TLDR: Malá studie demonstruje, že minimálně v minoritním množství případů lze naučit imunitní systém přijmout transplantovaný orgán i bez imunosupresiv – skrze přidání dendritických buněk dárce, které dají novému orgánu „propustku” v imunitě příjemce. Studie tuna.

Dobrá zpráva pro ty, co si oddělali játra! Blíží se typ transplantace, po které nebudete muset brát léky po zbytek života! V malé, leč šikovné studii totiž vědátoři z Pittsburghu otestovali doprovodný zákrok, který by mohl naučit imunitní systém příjemce, že buňky cizího orgánu nejsou záškodníci!

„V čem je dneska problém?”

Dneska furt přetrvává problém, že i když vám nový orgán může zachránit život, váš imunitní systém ho pořád vidí jako cizince s falešným pasem. Takže pacienti musí dlouhodobě brát imunosupresiva, čili léky tlumící imunitu a snižující riziko odmítnutí orgánu. Jenže… když tlumíte imunitu kvůli transplantátu, tlumíte ji jaksi i proti patogenním infekcím…

A k tomu se přidávají i další radosti dlouhodobého režimu imunosupresiv – koreluje s nimi třeba vyšší riziko některých nádorů, poškození ledvin, metabolické potíže nebo větší náchylnost ke komplikacím, které by zdravá imunita jinak zvládala o fous lépe. Navíc – třeba takové xenotransplantáty či kultivované orgány jednou sice mohou vyřešit nedostatek orgánů, ale i u nich bude nejspíše třeba imunosupresiva často brát.

Takže hledání řešení není jenom pro prdel.

„Jak to v té nové studii chtějí obejít?“

V malé klinické studii z University of Pittsburgh teď lékaři zkusili jiný přístup u příjemců jater od žijících dárců. Před transplantací části jater jim podali speciální regulační dendritické buňky od dárce – ty měly imunitu příjemce „naučit“, že nový orgán není nepřítel.

Dendritické buňky jsou normálně takoví celníci imunity – ukazují T-buňkám, co v těle vypadá podezřele a co má být napadeno. Jejich regulační verze ale naopak pomáhá tlumit útok a podporovat toleranci. V tomhle případě šlo o donor-derived regulatory dendritic cells, tedy buňky odvozené od dárce, podané příjemci zhruba týden před transplantací…

„A fungovalo to?“

Do studie vstoupilo 13 pacientů a u 8 z nich se lékaři po roce pokusili imunosupresiva postupně vysadit. 4 pacienti je zvládli vysadit úplně, jeden se k nim později musel vrátit, ale 3 zůstali bez imunosupresiv až do konce sledování – průměrně prozatím tři roky!

Což je skvělá zpráva! Autoři přitom sledovali pacienty dlouhodobě, zhruba pět let od transplantace. Nešlo tedy jen o „na měsíc jsme vysadili prášky a je to cajk“, ale o opatrný pokus zjistit, jestli lze u části lidí navodit tzv. operační toleranci – stav, kdy orgán funguje bez trvalého tlumení imunity.

„Takže konec imunosupresiv?“

Inu, úspěch u 3 ze 13 pacientů zjevně není konec imunosupresiv – ukazuje to ale, že v jádru koncept zřejmě funguje, byť ho mnoho dalších proměnných může nějak ovlivnit nežádoucím způsobem. Studie byla raná fáze I/IIa, tedy hlavně ověření bezpečnosti, proveditelnosti a prvních náznaků účinnosti. Nebyla randomizovaná, proběhla v jednom centru a šlo o velmi pečlivě vybrané pacienty.

Metoda navíc byla testována jenom u transplantátů od živých dárců – u jiných orgánů od zesnulých dárců by byl postup asi o dost složitější, u xenotransplantátů a kultivovaných orgánů se to dále komplikuje jinými způsoby. Je to ovšem důkaz, že imunitní systém možná jde vycvičit k toleranci místo doživotního tlumení!

A pokud se to potvrdí ve větších studiích, transplantace budoucnosti by nemusely být jen o výměně orgánu – ale i o celkovém přenastavení imunity do nového továrního režimu…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]