TLDR: Experimenty ve Španělsku i Japonsku ukazují, že lidé se při volné chůzi často stáčejí doleva a vytvářejí pohyb proti směru hodinových ručiček, důvod zatím není jasný. Studie tuna.

S lidstvem je to samá levota – a fčil to máme i potvrzené! Jen není zatím jasné proč…

Nová kuriózní práce vychází z toho, že si vědátoři během pandemických experimentů s pohybem lidí v prostoru všimli zvláštní věci: lidi se v uzavřených prostorech často spontánně pohybují proti směru hodinových ručiček. Tedy: doleva. Nešlo přitom o jednu kulturní náhodu ze vzorku Západňáků, podobný efekt se objevil i v Japonsku…

„Jak na to přišli?“

Původně nešlo o výzkum levotočivosti lidstva, ale o experimenty během covidu: kolik lidí se vejde do prostoru a dokáže si ještě držet odstup. Jenže při analýze videí si badatelé všimli, že v 32 z 33 pokusů se skupiny při volném pohybu začaly stáčet proti směru hodinových ručiček. To není úplně náhodný výsledek!

Následně proto výzkumníci udělali cílené experimenty. Lidi se pohybovali v uzavřených kruhových prostorech, v otevřenějších podmínkách i v různě velkých skupinách. Testy proběhly ve Španělsku a později i v Japonsku, aby se ověřilo, jestli nejde jen o kulturní zvyk nebo pravidla pohybu v konkrétní zemi…

Záhada se tak prohlubovala. Tendence totiž přetrvala i po zohlednění praváctví, dominance pravé nohy nebo oka a objevovala se u mužů i žen. Výraznější byla u dětí…

„Je to dav, nebo jednotlivec?“

To je na studii asi nejzajímavější. Autoři došli k tomu, že levotočivý pohyb nevzniká primárně proto, že dav někoho strhne jako lidská řeka v obchodním centru. Spíš má mnoho jednotlivců malou, nenápadnou tendenci uhýbat a otáčet se jedním směrem – a když jich dáte dohromady víc, ty drobné odchylky se sečtou do viditelného kolektivního víru.

To by vysvětlovalo, proč se efekt objevil u různých skupin i prostředí. Každý člověk nemusí mít silný bias, ale když se tisíc malých „asi půjdu tudy“ potká v jednom prostoru, vznikne z toho směr. Ergo jsem si jistý, že zrovna vy určitě doleva nezatáčíte – ale v součtu je to skoro jedno…

Vysvětlení dle autorů výzkumu zatím není jasné – může jít o drobné biomechanické asymetrie, způsob koordinace mozku a svalů nebo sociální efekty v davu. Zatím můžeme jen spekulovat!

„K čemu je taková blbost dobrá?“

Není to ale jen taková srandička pro flexení v hospodě. Prakticky to jednou prý může pomoct při simulacích davů, evakuací a návrhu muzeí, supermarketů nebo nádraží – než se to ale propíše do architektury, asi by bylo dobré zjistit, co je důvod toho zahýbání…

V modelech davu se totiž obvykle počítá s tím, že lidé chodí podle cíle, překážek a ostatních lidí. Jenže pokud máme i slabou vnitřní stranovou preferenci, může to ovlivnit proudění lidí v halách, čekárnách, výstavách nebo při panice. V běžném životě je to drobnost. V nacpaném nádraží, stadionu nebo evakuačním koridoru už i drobnost může změnit, kudy se dav začne stáčet.

Bylo by nepříjemné za 50 let dojít k tomu, že to dělají jenom lidé frustrovaní tím, že je někdo zavřel do uzavřeného prostoru – třebas!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]