TLDR: Nejen voda, sucho či potrava, ale i malárie po desítky tisíc let určovala, kde lidé v Africe žili. Nemoc fragmentovala populace a nepřímo formovala genetickou strukturu dnešního lidstva. Studie tuna.

Do sámošky pro rohlíky se vám sice po ránu chce jako psovi do deště, ale nic to nemění na tom, že Homo sapienti jsou notoričtí světoběžníci! Náš druh pouhých 300 000 let od svého zrodu opanoval celou planetu – od mrazivé klendry po žhavé flundry!

Proč přesně nás tak vehementně pálily podrážky dávno před tím, než podrážky vůbec vznikly, je stálé téma vědeckého výzkumu. A když se řeší evoluce člověka, většinou se mluví o klimatu, zdrojích či touze být mimo dosah rodičů – nová studie ale míní, že nad tím vším může být jako jeden velký přehlížený faktor kromobyčejná & všudypřítomná malárie!

„Proč malárie?“

Z Česka 21. století máme tendenci malárii vnímat jako exotickou nepříjemnost pro případ, že se jednou za uherskou dekádu jedeme podívat někam, kde je hic i v prosinci. Ale po většinu z 300 000 let našeho druhu jsme žili a umírali permanentně v prostředí Afriky – kde malárie již tehdy měla endemickou přítomnost!

Autoři práce se proto zamysleli – co když naši předci nebyli rozmístění po Africe primárně podle toho, kde bylo „hezky“ a „jídlo“, ale podle toho, kde se tolik neumíralo na malárii? Poněvadž dlouho se předpokládalo, že lidské populace se rozdělovaly hlavně podle klimatu, řek, hor a zdrojů potravy.

Jenže malárie může být také přehlížený faktor – sice neudělá dramatickou erupci jako sopka, ale dokáže systematicky likvidovat celé komunity…

„Jak to jde zkoumat bez stroje času?“

Vědátoři z Max Planck Institute a Cambridge na to šli dost elegantně – vzali modely výskytu tří hlavních skupin komárů přenášejících malárii, zkombinoval je s paleoklimatickými daty a epidemiologií a vytvořil mapy rizika malárie napříč Afrikou v průběhu desítek tisíc let.

Pak tyhle mapy porovnal s rekonstrukcí tzv. lidského ekologického „niche“ – tedy kde lidi v dané době reálně žili nebo mohli žít. Mno a vyloupli se z toho docela konzistentní výsledky – oblasti, kde lidi dlouhodobě byli, měli nižší riziko malárie než oblasti, kterým se vyhýbali. Ne náhodně, ale systematicky!

To naznačuje, že malárie fungovala jako neviditelná bariéra, která rozdělovala populace. To vedlo k fragmentaci populací – skupiny lidí se oddělovaly, méně se míchaly a vyvíjely se částečně nezávisle. A právě to mohlo přispět k genetické rozmanitosti, kterou dnes u lidí vidíme!

„Však lidi malárii neznali!“

Neznali skoro zcela jistě jejího mikrobiálního původce, ale znali komáry – a i na ně samozřejmě působila prostá logika. Pokud nějaké oblasti byly dlouhodobě „malarické peklo“, dává smysl, že se jim lidé prostě vyhýbali. Ne proto, že by znali Plasmodium falciparum, ale protože empiricky zjistili, že tam prostě není dobrý nápad žít.

Samože, furt jde o modelování, ne přímý důkaz z DNA z té doby (který ovšem prakticky neexistuje). A taky je jasné, že malárie nebyla jediný faktor – klima, zdroje i náhoda hrály roli taky. A ta snaha nebýt poblíž příbuzných, kterou jsem zmínil v úvodu, není úplně vtip – snaha dostat se mimo dohled předešlé generace je reálně zvažovaný psychologický faktor lidské migrace…

Přesto jde o zajímavý příspěvek do všech faktorů, které způsobily, že Homo sapienti začali mít cestovní horečku – možná do značné míry totiž hrála touha nemít prostě horečku malarickou!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]