TLDR: Vědátoři vybavili dálkově ovládané šváby 3D tištěnými obleky s chemickým generátorem kyslíku, takže se mohou pohybovat pod vodou až tři hodiny. Oznámení tuna, studie tuna.

„Dálkově ovládaní švábi dostali schopnost se potápět“ – musím říct, že se tahle věta zařadila mezi jiné moje top WTF titulky téhle vyšinuté dekády!

Ale skutečně – již delší dobu zvládané kyborgiovaní šváb dostali naprosto logický upgrade – potápěčský oblek!

„Jak se proboha řídí šváb?“

Madagaskarští švábi už dřív sloužili jako biologičtí roboti alias kyborgové. Elektrody napojené na jejich mozek a smyslové orgány umožňují vědátorům na dálku už nějaký ten pátek ovlivňovat jejich pohyb.

Švábi jsou, k jejich i naší smůle, extrémně dobří v tom, co od malého průzkumného robota chcete. Jsou levní, odolní, energeticky úsporní, umějí prolézat škvíry, překonávat členitý terén a fungují tam, kde by se běžný robot buď zasekl, vybil, nebo začal působit jako velmi drahá hračka v sutinách.

Biohybridní přístup je proto trochu nefér, ale taky je účinný. Místo abyste z nuly stavěli robota, který se pohybuje jako hmyz, vezmete hmyz, který už to umí, a přidáte mu elektronické řízení. Dálkové ovládání se obvykle řeší stimulací tykadel nebo zadních smyslových orgánů, takže šváb dostává signály typu „zahni“, „jdi“, „tudy ne“. Není to tedy Terminátor ve švábím těle, spíš takový robotický mikro otrok…

„Cool. Jak funguje ten potápěčský oblek?“

Nové 3D tištěné obleky od NTU Singapur mají trubičky napojené na spirakula, tedy dýchací otvory hmyzu. Ty jsou připojené na chemický generátor kyslíku, takže švábi mohou pod vodou dýchat a prozkoumávat členitý terén. Při testech se pohybovali až tři hodiny a zvládali překážky rychlostí podobnou chůzi na souši…

Samotný kyslík nevzniká z miniaturní tlakové lahve, což by sice bylo tuze roztomilé, ale taky by to bylo nepraktické a těžké. Výzkumníci použili nádržku s ředěným peroxidem vodíku a houbou potaženou oxidem manganičitým. Ten funguje jako katalyzátor – peroxid se rozkládá a uvolňuje kyslík. Ten pak putuje přes silikonové trubičky přímo ke spirakulům.

I když to zní jako produkt grantu Šílená Věda, po praktické stránce by podobní biohybridní průzkumníci mohli jednou pomáhat v místech, kam se běžná technika dostává špatně. Eticky a esteticky je to ale jaksi furt šváb v potápěčském skafandru… Ale pokud vás jednou uvězní zemětřesení, možná právě on může být váš zachránce!

Ledaže by tu byly i nějaké… jiné otázky ohledně technologie…

„No ale není to celé kapku neetické?“

Samože ano! Respektive to minimálně otevírá otázky. Pracujeme s živým tvorem, kterému přidáváme elektroniku a využíváme jeho tělo jako platformu. U hmyzu je debata o utrpení a vědomí méně vžitá než u savců, ale ne nulová. A i kdybychom švábům nepřisuzovali mnoho vnitřního života, pořád platí, že každá technologie typu Uděláme Z Biočicha Stroj nese určitý rozporuplný náboj…

Na druhou stranu, pokud podobný systém jednou pomůže najít člověka pod troskami nebo v zatopeném tunelu, bude se společenská debata vést o dost jinak než u laboratorního titulku. Technicky vzato pátrací psy taky od dětství indoktribujeme a cepujeme, po tisíce let domestikujeme z původních lovců ku obrazu svému a hodně poddajnému – a jsou furt zásadní při záchraně lidí! Nerad relativizuju ad absurdum, kyborgizovaní švábi jsou v mnohém odlišní – ale zároveň s jinými zvířaty provádíme psí kusy po tisíce let. Možná tedy krom prostředků záleží i na účelu a míře nepohody toho biočicha?

Nevím sám správnou odpověď – nicméně tuším, že ze všech možných situací, kdy spatříte švába, je možnost, že vám jdou zachránit řiť pod troskama baráku, objektivně lepší než většina jiných situací!

A jen pro úplnost – moje dva zbylé top WTF titulky 20. let zní: „Německá policie provedla razii proti ilegálním kadeřnictvím“ a „Severokorejští vojáci se zapojili do ruské války proti Ukrajině“…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]