TLDR: Matematická Riemannova hypotéza už skoro 170 let nemá jasné řešení. Anthropic teď tvrdí, že neveřejný model Claude ji sice nevyřešil, ale výrazně posunul jednu z jejích důležitých hranic. Oznámení tuna.

Jak jistě všeci víme, že Riemannova hypotéza nejenže zatím nemá řešení, ale taky se týká rozložení prvočísel a nul speciální funkce. Pro běžného smrtelníka je příjemná asi jako genitální vyrážka – ale v zásadě říká, že všechny netriviální nuly Riemannovy zeta funkce mají ležet na jedné „kritické přímce“.

A protože zeta funkce hluboce souvisí s prvočísly, matematici tuhle potvoru honí už od roku 1859. Mohly by nám s jejím vyřešením napomoct mašiny? Možná ano! Claude, model od Anthropicu, totiž zřejmě posunul vyřešení Riemanna významně kupředu…

„Co teda Claude dokázal?“

Dosud se vědělo, že v rámci téhle hypotézy aspoň 41,6 % důležitých nul leží na očekávané přímce. AI se podle Anthropicu v novém výzkumu dostala na 67,2 %!

Bacha, to neznamená, že Claude „vyřešil 67,2 % Riemannovy hypotézy“, ani že máme „dvě třetiny důkazu“. Hypotéza tvrdí 100 % a pořád zůstává otevřená. Nový výsledek je ale matematicky zajímavý v tom, že posouvá bezpodmínečnou dolní mez – tedy kolik nul umíme dokázat, že skutečně leží tam, kde je Riemann čekal.

Ale protože většina lidí Riemannovi rozumí jak koza náklaďáku, je dobré dodat, že zajímavé na tomhle výzkumu není jen číslo, ale i proces, jakým k němu Anthropiči došli…

„Asi hodně počítání nebo tak?“

Právěže ne-e! Jeden člověk dal modelu zadání a Claude nejdřív vygeneroval stovky nefunkčních nápadů. Pak spustil asi 60 subagentů, kteří koordinovali hypotézy, výpočty, Python skripty, kontrolu literatury a ověřování výsledků.

Podle Anthropicu následně jen dva subagenti přišli s klíčovými matematickými nápady, další přispívali dílčími směry, část selhala a část sloužila jako validátoři.

AI nemusí vždycky zazářit jedním božským vhledem – ale může brutálně škálovat zkoušení, kombinování, ověřování a zahazování špatných cest.

Ale lidská kontrola je furt zásadní! Práci studovali a validovali dva jeho matematici a že ji na krátkou dobu prohlédli i experti Brian Conrey a Dan Goldston. Samože, zatím to furt čeká na nezávislé ověření – ale může to být ochutnávka vědy budoucnosti!

„Jaké?“

Takové, v níž AI nebude jen psát shrnutí, ale řídit armádu malých výzkumných robotů. Spíš než konec matematiků to tedy zatím vypadá jako změna jejich nástrojů – a dost možná i nástrojů jiných vědců v jiných oborech.

Pravda, různé výpočetní modely samože nejsou nic nového! Ve vědě se používají už po dekády. Agentské užití ale přesto dělá krok dopředu – dosud tyhle modely jaksi museli celé informacemi ládovat lidi. S tím, jak se může rozšířit využití AI agentů ale mašiny spolu mohou autonomněji poměřovat výsledky, modely, nástroje, zatímco lidi to z povzdálí budou jenom bičovat!

Než se tedy tyhle bičující role časem obrátí – ale to je zase na jinou úvahu…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]