TLDR: 3I/ATLAS má jádro asi 2,6 km, protáhlý tvar 2:1, po přísluní dramaticky zvýšila produkci vody i metanu a její chemie naznačuje vznik v chladnějším či silně ozářeném cizím systému. Oznámení tuna.

Pamatujete na velké loňské naděje, že k nám míří mimozemská sonda označená jako 3I/ATLAS? Že se mezitím událo tolik věcí, až jste to vytěsnili? Inu, Atlas stále putuje vesmírem – ale i na něm se rok 2025 dost podepsal…

Průlet kolem Slunce totiž způsobil rozervání objektu – a to, co z ní začalo létat, je dost možná nejčistší materiál z jiné hvězdy, jaký jsme kdy analyzovali!

„Proč to víme až nyní?”

Byť se to nezdá, Atlas kolem Slunce prolétal teprve na konci října 2025. Jelikož nám Slunce v tomto průletu navíc zaclánělo, chvíli trvalo, než jsme mohli získat jasnější obraz. Hubble tak umožnil porovnat snímky z konce 2025 a začátku 2026 a oddělil pevné jádro od komy alias toho kouře kolem ní. Výsledek ukazuje, že Atlas – kdysi označovaný možná až za objekt o 40kilometrové velikost – má průměr cca 2,6 km.

Skutečně má ovšme protáhlý tvar v poměru os asi 2:1. Není to tedy sice doutník jako ‘Oumuamua, ale ani uhlazená koule. Velikost potvrzují i negravitační efekty – tedy jak moc kometu „kopou“ vlastní výtrysky plynu. To znamená, že jádro je skutečně masivní a aktivní.

„Jak víme, že se to rozpadlo?”

Normální kometa vrcholí u přísluní. Atlas ale zvýšila emise vody až po něm – v prosinci až 40krát! Vědátoři proto spekulují, že nejspíš měla silnou, kosmickým zářením ztvrdlou krustu (možná 10–15 m), která dlouho izolovala vnitřní led. Slunce se dovnitř „prokousalo“ až se zpožděním.

Je také možné, že mohlo jít o lokální kolaps povrchu či odhalení nové aktivní oblasti. Ale model silné krusty sedí nejlépe na to, co pozorujeme. Jestli za rozervání mohlo sluneční teplo nebo gravitace, přesně nevíme – faktem nicméně je, že komety jsou obecně poměrně křehké objekty, a po přiblížení ke Slunci často začnou páchat Ikara…

„Co nám to nitro řeklo ešče?”

Webbův teleskop poprvé u mezihvězdné komety detekoval metan. To je zásadní – metan je těkavý a bez ochrany by dávno zmizel. K tomu CO₂, organické molekuly, odlišný poměr niklu k železu. To opět naznačuje vznik v jiném chemickém prostředí – možná chladnějším, možná víc ozářeném.

Žádný z těhle objevů samože úplně nenahrává interpretaci, že by Atlas mohl být ufounský kosmolet – ale na konci roku proběhly i (poněkolikáté) snahy najít nějaké jeho aktivní radiové emise – a vyšly naprázdno…

Určitá chemická odlišnost Atlasu nicméně i tak vyvolává nepříjemnou otázku – je Sluneční soustava normální systém, anebo je složením… divná?

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]