TLDR: Spontánní bloumání sice zhoršuje soustředění, ale zlepšuje implicitní učení skrytých vzorců. Mozek při tom padá do „lokálního spánku“ se slow-waves, které pomáhají rychlému ukládání informací. Studie tuna.
Učení je to, na čem stojí naše civilizace! Kdybyste se narodili uprostřed lesa a váš mozek se obtěžoval toliko uvažováním, jestli spolu mluví medvídci a veverky, těžko by z toho vzešlo mnoho užitku. Ale díky tomu, že trávíme mnoho let učením od druhých lidí (ať ve školách či mimo ně), máme možnost (aspoň teoretickou!) rozvinout náš potenciál naplno!
Zejména v dnešní éře plné ruchů se ale rozvinul nešvar, podle kterého jakékoliv „vypnutí“ uvažování platí za zlo a marnění času. Jenže podle nové studie čumění do blba nemusí být jenom čuměním do blba!
„Kdo si to myslí?“
Přišli na to vědátoři z Eötvös Loránd University, když nechali účastníky svého experimentu mačkat šipky v opakovaném vizuálním testu, kde se tajně skrývala pravděpodobnostní sekvence. Když lidi hlásili, že jim při tom ujela pozornost, byli horší v samotném mačkání — ale lepší v následném odhalování skrytého vzorce.
Ergo se zdá, že špatná pozornost ≠ špatné učení. U určitého typu učení dokonce naopak!
Spontánní myšlenkové toulky, zdá se, posilovaly implicitní učení. Úmyslné přemýšlení o něčem jiném však nikoliv. Důvodem zřejmě je, že vědomé myšlení pořád drží výkonnou kontrolu — a ta implicitní učení spíš překáží. EEG následně odhalilo během mind-wanderingu zvýšené delta/slow waves, které jinak známe ze spánku, což této interpretaci výsledků také nahrává!
„Jak to má fungovat?“
Během čumění do blba tak dochází na jakési episody „lokálního spánku“, při kterých se některé oblasti mozku na okamžik vypnou, aby zpracovaly a konsolidovaly info z aktuálního okolí. Tyhle mikrospánkové stavy se objevovaly hlavně v první části úkolu — tedy ve fázi, kdy se vzorce teprve učily.
To ale neznamená, že čumět do blba je perfektní recept na učení vždy a všude!
Mozek občas potřebuje pauzu, no! Zdroj: DreamWorks, vlastní
Ve druhé polovině experimentu už toto bloumání nepřinášelo benefity… Objevily se jiné EEG vzorce (alfa, beta), což jsou spíš známky nudy a odpojení než učení. Mozek si tedy sám zřejmě „upraví strategii“ podle fáze učení. Neustálé soustředění není optimální pro všechny typy učení, ale ani neustále bloumání není ideální řešení…
„No supr, takže mám ve škole čumět do blba?“
Podle autorů je pro získávání intuitivních dovedností a rozeznávání vzorců může zřejmě významnější fáze volného, neřízeného myšlení — tedy něco jako bdělý odpočinek. Naopak memorování, které má také svůj význam, nejde úplně přečůrat bez usilovné snahy…
A ano, memorování je při učení stále považováno za nutné, ale moderní teorie učení ho chápe jako základní stavební kámen, který má fungovat spolu s porozuměním, aplikací a kritickým myšlením — ne místo nich.
Možná se ale přibližujeme vysvětlení, proč nám často „docvaknou“ věci až když přestaneme tlačit.
BONUS: Je bloumání ještě na něco?
Bloumání mysli není jen užitečné pro učení. Podporuje kreativitu, řešení problémů a plánování tím, že umožňuje mozku vytvářet nové spojení a simulovat budoucí scénáře – tím zvyšuje přizpůsobivost a učení. Pomáhá taky upevňovat vzpomínky, nabízí duševní odpočinek, zlepšuje soustředění po přestávce a může dokonce zvýšit osobní štěstí a vztahy, když nejsme digitálně přetížení.
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
