné infekce škrkavkami mohou způsobovat bolesti břicha, podvýživu a u dětí i problémy s růstem. V krajních případech může nahromadění parazitů způsobit dokonce neprůchodnost střev!

„Takže hygiena byla na houno?“
Inu, tak jednoduché to není. Tehdejší opatření nebylo hloupé samo o sobě. Město se skutečně pokoušelo zlepšit veřejnou hygienu, mnohdy správně – avšak bez znalosti existence a fungování parazitů mohlo jedním nešťastným opatřením vyřešit zápach a současně zhoršit šíření infekcí.
Ostatně ani dnes není využívání lidských exkrementů jako hnojiva automaticky špatný nápad. Podstatné je jejich bezpečné zpracování, které zničí patogeny dříve, než se materiál vrátí do zemědělství.
A právě v tom tkví nejzajímavější poučení. Středověcí Norové se totiž snažili řešit problém na základě tehdejších znalostí, nikoliv bezmyšlenkovitě rozhazovat hovna po krajině. Jenže správně pochopit mechanismus problému je někdy důležitější než samotná snaha ho napravit. Ergo ani dobře míněné zásahy do veřejného zdraví nemusejí fungovat podle očekávání – a nakonec mohou mít doslova za následek pěkný průser/jem!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]










