TLDR: Studie ze sardinské Blue Zone našla u dlouhověkých lidí vyšší otevřenost, lepší coping a více mentálně či fyzicky stimulujících aktivit. Studie tuna.

Chcete otevřít dveře šancím dožití se 100 let? Pak buďte sami… otevření!

Právě lidi, co mají vyšší schopnost nebránit se novým srandám, se v nové studii ukázali jako ti, kteří častěji patří mezi extrémní seňory. Vědátoři k tomu došli šmírováním 125 lidí ve věku 71 až 101 let – části ze sardinské komunity. Chtěli přitom zjistit, jestli osobnost souvisí s psychickou pohodou, kvalitou života a zdravým stárnutím…

„Proč zrovna Sardinie?“

Sardinie patří mezi tzv. Blue Zones, tedy oblasti, kde se dlouhodobě popisuje nezvykle vysoký podíl velmi dlouhověkých lidí. Není to samože tak, že by si tu každý lokl olivového oleje a automaticky dostal upgrade na 100 let. Dlouhověkost je mix genetiky, prostředí, stravy, pohybu, sociálních vazeb, kultury a nejspíš i hromady nudných detailů, které se špatně sumírují v titulku.

Právě proto je zajímavé dívat se nejen na to, co místní jedí nebo kolik chodí do kopce za kozami, ale i na to, jak myslí, reagují na stres a jak si udržují aktivity. Poněvadž naše tělo nestárne ve vakuu – stárne v životním stylu, vztazích, každodenních návycích a v hlavě…

Mno a klasicky platí, že do nějaké míry i mentální nastavení asi má svůj vliv! Nejvýraznější rozdíl ve srovnávačce v téhle práci nebyl v tom, že by lidi z Blue Zone automaticky vykazovali vyšší zdravotní kvalitu života. V datech jako významná vytanula hlavně otevřenost, ergo vlastně zvědavost, ochota učit se novotám, zkoušet nové věci a intelektuálně se zapojovat i do pozdního věku.

„Co otevřenost v praxi znamená?“

Neznamená, že v devadesáti musíte začít investovat do krypta, učit se kitesurfing a říkat „based“ u nedělního oběda. V psychologii jde spíš o ochotu zajímat se o nové podněty, přemýšlet flexibilně, nebát se učit, být zvědavý, hledat nové zájmy – a nenechat svět zmenšit jen na rutinu, diagnózy a „za nás to bylo lepší“…

Ve studii byla vyšší otevřenost spolu se svědomitostí a přívětivostí pozitivně spojená s psychickou pohodou a zapojením do volnočasových aktivit. Jinými slovy, lidi, kteří se i ve vyšším věku víc zajímají, víc dělají a líp se psychicky drží, mohou mít výhodu. Ne, že otevřenost sama prodlužuje telomery lusknutím prstu, ale zřejmě vede k chování, které tělo i mozek udržuje v provozu.

Právě tihle lidé měli také lepší strategie ke zvládání stresu, vyšší emoční kompetenci a trávili více času i koníčky…

„Je to příčina, nebo jen doprovod dlouhověkosti?“

To se klasicky u tohodle typu práce nedá odfiltrovat. Neznamená to, že neexistujou ani lidi opačného rázu. Studie je malá a observační, takže neříká „buď zvědavý a bude ti 100“. Spíš naznačuje, že osobnost může formovat chování, které dlouhověkosti pomáhá – z toho pak plyne i vyšší sociální kontakt, aktivita, učení, zájmy a schopnost nenechat se životem rozmačkat jak sušenka v mlíku.

Samože nevíme, zdali jsou lidé aktivnější a psychicky odolnější proto, že jsou otevřenější – anebo jestli jsou otevřenější proto, že jsou zdravější, mají víc energie atd. atd. Nejspíš obojí. A ještě do toho vstupuje komunita, rodina, ekonomika, vzdělání, lokální kultura i fakt, že sardinská Blue Zone není copy-paste návod, který prostě přenesete do paneláku mezi večerku a parkoviště.

Je to klasicky složitý – jedna studie jaro nedělá, nicméně naznačuje možný trend!

„Co si z toho vzít bez ezoteriky?“

Samože, i strava a pohyb jsou furt důležité, akorát nemusí jít o jediné prvky dobrého stárnutí! Možná nejde jen o to, kolik sníte luštěnin, kolik ujdete kroků a jestli si večer dáte sklenku vína, o které se bude dalších deset let hádat výživářský internet. Možná je stejně důležité, jestli si udržujete zájem o svět, lidi, učení, humor, koníčky a schopnost přizpůsobit se, když realita zase změní status quo bez vašeho souhlasu.

A to je vlastně fajn zpráva. Otevřenost není sval, který buď máte, nebo nemáte. Dá se trénovat malými věcmi – novou trasou procházky, novým receptem, učením se jazyka, hudbou, knihou, konverzací s někým mladším, technologií, které se nejdřív chcete vysmát, nebo koníčkem, ve kterém budete zase chvíli trapný začátečník…

Dlouhověkost samože nikdo neslíbí. Ale jestli už má člověk stárnout, je asi lepší stárnout jako zvědavý tvor než jako zavřená skříň!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]