TLDR: Velká mezinárodní analýza naznačuje, že demokracie souvisí s lepším duševním zdravím hlavně díky působení skrze pocit autonomie. Studie tuna.

Když se to vezme kolem a kolem, spíše než ideje světem hýbou praktické výhody. Ale mnohdy je problém je v těch idejích identifikovat – proč třeba lidi občas preferují demokracii namísto toho, aby nechali vládnout autokrata?

Odpovědí nové studie je možnost, že nám to dělá dobře na hlavičku!

„Proč by politika měla lézt do psychiky?“

Výzkum publikovaný v Political Psychology zjistil, že život v demokratickém prostředí může být spojený s lepší psychickou pohodou! Klíčové slovo je autonomie – pocit, že člověk jedná svobodně, autenticky a není pořád tlačen zvenčí…

Což zní trochu abstraktně, ale v praxi je to dost přízemní věc. Autonomie není jen o tom, jestli si můžu vybrat mezi třemi příchutěmi jogurtu, ale taky pocit, že můj život není jen série příkazů, zákazů, nátlaku, strachu a papírových tanečků před mocí. Že se můžu vyjádřit, nesouhlasit, organizovat, volit, kritizovat a nebýt za to okamžitě semlet systémem jak maso do sekané.

A to s politikou už souvisí docela mocně!

„Co vědátoři analyzovali?“

Autoři Joachim Waterschoot a Richard M. Ryan provedli vícestupňovou analýzu napříč několika velkými mezinárodními datasety. Nezajímalo je jen to, jak demokratická je země podle indexů, ale i to, jak demokraticky ji vnímají samotní občané…

Data pocházela ze tří rozsáhlých mezinárodních průzkumů. V první velké analýze šmírovali 54 673 lidí ve 28 evropských zemích. Ukázalo se v nich, že lidi, kteří vnímali svou zemi jako více demokratickou, hlásili lepší duševní zdraví a méně psychických potíží.

Vztah se z velké části vysvětloval právě vyšším pocitem autonomie.

„Co ty další papery?“

Ty ukázaly podobný vzorec – objektivní demokratičnost země sice předpovídala, zda lidé svou společnost vnímají jako demokratickou, ale pro duševní pohodu bylo zásadní právě subjektivní prožívání demokracie. Papírové instituce tedy nestačí, pokud lidé necítí, že skutečně mají hlas.

To je možná nejzajímavější část. Můžete mít formálně volby, parlament, ústavu, soudy a celé to hezké demokratické bingo – ale pokud lidé mají pocit, že se stejně nic nedá změnit, že elity hrají vlastní hru, že média lžou, že úřady jsou neproniknutelný močál a že občan je dobrý jen jednou za čtyři roky jako biomasa u urny, psychologická výhoda demokracie se může vytrácet.

Demokracie totiž není jen instituce, nýbrž i každodenní zkušenost s tím, jestli člověk má hlas, důstojnost a možnost jednat.

„A co když se lidé pletou?“

Jasně, subjektivní vnímání není totéž co realita. Lidé mohou podceňovat demokratičnost vlastní země, nebo naopak žít v systému, který má demokratickou fasádu a přesto mu věřit víc, než by si zasloužil. Studie ostatně uvádí, že subjektivní vnímání demokracie se s objektivními demokracii měřícími indexy překrývalo jen částečně.

Jde samožet taky jen o observační data, ergo nelze jednoduše říct, že demokracie způsobuje štěstí. Vztah může běžet i opačně nebo oběma směry. Psychicky zdravější lidé mohou víc důvěřovat institucím, bohatší a stabilnější země mohou mít zároveň lepší demokracii i lepší zdraví, a do všeho kecá vzdělání, příjem, bezpečnost, nerovnost, kultura i aktuální politický bordel.

Ale furt to silně naznačuje, že politický systém není jen volební mechanismus – je to i psychologické prostředí, ve kterém člověk buď zažívá vlastní účinnost, anebo ne…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]