TLDR: Living Planet Index hlásí průměrný pokles velikosti monitorovaných populací obratlovců o 73 % od roku 1970. Neznamená to, že zmizelo 73 % všech zvířat na planetě – výsledky však ani tak nejsou úplně povzbudivé. Studie tuna.

Biočichů ubývá!

Tak by šlo shrnout závěry aktuálního Living Planet Indexu, který přinesl pramálo povzbudivé sčítání nelidů (tedy zvířátek). Mezi lety 1970 a 2022 klesla průměrná velikost sledovaných populací obratlovců o 73 %. V indexu je dnes zahrnuto 35 803 populací 5 790 druhů savců, ptáků, ryb, plazů a obojživelníků.

Důvodů je klasicky vícero – ztráta a degradace habitatu, lov a další využívání druhů, invazní druhy, znečištění, klimatická změna i nemoci. A samozřejmě se jednotlivé problémy mohou násobit – když odstraníte významnou část jednoho druhu, můžete tím kopnout i do predátorů, kořisti nebo dalších organismů, které jsou na něj navázané.

„Takže zmizely tři čtvrtiny všech zvířat?“

Ne. A tohle je u Living Planet Indexu zřejmě nejčastější dezinterpretace.

Pokles o 73 % neznamená, že jsme od roku 1970 pobili 73 % všech zvířat na planetě. LPI sleduje změnu velikosti konkrétních monitorovaných populací a jejich trendy potom matematicky skládá do globálního indexu. Je to trochu podobné burzovnímu indexu – ani jeho pokles o polovinu neznamená, že fyzicky zmizela polovina všech firem.

Pokud tedy například populace jednoho druhu klesne z 10 tisíc jedinců na tisíc a jiná z tisíce na 900, index pracuje s jejich relativními trendy, nikoliv jednoduše sečteným počtem všech zbývajících zvířátek.

A zahrnuje navíc jen obratlovce. Hmyz, pavouci, korýši, měkkýši, rostliny, houby a další velká část biodiverzity v globálním LPI vůbec není.

„A počítáme vůbec správná zvířata?“

To je další problém – příroda se totiž sleduje děravým metrem.

Klima umíme měřit tisíci meteorologických stanic, bójemi a satelity. Ale spočítat, kolik vám žije žab v amazonském pralese, ryb v africké řece nebo hlodavců někde v Papui, je poněkud větší opruz. Data proto nejsou náhodným reprezentativním výběrem všeho živého na planetě.

Monitoring je historicky silnější třeba v Evropě a Severní Americe, u některých dobře známých skupin a samozřejmě tam, kde má někdo peníze a důvod populaci dlouhodobě počítat. Naopak tropické regiony a některé druhy jsou podstatně méně zdokumentované. LPI proto používá vážení podle regionů a taxonomických skupin, aby několik tisíc dobře sledovaných evropských ptáků nepřehlasovalo zbytek planety.

To ale neznamená, že všechny problémy výběru zmizí. Můžeme mít více dat z chráněných míst, kde se zvířatům daří lépe – ale zároveň třeba i více dat o ohrožených nebo hospodářsky významných populacích, které se sledují právě proto, že s nimi něco není v pořádku.

„Může být tedy realita horší?“

Může. Ale taky v některých ohledech lepší. Samotný Living Planet Index nám tohle neumožňuje jednoduše rozhodnout.

Autoři proto neprezentují LPI jako dokonalý census veškerého života, ale jako indikátor trendu. A používá se společně s dalšími ukazateli – třeba Red List Indexem, který sleduje riziko vyhynutí, nebo Biodiversity Intactness Indexem, který řeší, kolik původní biodiverzity v ekosystémech zůstává.

Ergo pokles o 73% pokles je vážný alarm, ale realita může být ještě horšejší…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]