TLDR: Muži se na péči o dítě biologicky připravují také – klesá jim testosteron, mění se oxytocin, prolaktin i mozek – a čím víc pečují, tím silnější změny bývají. Inspirace u kemů tuna.

Ačkoliv je příchod potomka bezesporu zásadní pro biologii matky, ani otcové z něj nevycházejí beze změny…

Výzkum otcovství ukazuje, že aktivní péče není jen kulturní rozhodnutí moderních mužů s ergonomickým nosítkem. Mužské tělo i mozek mají kapacitu se na rodičovství adaptovat. U otců se opakovaně našly nižší hladiny testosteronu než u bezdětných mužů, přičemž větší pokles zřejmě biologicky souvisel s větším zapojením do péče!

„Proč by otci klesal testosteron?“

Testosteron je často zjednodušován jako „hormon chlapství“, ale jako mnoho věcí v těle, jde fskutečnosti jenom o naši stupidní nálepku – ano, název vznik z koulí, ale produkují ho samože přirozeně i ženy, byť v průměru 15 až 20krát méně než zdravý muž.

Na úrovni chování testík souvisí mimo jiné se soutěživostí, párovacím chováním, energií a sociální dominancí. Logicky se přitom po narození dítěte se biologické priority mohou změnit. Místo snahy najít partnerku v soutěživém klání naší společnosti se část systému přelaďuje na snahu zůstat ji poblíž, reagovat na děcko a nenechat ho sežrat. Nižší testosteron u otců ergo neznamená, že „přestávají být chlapama“, ale jde o posun od módu námluv do módu tatíka.

Velké longitudinální studie ukazují, že otcům skutečně testík klesá – a že nejnižší hodnoty se často objevují u těch, kteří jsou do péče zapojení nejvíc. To samozřejmě neznamená, že dobrý táta musí být absolutně inertní kleštenec. Ale ukazuje to objektivně, že i mužské tělo umí na rodičovskou roli reagovat, pokud se do ní reálně zapojí…

„Co dělají oxytocin a prolaktin?“

Některé změny začínají dokonce už před narozením dítěte. U nastávajících otců byly v některých studiích krom zmíněného testosteronu popsány i změny dalších hormonů jako prolaktinu, oxytocinu nebo vasopresinu. U lidí jsou tyhle výsledky různě silné a někdy méně jednoznačné než u zvířecích modelů, ale celková pointa furt platí – i mužská biologie na rodičovství rozhodně není hluchá.

Oxytocin obecně u chlapů roste při kontaktu s dítětem a může posilovat pečující chování. Biologie tu funguje jako zpětnovazebný jev – čím víc se zapojujete, tím víc se systém ladí na zapojení…

Prolaktin, známý hlavně ve spojení s mateřstvím a laktací, se u fotříků zase dává do souvislosti s rodičovskou motivací, i když lidská data jsou tu už o dost opatrnější.

Nakonec vasopresin se zase často probírá ve vztahu k sociální vazbě, ochranitelskému chování a párovým vztahům. Tedy opět žádná jednoduchá rovnice Hormon X = Dobrý Táta, ale spíš složitý biomixér, který reaguje na kontakt, zkušenost a roli…

Studie mozku navíc ukazují, že otcovství mění i neurální okruhy. Výzkumy popisují zapojení sítí souvisejících s odměnou, mentalizací, empatií, pozorností a reakcí na dětské signály. Jinak řečeno: dítě není jen malý řvoucí externí disk, který vám vymaže spánek. Je to také stimul, na který se mozek postupně učí reagovat jako na extrémně důležitý sociální objekt!

„Jak je to všecko možný, když ti fotříci děcko neodnosili?“

Protože na biologii se nepodílí jenom tělo, ale i mysl! K popsaným proměnám tak dokonce ani není nutné být biologicky otec dítěte – také u primárně pečujících gay otců se aktivovaly mozkové oblasti podobné těm, které bývají spojované s mateřskou péčí. Slavná studie v PNAS porovnávala primárně pečující matky, sekundárně pečující otce a primárně pečující gay otce. Ukázala, že mozek pečujícího rodiče kombinuje emoční i kognitivní rodičovské okruhy – a že míra zapojení do péče souvisí s tím, jak silně jsou tyto sítě propojené!

To jasně rozbíjí starou představu, že „mateřský mozek“ je čistě produkt těhotenství a „otcovský mozek“ je jen společenský software nahraný změkčilou společností. Těhotenství a porod jsou samože biologicky zásadní, jasnačka. Ale pečování samo o sobě je také silný biologický vstup! Mozek zjevně neřeší jen otázku „čí je to geneticky?“, ale i „kdo se o to malé hlučné cosi opakovaně stará?“

Pečující otec není nějaká výjimka proti přírodě – jde o jednu z možností, které si příroda dávno schovala do šuplete, a je jenom na nás, jestli ji tam necháme zandanou…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]