TLDR: Problém není jen v příznacích, ale i ve slově „atypické“: ženské infarktové symptomy se stále často posuzují podle mužského vzoru. Studie tuna.

Představte si situaci – žena přijde na pohotovost dušná, zpocená, s bolestí zad u lopatky, která vystřeluje do levé ruky…

Testy vypadají více méně normálně, je tedy poslána domů s tím, že má „jen“ úzkost – mno a pak v noci přijde infarkt, který má kvůli zanedbané péči daleko menší pravděpodobnost přežít. Tenhle příklad popisuje konkrétní příběh Barbary Collury, ale zároveň ukazuje na širší problém v kardiologii.

„Proč se to u mladých žen přehlíží?“

Nové texty a stanoviska k akutním srdečním malérům u premenopauzálních žen popisují, že problém není jen v samotné biologii infarktu, ale i v očekávání lékařů, pacientek a celého systému. Mladá žena pořád často neodpovídá stereotypu typického infarktového pasoše. Ten v hlavách mnoha lidí pořád vypadá spíš jako starší muž, který se chytá za hrudník po desátém párku k večeři…

Jenže srdce bohužel těmto očekáváním mnohdy vzdoruje! Infarkt může dostat i mladší žena, a někdy i bez klasického balíčku rizik typu kouření, obezita a vysoký tlak. U žen do 50 let navíc hrají větší roli i příčiny, které se nevejdou do staré mužské šablony – spontánní disekce koronární tepny, křeče cév, mikrovaskulární poruchy, těhotenské komplikace v anamnéze, autoimunitní nemoci nebo hormonální faktory…

Nová práce tak popisuje, že ženy do 55 let jsou v USA až 7× častěji než muži poslány z pohotovosti domů bez správného a dostatečného kardiologického vyšetření…

„To je ale chyba jednotlivých doktorů, ne?“

Podle výzkumu ne – jde o chybu systémovou skrze to, jak dnešní lékařské poučky popisují infarkt. Víc než 90 % žen i mužů při infarktu uvádí bolest na hrudi – avšak jen ženy častěji zároveň zažívají nevolnost, dušnost, únavu, bolest čelisti, ruky nebo mezi lopatkami…

To u infarktu doktorské manuály označují jako příznaky atypické pro infarkt – což diagnózu z lékaře i pacienta posune mimo srdce. Jenže poučky jsou evidentně štelované primárně na muže – přičemž co je ovšem „atypické“ na něčem, co se týká poloviny populace?

Totok není jen jazyková hnidopišina. Slova nastavují pozornost. Když se něco nazve „atypické“, mozek to odsunuje do kolonky „méně pravděpodobné“. U žen nejsou doprovodné příznaky jako dušnost, nevolnost, únava, bolest zad, čelisti nebo paže žádné exotické DLC k infarktu. A i když bolest na hrudi zůstává nejběžnějším příznakem u obou pohlaví, samotný klinický kontext může vypadat méně učebnicově.

„Co z toho plyne pro pacientky?“

Že nikdy neuškodí mít v záloze závěť! A že medicína zas naráží na starý default – mužské tělo jako norma, ženské jako zvláštní případ. Ostatně i poutací obrázek tohodle článku je srdce v mužském těle…

B případě infarktu to může být – respektive častěji je – taková definiční lenost smrtelná. Ženám tak nezbývá, že mají-li pocit odbytí diagnózou „úzkost“, musejí si tvrději žádat zevrubnější vyšetření. Pak je tu samože i to systémové řešení – jestli má medicína přestat ženy zabíjet slovem „atypické“, bude nutné to reflektovat i v těch poučkách.

Snad tomu právě i výzkumy jako tenhle svou troškou přispívají…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]