TLDR: Mozek reaguje pozitivně na přírodu – a fungují i její obrázky nebo virtuální verze. Studie tuna.

Abyste neměli rádi přírodu, musíte mít opravdu hodně akcií v těžbě nafty! Po většinu z 300 000 let, co náš druh kráčí Zemí (a všechny roky, kdy jí kráčeli/plovali/bičíkovali jeho evoluční předci) jsme v přírodě strávili veškerý čas! A tento evoluční otisk z nás pár usmrkaných dekád/staletí/tisíciletí v urbanizovaném prostředí nesejme!

Ale na to, jak moc je významná příroda pro naše tělo i duši, mrkla nedávno nová studie – a její výsledky potěší zároveň klaustrofobiky i agorafobiky!

„Jak dá měřit vliv přírody?“

Mnoha různými způsoby – od dotazníků po měření toho, co nám návštěva přírody vyplavuje za hormony. Vědátoři v aktuální studii však chtěli mrknout primárně na data mozkové aktivity vyplývají z EEG. Jednalo se přitom o metastudii – dohromady tak šmírovala mozková data přes 2000 lidí ve 33 starších studiích.

Participanti měli majoritně za úkol po odění do EEG čepiček vyrazit do parků, lesů nebo jiných zelených míst a prožívat je, jak je libo. Autory pak zajímalo, co se jim děje v hlavě…

„Určitě se jim to líbilo…“

Inu, ano.

Výsledky ukazují, že vystavení přírodě u lidí skutečně snižuje negativní emoce a zároveň zvyšuje ty pozitivní. Jinými slovy, vzduch a zeleň fakt pomáhají. Ale tím zajímavé výsledky teprve začínají…

Data totiž dále ukazují, že příroda ovlivňuje naši neurofyziologii – tedy to, jak mozek reálně funguje. Vědátoři tomu docela ambiciózně „brain capital“, ale mohli bychom také prostě říct, že ze zdravého ducha plyne i zdravé tělo. I to se zřejmě dalo čekat.

Skutečně pozoruhodné ovšem je, že pro tento efekt není vlastně ani třeba chodit do přírody!

„Pro pozitiva chození do přírody není třeba chodit do přírody?“

Jes. Efekt totiž v určité míře nastal i v případě, že člověk chodil po přírodě jenom ve virtuální realitě. Nebo dokonce i pokud se pouze díval na fotky přírodních scenérií. Mozek zkrátka reaguje na přírodu malinko jako Pavlovův pes na zvoneček. Neřeší úplně, jestli stojíte v lese, nebo jen scrollujete Instagram s hashtagem #nature. Reakce tam prostě je.

To samože není možná úplně pozitivní zjištění, ale jak praví klasik: it is, what it is. Uvážíme-li, že do roku 2050 bude ve městech žít až 90 % lidstva, většina z nás bude žít v prostředí, na které náš mozek není úplně „defaultně“ stavěný.

Proto vědci jak stále víc tlačí na to, aby se příroda dostávala do měst – parky, zelené koridory, stromy, nebo klidně i „nature prescriptions“ – tak doporučují jako možnou dílčí výpomoc i navštěvování digitální či pixelové zeleně!

Osobně to beru jako výborný recept k tomu znovu navštívit lesy… v Arma 2 (ty další totiž už nerozjedu) a zase se tu se s otevřeným dechem nadechnout!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]