TLDR: Milionové měsíční město by i s 98% recyklací mohlo zásoby vyčerpat za něco přes století, při dnešních odhadech možná mnohem rychleji. Studie tuna.
Pokud budeme chtít jednou kolonizovat nejbližší vesmír, neobejdeme se při tom bez hromady lidí, kteří tam venku budou žít a pracovat ve velkých počtech. Jenže… K tomu možná nebudou mít dostatečné zásoby základních surovin nutných pro život!
Objev vody v temných kráterech u pólů Měsíce v minulosti naznačil, že Měsíc by mohl být prvním takovým extra územím. Díky hromadě ledu si lze na Měsíci představit základny, vesnice, průmysl a lidi, kteří nemusí dovážet každou kapku ze Země. Voda by znamenala pití, jídlo, hygienu, kyslík i palivo. Jenže existence ledu nemusí znamenat, že je ho tam dost…
„A jak to víme, když tam ty města zatím nejsou?“
Byť lunární krajinou moc lidských lunární prospektorů neprobrázdilo, satelity šmírují Měsíc už dost dlouho – třeba jako družice Lunar Prospector, která náznak vody poprvé našla v roce 1998. Vědátoři se díky tomu mohou podívat na to, kolik vody i energie by spotřebovávala relativně větší lunární populace – a výsledkem je jedna dobrá a jedna špatná zpráva…
Toho prvního ranku je právě energie. Zdá se, že okraje kráterů u pólů jsou skoro pořád osvětlené Sluncem, takže by tam mohly vzniknout obrovské solární farmy. Autoři dokonce zmiňují možnost gigawattového výkonu pomocí vysokých věží s fotovoltaikou. Postavit kilometr vysoké solární věže na Měsíci není drobná víkendová chalupářina, ale fyzikálně to nevypadá jako největší problém pod Sluncem (pun not intended).
Tím ale dobré zprávy končí (jak se asi dovtípili čtenáři, co umí napočítat do dvou)…
Lunární základna ve vizi NASA, Léta Páně 2026 (což sem píšu jen kvůli tomu, že předpokládám, že to za pět let budeme vnímat dost jinak). Zdroj: NASA
„Co je ta špatná zpráva?“
Inu, voda. Pro město o velikosti Prahy by totiž odhadované zásoby lunární vody mohlo vydržet mnohem kratší dobu, než si romantici lunární kolonizace představují. I kdybychom vzali za bernou minci velmi optimistický scénář, při kterém má Měsíc k dispozici na povrchu asi miliardu tun vody a milionové město zvládá recyklovat 98 % vody – tedy podobně jako ISS – vydržela by voda jen něco přes století.
A tohle je tak optimistická varianta. Bez recyklace by milionové město zásoby vyčerpalo během pár let. I město o 100 tisících lidech by bez recyklace vydrželo asi dvě dekády. Dnešní realistické odhady množství vodního ledu jsou přitom nejisté a mohou být mnohem nižší než nejštědřejší miliardová možnost. Malá základna o tisíci lidech nebo městečko o deseti tisících by tak mohly být udržitelné po staletí – zvlášť s velmi dobrou recyklací a rozumnou spotřebou. Ale metropole spíše ne.
Zdroj: Public Domain, vlastní
„Šlo by to nějak řešit?“
Všecko jde nějak řešit – otázkou je jak složitě/za jak mnoho chechtáků. Pomohla by ještě lepšírecyklace, menší spotřeba, dovoz z asteroidů/komet nebo prostě nalezení dalších zásob. Autoři zmiňují, že pro opravdu velká města by bylo potřeba dostat recyklaci nad 99,5 %, výrazně snížit zemědělskou spotřebu vody nebo objevit víc ledu, než dnes předpokládáme.
Poslední možnost je možná nejdůležitější, protože současné průzkumné metody neumějí dokonale zmapovat všechen led do hloubky. Měsíc tedy ještě může překvapit – jenže stavět civilizační plány na vizi, že toho „třeba bude víc“, je asi jako stavět domácí rozpočet kolem možnosti výhry v loterii!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
Mohlo by vás dále zajímat:
Starship poprvé dosáhla orbitální dráhy 28. září 2026 TLDR: Loď do vnějšího vesmíru poprvé vynésla 26 satelitů Starlink V3, třikrát obletěla Zemi a po pár hodinách přistála v…
