TLDR: Velmoce plánují konflikty i na situace, které nenastanou – ve 20. a 30. letech takto vzniklo několik historicky zajímavých scénářů, které znějakéhodůvodu opět působí kapku relevantně. Zdroj hir.
Kdysi v minulé dekádě jsem se v rámci sepisování jednoho z mých milionu rozepsaných románů rozhodl, že by bylo děsně cool, kdyby v něm Britské impérium bojovalo s americkou Konfederací (která ve story přežila Unii). A k mému překvapení skutečně v minulém století existovaly i teoretické vize toho, jak by taková válka mohla vypadat – dokonce i od USA, od Kanady i od Británie…
Což samože je už poněkud zastaralý scénář… Ale z nějakého důvodu by dneska mohl lidi docela zajímat!
„To tehdy válka fakt hrozila?“
War Plan Red vs. Kanadská vize. zdroj: Kevin Lippert
Ne. Velmoci si ale přesto systematicky připravovaly scénáře prakticky proti každému myslitelnému soupeři, včetně spojenců, přátel i států na druhém konci Atlantiku. Ne protože by válka byla reálná – ale proto, že nepřipravenost je typicky považována za větší hrozbu než paranoia.
Barvitým příkladem jsou americké barevné válečné plány. Nejznámější z nich, War Plan Red, počítal s hypotetickou válkou mezi USA a Britským impériem, přičemž klíčovým bojištěm měla být Kanada. Američani tak realisticky předpokládali, že přímý střet s tehdejší britskou flotou by byl obtížný, a proto se plán soustředil na rychlé obsazení kanadských přístavů, železnic a průmyslových center – dřív, než by Británie stihla přes Atlantik přesunout větší síly.
Kanada byla v plánu dokonce označena samostatnou barvou (Crimson), což ukazuje, jak vážně ji americký generální štáb bral! Barevné plány jsou mimochodem vůbec zábavaná věc, třeba protože byť jich vzniklo dost včetně toho proti Portugalsku nebo Číně, ani jeden nevznikl proti tehdejšímu Sovětskému svazu, se kterým reálně probíhala pak půlstoletí po druhé světové válka studená…
„Co na to ti druzí?“
Vtipné je, že Kanada plánovala totéž – jen opačně. Její Defence Scheme No. 1 z počátku 20. let byl postavený na myšlence, že pokud by došlo k válce USA–Británie, Kanada nemůže vyhrát, ale může zpomalit Američany… do příchodu posil z Británie. Plán proto počítal s preventivními nájezdy na americká pohraniční města (Seattle, Detroit, Minneapolis), ničením infrastruktury a následným ústupem. Cílem nebylo vítězství, ale koupit čas, než dorazí britská pomoc. I tento plán byl samože čistě hypotetický a kolem roku 1928 tiše opuštěn.
A co Británie samotná? Tady je situace paradoxní. Modely ukazují, že tehdejší Británie v případě takového konfliktu vůbec nepočítala s přesunem pozemních sil do Kanady, ale v zásadě by Kanadu obětovala pro dosažení vítězství na významnější frontě – na moři! Konflikt by se z pohledu Británie odehrával primárně mezi americkými a britskými flotilami, přičemž cílem bylo dosáhnout eliminace či oslabení americké námořní síly – nebo aspoň de facto blokády nejvýznamnějších pobřežních měst. Cílem bylo podržet si v takovém světě dominanci na moři, která byla zásadní i pro udržení dominance ekonomické.
Jak by válka dopadla, těžko říct – v dané doby byla síla obou námořnictev podobná, přičemž zkušenosti z druhé světové ukázaly, že důležitější než počet bitevních lodí by bylo využití letadel (v tehdejší US Navy notoricky nepopulární koncept… Ale zase by se spíše bránili u svého břehu) a taky dost… štěstí!
Britské lodě na manévrech v Atlantiku, konec 20. let. Válka by jim dost možná byla osudná. Zdroj: US Navy (paradoxně), kolorováno/upraveno
„To je od Britů teda stejně ale pakárna!“
Nutno nicméně zmínit, že na rozdíl od USA nevznikl žádný oficiální britský „válečný plán proti USA“ ve stylu War Plan Red. Úvahy vycházejí jenom z archivních námořních studií, interních memorand a strategických úvahy admirality, které analyzovaly, jak by se britské loďstvo chovalo v případě konfliktu s americkým námořnictvem. A (potenciální) opouštění spojenců, když se to (ne)hodí, není ani něco, co by ve velmocenské politice bylo úplně nezvyklé…
Dnešní strategická situace je samože do značné míry odlišná, i když ne zas úplně naruby – třeba kombinovaná námořnictva NATO bez USA pořád tvoří třetí největší námořní sílu světa… Když samože odhlédneme od toho, že 30 fregat Floréal vojensky furt není ekvivalentní jedné superletadlovce tak (fregaty by letadlovku prostě nezvládly zergrushovat a ani nejsou s to dělat někam invaze) ani onak (jedna letadlovka je zase víc na pendrek při eskortu konvojů než ty fregaty).
Ono by totiž válka neprobíhala ani tak kvůli rozbíjení lodiček nebo hlaviček, ale o to, kdo bude mít ekonomickou dominanci – čí McDonaldy nebo naopak Fish & Chipsy budou vládnout světu budoucnosti, a kdo z poválečného uspořádání bude mít víc chechtáků…
Válka je vždycky stejná, neasik. Zdroj: Charlie Chaplin/Pay Day
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
