TLDR: Jak dlouho se v nás drží chemikálie z mikroplastů? Australská studie zkoumá množství těchto látek v moči. Skupina dobrovolníků, která se týden vyhýbala ultrazpracovaným potravinám, plastovým obalům a kosmetice, měla v moči o 40-60 % méně s plasty asociovaných chemikálií oproti kontrolní skupině. Studie tuna.

Stejně jako berňáku a smrti, vyhnout se plastům a mikroplastům je v našem světě prakticky nemožné. Plast žereme a pijeme z obalů, vtíráme si ho do kůže z kosmetiky nebo vdechujeme drolící se části nábytku. Množí se studie říkající, že to pro nás nemusí být úplně lahoda. Nová práce ze Západoaustralské univerzity a mnoha dalších institucí popisuje, jestli a jak se mikroplastů v našich tělech můžeme zbavit.

„Proč je všechno z plastů?“

Tyhle ropné výrobky jsou super. Dobře se tvarují a snadno se chemicky modifikujíi. Uděláte z nich nehořlavé oblečení nebo krásně roztahovatelnou fólii. Při výrobě plastů se odhadem používá až 16 000 dalších látek upravujících jejich vlastnosti. 

Hafo takových šmakulád, kterým se říká PAC (s plasty asociované chemikálie), ale čím dál víc ukazuje svá negativa. Takové ftaláty a bisfenoly dělají bordel endokrinnímu systému. To je ta vykalibrovaná komunikace uvnitř nás, která pomocí vyplavování hormonů řídí, kdy máme hlad, kdy máme spát nebo kdy mít chuť na sex.

Další PACs vám zase můžou rozdrbat imunitní odezvu, kardiovaskulární systém nebo rezistenci vůči inzulinu.

„Proč to nikdo neřeší?“

Řeší, ale jde to pomalu. Hlavní důvod, jako vždy, jsou prachy. Plasty jsou strašně levné. A i když už někdo vyrobí náhradu za ty prokazatelně toxické látky, nahradí se něčím, co se po letech často ukáže jako podobně škodlivé.

To je problém dlouhotrvajících rizik. Pokud by vám po sežrání rohlíku okamžitě vybuchla hlava, všichni to budou hned řešit. Ale pokud je riziko lezavé, tak to nikoho zas tak nebere. Ale nebezpečí plastů a mikroplastů nevychčiješ.

Nebo ano?

„Jak moč máte mikroplastů?“

Amelia Harray a její kolegové si položili otázku, jak efektivně můžeme snížit množství PAC v těle tím, že se budeme vyhýbat plastům. Jak to měřili? Rozborem moči.

Po sedm dní se účastníci a účastnice studie vyhýbali určitým zdrojům s plasty asociovaným chemikáliím. Tedy přípravě a transportu jídel v plastu, používání plastových příborů a kosmetiky.  Samože měli i kontrolní skupinu, která se vystavovala všemu. Zajímavým faktorem jsou ultrazpracované potraviny. 

To je třeba pizza ve vašem mrazáku. Někdo totiž namlel maso, zbastlil ho do peperoni salámu, nakrájel, naflákal na podobně složitě seskládanou hroudu těsta a poslal do vašeho obchodu. Při tomhle procesu se jídlo potká s hromadou různých plastů. Zároveň víme, že ultrazpracované potraviny jsou pro tělo velký špatný. Jen se pořádně neví proč. 

Mikroplasty jako viník by sice byly elegantní vysvětlení, ale zatím jsme ve fázi hypotéz; prokazování by bylo ještě pořádná facha.

Vědátoři a vědátorky z Perthu rozdělili dobrovolníky do pěti skupin a po týdnu zkoumali, kolik v nich zůstalo látek spojených s mikroplasty.

„Jak dlouho se v nás tedy mikroplasty mrcasí?“

Tu máme (asi) dobré zprávy. Dobrovolníci, co se týden vyhýbali PACs měli v moči o 40 – 60 % méně těchto chemikálií. Hlavním faktorem bylo omezení balených a ultrazpracovaných potravin.

Ale i změna kosmetiky za tu s nižším obsahem plastů byla měřitelná. Změnou životního stylu se chemikálií spojených s mikroplasty nezbavíme úplně. Naše expozice je ale extrémně dynamická. Co sníme dneska, může změnit chemii našeho těla už za pár dní. 

Jsme zkrátka furt to, co jíme – a platí to i pro věci, které bychom spíše rádi nejedli!

[Filip Šlapal, LL]

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]