TLDR: Nová analýza z jeskyně Wonderwerk v Jižní Africe posouvá možné využívání ohně homininy až o 700 tisíc let hlouběji do minulosti. Studie tuna.

Příběh naší první technologie se posouvá zřejmě dále do minulosti! Nová práce šmírující drobné kosti z jeskynních vrstev jihoafrické jeskyně Wonderwerk naznačila, že byly vystaveny ohni!

Prozradilo je červené světélkování pod modrým světlem – to je chemická stopa zahřátí. Datování sedimentů pak ukázalo stáří mezi 1,1 a 1,8 milionu let…

„Proč je Wonderwerk tak důležitý?“

Wonderwerk není jen tak nějaká díra ve skále, kam si pravěcí hominini šli schovat svačinu. Jde o obří jeskyni s dlouhou archeologickou sekvencí, kde už dřív byly popsány stopy ohně staré asi milion let – spálené kosti, ohněm změněné kamenné nástroje, sedimenty a popel ve stejné vrstvě. Nová práce se ale podívala ještě hlouběji, do starší vrstvy Stratum 11, a našla signály zahřátí i tam.

A to je docela velká věc, protože jeskyně sama o sobě pomáhá vyloučit některé jednodušší námitky. Kosti z hlubší části jeskyně nejsou jen z venkovní krajiny, kterou mohl náhodně sežehnout požár savany. Pokud byly opravdu spálené hluboko uvnitř, je pravděpodobnější, že oheň do prostoru nějakým způsobem donesli nebo udržovali hominini…

„Jak poznali spálené kosti?“

Vědátoři použili dvě metody. Jednak FTIR spektroskopii, která umí odhalit změny ve struktuře kosti po vystavení vysoké teplotě. A jednak luminiscenci – zahřáté kosti pod modrým světlem a speciálními filtry červeně září, zatímco nezahřáté ne. Metodu ověřili na moderních kostech zahřívaných v kontrolovaných podmínkách i na archeologickém materiálu z doby bronzové, kde výsledky odpovídaly FTIR.

Současné teze předpokládají, že oheň jsme se naučili využívat zhruba 800 tisíc až 1,1 milionu let v minulosti – ale není přesně jasné, nakolik šlo o využívání ohně samovolně vzniklého v přírodě (což umí i pár jiných zvířátek), a nakonec o schopnost oheň skutečně i rozdělat. Nynější objev z Wonderwerk reálně ukazuje spíše na první možnost!

„Takže Homo erectus už erektoval grily?“

Well, nejde přímo o důkaz rozdělávání ohně ani vaření – spíš to vypadá, že raní hominini, patrně Homo erectus, dokázali oheň získat z přírodních požárů, přenést do jeskyně a udržovat. Což je se v zásadě předpokládalo, nyní k tomu ale je o přímý důkaz navíc – a furt je to solidní upgrade oproti využívání ohně přirozeně vzniklého jenom v té přírodě třeba na nahnání kořisti, jako to známe z pár jiných biočichů!

Autoři sami ostatně píšou, že rané Homo nejspíše získávalo oheň z přírodních, sezónních požárů a teprve později se vyvinula schopnost oheň spolehlivě vyrábět a „domestikovat“. Nejstarší jasnější důkazy opakovaného používání konkrétních ohnišť se obvykle spojují až s mladšími lokalitami, například Gesher Benot Ya’aqov v Izraeli kolem 800 tisíc let nazpět v kalendáriu.

„Proč byl oheň tak důležitý?“

Oheň hrál zásadní roli při opracování materiálů i přípravě pokrmů – evoluční biologové si dneska notují, že díky tepelné přípravě potravy zbylo tělu více energie třeba pro činnost a další rozvoj mozku. A i oheň přinesený zvenku je na tomto poli posun oproti využití požáru někde venku. Znamená to již plánování, sociální předávání know-how a minimálně základní pochopení, že ta horká oranžová věc je nebezpečná, ale taky užitečná.

Mohla prodlužovat den, odhánět predátory, usnadňovat zpracování potravy a měnit způsob, jakým se naši předci pohybovali krajinou…

Není to tedy ještě úplně objev Praprométea (Pramétea?), ale ukazuje to moment, kdy se naši předci naučili, že bleskem zapálená savana nemusí být jen důvod k útěku, ale taky technologie k odnosu domů. Na tvory bez návodu k použití fyziky to je docela slušný start!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]