Konec světa, postapo, postapokalypsa, kolaps, Praha. Zdroj: Vašek Krejčí/Postapo Praha

Zdroj obrázku:

Vašek Krejčí/Postapo Praha

Před globální apokalypsou se neschová ani nejlepší ostrov

TLDR: Od jaderné války přes pandemie až po geomagnetické bouře jsou některá místa na Zemi při apokalypse výhodnější nežli jiná – ale žádné není bezpečné proti všemu. Studie tuna.

Z nějakého neznámého důvodu se dneska spousta lidí ptá, kde by se tak – čistě teoreticky – dala přežít apokalypsa? A odpověď je veskrze nepříjemná pro všecky z nich…

Autoři nové studie to zkoumali skrze řešení odolnosti regionů vůči několika typům globálních katastrof – jaderné válce, dopadu asteroidu, velkým erupcím, rozsáhlým kyberútokům, elektromagnetickému pulzu, geomagnetickým bouřím a pandemiím. Nešlo tedy úplně o žebříček toho, kde si koupit bunkr, ale spíše o pokus porovnat regionální zranitelnost napříč různými scénáři!

„Jaký je rozdíl ve zranitelnosti vs. šancích na přežití?“

Tož je to docela důležitý rozdíl. Jedna věc je otázka, kde přežijete první týden, druhá věc je, kde bude společnost schopná fungovat i po tom, co se rozpadne část obchodu, infrastruktury, zemědělství, zdravotnictví nebo energetiky. Studie proto neřeší jen mapku úkrytů, ale faktory jako potravinová soběstačnost, izolace, kvalita institucí, decentralizace systémů a možnost obnovy po šoku.

A znalce Šíleného Maxe nepřekvapí, že nejlépe napříč literaturou vycházela Austrálie! Ale ani ta není soběstačný svět – nestačí totiž jen přežít, ale i „přežít udržitelně“ tak, aby po katastrofě začala obnova. Ergo i pro Austrálii zůstala důležitou metrikou obnovy mezinárodní spolupráce, obchod a fungující dodavatelské vztahy!

Postapo, kolaps, postapokalypsa, konec světa. Zdroj: Warner Bros.
Postapo, kolaps, postapokalypsa, konec světa. Zdroj: Warner Bros. 🔵

„Proč nestačí být daleko od problému?“

Nejde jenom o to, že bychom po apokalypse chtěli časem návrat k původnímu stavu – nedostatek zdrojů v dlouhodobém horizontu také podkopává stabilitu daného regionu. Lidstvo je společnost, kde se historicky vzato vlci samotáři úplně nepočítají. Takže i kdybyste v Austrálii konec světa přežili beze ztráty kytičky, bez „výhodné metriky obnovy“ společnosti by hrozilo, že místní podmínky se postupně budou jenom dál zhoršovat, až se vám za plotem jednou ocitnou davy lidojedů

Tohle je btw. přesně ta část, kterou popkultura často přeskakuje. Přežít není totéž co zůstat civilizací. Potřebujete semena, hnojiva, náhradní díly, zdravotnický materiál, energii, znalosti, dopravu, schopnost řešit konflikty a určitou porci víry, že se věci zlepší! A k čem prostě nepotřebujete mít uzavřenou enklávu – ale i schopnost navázat kontakty s přespolními!

„Jaké faktory teda pomáhají nejčastěji?“

Mezi opakujícími se faktory odolnosti se přesto objevuje izolace, soběstačnosthlavně v potravinách! – kvalitní správa, nižší nerovnost (!), demokratičtější instituce (!!) a decentralizace kritických systémů. Samože – není to bez problémů, poněvadž některé faktory jdou proti sobě. Izolace může pomoct u pandemie, ale zhoršit dlouhodobé zotavení nebo obchod…

Neexistuje nicméně jeden ideální stat build pro apokalypsu. Pandemie zvýhodní uzavíratelné hranice a důvěru ve veřejné zdraví. Jaderná zima nebo supervulkán zvýhodní potravinovou odolnost a schopnost zvládnout propad slunečního záření. Geomagnetická bouře nebo elektromagnetický pulz zase trestá centralizovanou infrastrukturu a závislost na křehkých elektrických sítích…

Přehled toho, jak často byly jednotlivé země v citovaných dokumentech přímo označeny jako odolné či zranitelné, případně jak často to autoři této studie vyvodili na základě faktorů popsaných v jiných dokumentech. Zdroj: Jehn et al.
Přehled toho, jak často byly jednotlivé země v citovaných dokumentech přímo označeny jako odolné či zranitelné, případně jak často to autoři téhle studie vyvodili na základě faktorů popsaných v jiných dokumentech. Zdroj: Jehn et al.

„Proč je nerovnost problém i po konci světa?“

Protože katastrofa neumírá okamžikem výbuchu, výpadku nebo prvního lockdownu. Pokračuje tím, jak lidé reagují. Vysoká nerovnost znamená méně důvěry, horší spolupráci, víc konfliktů a víc lidí, kteří nemají rezervu ani důvod věřit, že pravidla platí pro všechny. A v krizích je důvěra skoro infrastruktura. Není vidět jako most, ale když spadne, začnou padat i ty mosty…

Pointou srovnávačky tedy není pobídka k útěku do Austrálie, ale spíše, že odolnost se musí plánovat dopředu. Potravinová bezpečnost, národní hodnocení rizik, decentralizovaná infrastruktura a mezinárodní dohody jsou nudnější věci než stavění bunkru – ale přesně proto mají větší šanci zachránit svět než stavba bunkrů pro přežití pár jedinců. Čímž neříkám, ať si bohatýři takové bunkry nestaví – ono bude jednou výhodné mít po světě rozeseté takové lootboxy!

Mapa relativně výhodnější oblastí. Zdroj: Jehn et al.
Mapa relativně výhodnější oblastí. Zdroj: Jehn et al.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]

Reklama

Reklama