TLDR: Oteplování oceánů může výrazně snížit množství klíčových mikrobů Prochlorococcus, což by narušilo potravní řetězce a snížilo produkci kyslíku. Nejde o kolaps planety, ale o další tlak na už tak stresovaný systém. Studie tuna (analogická starší bez paywallu pak tuna).

Stromy si sice slízly smetanu v podobě pověst, že „nám vytvářejí náš kyslík“, ale skutečnými dělníky dýchání je oceánský fytoplankton! Drobní mikrobi žijící ve velkých kvantech ve světových mořích při fotosyntéze produkují 50 % až 80 % kyslíku na naší planetě!

Doposud se zdálo, že oteplující se oceány by tak mohly mít za následek i lepší podmínky pro zásadního člena fytoplanktonového klubu, sinici Prochlorococcus – poněvadž tenhle biočich miluje teplo!

Nová práce ale přišla s nepříjemným převrácením tohodle scénáře – Prochlorococcus není extrémofil, který by přežil ve stále teplejším hrnci s vodou…

„Když miluje teplo, co mu vadí?“

Život je obecně poměrně choulostivá záležitost. Lidi, co vám tvrdí, že stoupnutí teploty o 1,5 °C „není problém“, se zkuste zeptat, jak se cítí, když z běžných 36,5 °C jejich teplota stoupne na 38 °C…

I relativně malé teplotní proměny mohou zkrátka v kontextu živých organismů znamenat výrazné zhoršení chodu těla, pokud ne rovnou fatální škody. A to platí i pro Prochlorococcus – jakmile teplota moří překročí kritický práh, jejich růst dramaticky poklesne. Z pohody v tropech se stává stres, jehož vlivem populace může spadnout až o desítky procent dolů.

Nejde přitom jen o kyslík. Protože Prochlorococcus tvoří základ mořského potravního řetězce, při jeho poklesu to bude mít i efekt na navázané řetězce včetně ryb, které tvoří jídelníček stamilionů lidí.

„O kolik to má poklesnout?“

TLDR: Do roku 2100 by globální populace Prochlorococcu mohla být zredukována o 3 % až 7 % v průměru, v tropech však možná až o 50 %…

Autoři na to usuzují z kombinace několika metod. Jednak dlouhodobá měření SeaFlow sledovala populaci mikrobů přímo v oceánu, ne jen v laborce, jinak k tomu přidali modely, které propojují teplotu, živiny a růst planktonu – tedy ne jen „kolik ho je“, ale i „jak funguje“. Zajímavé je, že se sleduje i chemické složení: kolik mají proteinů, lipidů nebo cukrů. Protože pro vyšší organismy není důležité jen množství potravy, ale i její kvalita.

Procentuální pokles v globální sám o sobě nejspíše nezničí biosféru – ale může to už skutečně snížit produkci kyslíku a narušit potravní řetězce. Tedy, v tom globálu – lokální efekt může být o dost horší…

„Co se stane v tom rovníku?“

Velmi pravděpodobně zdejší pokles o desítky procent v tropech zásadně naruší zdejší ekosystémy – to jen pro případ, že byste tolik toužili po domku na rovníku… (Bude tam ovšem nejspíše hodně levno)

Navíc se změní „nutriční kvalita“ planktonu – bude mít méně proteinů, jiný poměr živin. Pro zooplankton a ryby to může znamenat, že sice mají co jíst… ale bude to trochu jako žít na levných čínských polívkách. Platí sice, že některé jiné druhy (např. Synechococcus) mohou část funkce převzít, poněvadž ekosystémy jsou adaptivní. Jenže tohle se neděje vždy dost rychle (vůči našemu tempu oteplování) a ne bez ztrát jiných segmentů ekosystému.

Kdo ví – třeba ty stromy nakonec skutečně budou majoritními producenty kyslíku na Zemi! Pokud to však nastane, bude to taky znamenat, že kolabují oceány – a souš bude brzy na řadě! Lidi si tedy nastalou situaci určitě nebudou moct vychutnávat přehršle dlouho, tedy pokud budou mít zrovna náladu na co si cokoliv vychutnávat…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]