TLDR: Nová studie míní, že jeden univerzální parfém lákající na nás komáry neexistuje – každý druh komára má trochu jiné chutě. Studie tuna.
Ačkoliv jsem v řece nebyl ani nepamatuju, léto si z dětství asociuju s pravidelným pobytem na šutrákových plážích Bečvy. Bylo to krásné… Pominu-li insecurities plynoucí z odhalování mého chabého těla před ostatními lidmi, a občasnou otravu řeky průmyslovými závody, pojila se s tím ještě jedna drobná nevýhoda: komářiska.
Známe to přitom všichni. Někdo přijde k vodě a za pět minut vypadá jako švédský stůl, zatímco jiný sedí vedle něj a nic. Proč na nás mnohdy komáři jdou jako slepice po flusu? Odpověď, zdá se, nemá jednoduché řešení…
„Jak se měří, komu komár fandí?“
Vědátoři z Florida International University při hledání řešení otestovali 119 dobrovolníků a tři druhy komárů přenášejících nemoci – Aedes aegypti, Aedes albopictus a Culex quinquefasciatus. Lidi v rámci pokusu strkali ruku do pachové komory, autoři pak analyzovali chemii kožního pachu i mikroby na kůži.
Konkrétně použili tzv. uniport olfaktometr. To je v zásadě komáří rozhodovací tunel, kde se testuje, jak moc hmyz táhne k pachu konkrétního člověka. Nejde tedy o romantické randíčko na zápěstí, ale o řízený laboratorní pokus, kde se porovnává pach, těkavé látky z kůže a mikrobiom účastníků.
Autoři k tomu současně sbírali vzorky kožních bakterií i chemických stop, aby zjistili, co přesně může jednotlivé druhy lákat nebo odpuzovat…
„Existuje univerzální komáří lahůdka?“
Výsledek naznačuje, že nikdo z lidí nebyl v top 10 % atraktivity pro všechny tři komáří druhy najednou. Aedes aegypti měl slabou preferenci pro muže, jiné druhy ne. Některé látky, třeba určité cyklické alkoholy a monoterpeny, odpuzovaly dva druhy, zatímco Aedes albopictus lákaly jiné pachy, třeba ketony.
Byť mluvíme o „komárech“ jako o jedné protivné létající kategorii, realita je samože docela odlišná – drtivá většina druhů komárů nás úplně ignoruje, ale i když se zaměříme na ty „lidské“, je to docela barvitá sebranka!
Různé druhy mají jiné ekologické preference, jinou denní aktivitu, jiné hostitele a jiné senzorické nastavení. Aedes aegypti je městský specialista na lidi a přenašeč třeba dengue, Ziky nebo žluté zimnice. Aedes albopictus je oportunističtější tygří komár, který bere lidi i jiná zvířata. Culex quinquefasciatus má zase jiné preference a může přenášet jiné patogeny…
Zdroj: Public Domain
„Šlo teda něco vystopovat?“
Velkou a trochu překvapivou roli hrají kožní bakterie. Ty se živý potem a kožním mazem a vyrábějí pachy, které komáři čtou jako meníčko. Autoři tak našli 246 typů mikrobů a několik druhů, které se pojily s vyšší nebo nižší atraktivitou!
Což dává logiku, poněvadž většina našeho „tělesného pachu“ není čistě náš osobní parfumérský výkon, ale výsledek práce mikrobů, kteří bydlí na kůži a chemicky přežvýkávají pot, maz a další kožní suroviny. Komár vlastně často nečte přímo vás, ale vaše symbiotické bakterky…
„Dá se proti tomu něco dělat?“
Možná. Ačkoliv primární závěr studie je, že ano – někteří lidé jsou pro některé komáry většími magnety nežli jiní – zároveň se nezdá, že by krom hygieny existoval jednoduchý způsob, jak se magnety mezi námi mohou vyhnout všem krvesajům široko daleko…
Z výsledků neplyne jednoduchá rada typu „snězte banán, nesnězte banán, natřete se bazalkou, přestaňte být O+“. Komáří orientace je kombinace oxidu uhličitého, tělesného tepla, vlhkosti, vizuálních podnětů, kožních pachů, mikrobů a konkrétního druhu komára. Navíc to, co může jednomu druhu smrdět, může druhému vonět.
Jediná univerzální rada je tak stejného ražení, jako důvod, proč jsem u té řeky už roky nebyl – nejefektivnější je se těm bestiím vůbec nevystavovat, spíš než hledat lifehacky, kterými je odpuzovat!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
