TLDR: Dánský přístup k rodičovství často dává dětem víc prostoru k samostatné, nestrukturované a přiměřeně rizikové hře. Studie tuna.

Přísnost, milost, cukr či bič – jak vychovávat děcka, o tom se lidi přou od chvíle, co otevřeli hubu. Nyní přináší nová psychologická studie recept, který bude nejspíše lahodit uším mnoha rodičů – děti by měly mít svobodu víc riskovat, a nebýt tedy neustále pod dohledem starostlivých rodičů!

Tedy tak, jak naznačuje moderní dánská výchova!

„Proč máme kopírovat Dány?“

Dánsko se pravidelně objevuje vysoko v žebříčcích štěstí, kvality života i podmínek pro výchovu dětí. Část vysvětlení je klasická severská sada – rodičovská dovolená, investice do vzdělání, zdravotnictví, důvěra ve společnost. Ale podle psycholožky Marie Helweg-Larsen je to jenom dílem odpovědi – a význam má hrát i volnost riskovat.

Ilustrujme si to na pravidlech her. V dánštině se tak rozlišuje mezi „leg“, tedy volnou hrou, a „spille“, tedy hrou podle pevných pravidel. Fotbal, šachy nebo housle jsou příklad toho druhého, poručený recept pro děcka toho prvního. Spratci si samy vytvářejí pravidla, učí se domlouvat, zkoušet, selhávat a řešit konflikty bez toho, aby nad nimi neustále visel dospělý dispečer reality.

„To zatím zní jako opak pevných pravidel, které jsem čekal…“

Nemá to znít tak, že „proutek se musí ohýbat, dokud je mladý“ – ale i tzv. riziková hra je něco, co úplně nezapadá do některých představ o tom, že děcka je nutno furt chránit. Patří sem třeba lezení na vysoké konstrukce, jízda na kole, práce s nástroji, rozdělávání ohně nebo i sjíždění skluzavky hlavou napřed. To celé v éře, kdy… působí občas rodiče z rizik zmatení jak lesní včely!

Než se z toho řadě protočí panenky, autorka rozlišuje pozitivní vs. negativní riziko. To první je výzva, kterou dítě vidí, chápe a může si ji samo dávkovat. Negativní riziko je skryté nebezpečí, které neumí odhadnout — třeba proudy v řece nebo strkání vidličky do zásuvky. Dánský ideál má zdůrazňovat to první (tedy nejde o to „nechat děti dělat cokoli“), ale samože furt limitovattro druhé.

„Cool. Jak?“

Jde o to připravit harantům prostředí, kde mohou zkoušet hranice bez zbytečné katastrofy. Nevypustit je nutně do opuštěné toxické továrny, ale nechat je na hřišti plném prken, lan a pneumatik, kde děti staví, přestavují a občas zjistí, že fláknout sebou o hlínu není zrovna hlína. To celé aniž by na ně rodič furt civěl jako Velký bratr.

Ani dánský recept samože není bez určitých rizik jdoucí za hranice odřeného kolena. Dánští teenageři mají taky vysokou spotřebu alkoholu a děti často brzy vlastní smartphony, což sebou oboje nese určitá negativa. A může jít tedy i o úskalí související s vyšší autonomií, které je pak třeba řešit jinak.

Samože ani dánský přístup není o tom, že máme děcka nechat padat ze střech. Ale v dnešní módě „helicopter parents“ se často zapomíná na to, že malé pády, nejistota a samostatné zkoušení jsou pro další úspěch v životě mnohdy důležitější než absolutní absence oděrek z hřiště.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]