TLDR: Přehled výzkumů spojuje čtení pro radost s lepší pamětí, pozorností, empatií, duševním zdravím a nižším rizikem kognitivního úpadku ve stáří. Studie tuna.

Honem – kolik knih jste přečetli za poslední měsíc? Rok? Dekádu? Pokud se odpověď limitně blíží nule, možná vám už pomalu mozek vytéká ušima!

Byť dnes čtení knih působí skoro jako retro koníček, podle přehledu výzkumů může být „ztracení se“ v dobré knize pro mozek dost solidní upgrade. Pravidelné čtení pro radost se opakovaně spojuje s lepší pamětí, empatií, duševním zdravím i dalšími kognitivními výhodami…

„Jak se taková sranda dá měřit?“

Barbara Sahakian z Cambridge a její kolegové shrnuli důkazy z pěti průzkumů a osmi dlouhodobých studií s desítkami tisíc účastníků. Jejich metodika nebyla jen o dotaznících, byť ty tu byly též – řada prací spojovala čtení i s větším objemem šedé hmoty, která podporuje myšlení a paměť, i se silnější komunikací mezi oblastmi mozku. To může přispívat ke kognitivní rezervě – čil ischopnosti mozku lépe odolávat stárnutí a poškození.

Čtení není jen pasivní koukání na písmenka. Mozek při něm musí držet pozornost, pamatovat si informace, sledovat vztahy, předvídat, interpretovat motivace postav, skládat význam a často i tvořit vnitřní obraz scén, které nikdy neviděl. Je to věru taková mentální posilovna, jak pravil dekádu nazpět i sám Tyrion (doufám teda, že to řekl i v knihách, poněvadž ty jsem nečetl)!

„Platí to pro všecky věky?“

Typicky se čtení skloňuje u děcek, kde skutečně nese řadu benefitů – čtení pro radost se u nich spojovalo s lepší pozorností, pamětí, exekutivními funkcemi, školním úspěchem a menším množstvím problémů s duševním zdravím. To je docela zásadní, protože dětský mozek se teprve staví – a čtení mu zřejmě dodává materiál i trénink.

Dítě, které čte, netrénuje jen slovní zásobu. Trénuje výdrž pozornosti, schopnost sledovat příčinu a následek, chápat jiné lidi a pohybovat se v delších myšlenkových delším tempu reelů na sockách… Ale! Benefity čtení nekončí jenom v útlém věku – naopak se s postupem let čtení stává stále významnější!

„Co z toho mají geronti?“

U starších dospělých se čtení pojí s nižším rizikem kognitivního poklesu. Celkově výzkumy spojují čtení i s menším stresem, vyšší empatií, lepší pohodou a menší osamělostí. A tady nejde jen o to, že čtenář má co dělat večer místo čumění do zdi. Kniha může být i sociální simulátor, zdroj uklidnění a bezpečný prostor, kde se člověk potkává s jinými životy, aniž by musel opustit gauč.

Beletrie může být zvlášť zajímavá, protože nás vystavuje příběhům, ve kterých mozek simuluje situace, emoce a reakce druhých lidí. Jako bezpečný trenažér života, jen s lepšími dialogy. Non-fiction zase může stimulovat jiné části mozku – znalosti, kauzalitu, abstraktní myšlení nebo schopnost chápat svět bez toho, aby člověk musel všechno osobně přežít.

„Záleží, co čtu?“

Svým způsobem ano – ale asi ne tak, jak tohle lidi obvykle myslí. Obecně je lepší, když čtete víc než jen etiky Sava při sezení na záchodě. Ale na rozlišování mezi vysokou literaturou vs. brakem podobné výzkumy typicky nehrají. Podle autorů je totiž nejdůležitější číst to, co člověka baví – protože pak čte častěji a déle. A byť studie přímo neřeší audioknihy, které mají zřejmě dost jiný mechanismus stimulace mozku než čtení očima, platí v tomhle případě, že i audiokniha je lepší než nic.

Samože, ani tady neplatí, že kniha je kouzelný mozkový poháněč. Mnoho studií je observačních, takže část vztahu může jít i opačně – lidé s lepším zdravím, vzděláním nebo stabilnějším prostředím mohou prostě číst víc. Ale i tak čtení vychází jako levný, dostupný a poměrně příjemný návyk, který se vyplatí podporovat od dětství až po stáří!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]