TLDR: Jak se rodí pseudověda? Analýza tisíců lidových léčeb z Irska ukazuje, že sklon k magické léčbě nezvyšuje bolest ani závažnost nemoci, ale strach z neznámé příčiny a průběhu. Inspirace u kemů tuna, studie tuna.
Když nevíš, co ti je, vem si na to šneka! Takové – a často ještě bizarnější – rady dává nemocným všelijaká „lidová moudrost“. Ale proč a jak vlastně magická „léčba“ vzniká? Primárně jde zjevně o produkt lidské mysli – když jsme nemocní, hledáme různé způsoby, jak to léčit. Má to ale nějaké jiné přínosy za hranici placebo efektu?
Antropologové a evoluční psychologové dlouho předpokládali, že „magické“ léky nejsou ani tak reakcí pro bolestivé nemoci, jako spíše nemoci s nejistou diagnózou. Tým Mícheála de Barry z Brunel University of London tuto hypotézu teď otestoval na unikátním archivu 3 655 lidových léčebných postupů z irského venkova, zaznamenaných ve 30. letech 20. století…
„Jak se to dá študovat v nějakém archivu?“
Tenhle archiv je jen tak btw. fascinující sám o sobě! Vznikl v době, kdy se irská společnost rychle měnila, moderní medicína se začínala prosazovat, ale na venkově pořád přežívaly staleté tradice. Máme tak k dispozici jakýsi „snímek“ přechodové fáze mezi magickým a vědeckým chápáním nemoci…
Vědátoři v knihovně vybrali 35 nemocí a nechali moderní lékaře posoudit, nakolik byly pro tehdejší laiky pochopitelné – tedy zda byla jasná jejich příčina a to, co se děje v těle. A ukázalo se, že u „záhadných“ nemocí byla magická léčba o 50 % častější, zatímco bolest, závažnost nebo potřeba péče nehrály prakticky žádnou roli. Jinak řečeno – lidi skutečně nesahali po „magii“ proto, že by víc trpěli, ale proto, že nevěděli, co se vlastně děje.
Pod tím si dneska možná představíte problémy, se kterými vy chodíte roky po doktorech, ale v Irsku šlo o poměrně přízemnější problémy. Typickými kandidáty na magickou léčbu byly infekční choroby jako černý kašel, příušnice, tuberkulóza nebo skrofulóza – čili nemoci, jejichž původ byl pro běžného Irčana neviditelný a těžko vysvětlitelný. Když lidé nerozuměli, nastupovala úzkost, pocit bezmoci… a rituály. Modlitby, kouzelné kameny, symbolické úkony nebo přesné postupy, které „musely“ být dodrženy, aby léčba fungovala.
Příklad magické léčby černého kašle. Zdroj: Brunel University of London 1. Použijí se výměšky (sekrety) z fretky. 2. Podává se oslí mléko. 3. Pokud místem, kde lidé trpí černým kašlem, projede muž na bílém koni a je požádán o radu, pak cokoliv, co nemocnému doporučí užívat, se považuje za lék.
„Takže to bylo k na nic?“
Z evolučního hlediska to docela i dává smysl. Když je prostředí nepředvídatelné a kauzalita nejasná, mozek hledá vzorce i tam, kde žádné nejsou. Magické myšlení sice problém objektivně neřeší, ale snižuje stres, dává pocit kontroly a struktury, a to je skoro polovina vítězství! Může to objektivně mít krátkodobý přínos – i kdyby jen psychologický.
Ostatně nemá smysl se smát primitivům minulosti, když máme i ty moderní! Autoři výslovně upozorňují, že stejný mechanismus jsme mohli pozorovat během pandemie covidu. Nový, neznámý virus s nejasným průběhem a proměnlivými doporučeními vedl k explozi magického myšlení – od zázračných preparátů přes „imunitní“ rituály až po odmítání standardní medicíny.
Rozdíl je v tom, že zatímco tehdejší irští rolníci často neměli alternativu, dnešní společnost ji má – a přesto se část lidí uchyluje k magii…
„Tak aspoň je to na ten stres, ne?“
Samože, placebo efekt může subjektivně ulevit a snížit úzkost. Problém nastává ve chvíli, kdy magické myšlení nahrazuje účinnou léčbu – což už je moderní pseudověda. A studie tak ukazuje, že boj s iracionálními přesvědčeními není jen o lepších datech a grafech, ale hlavně o práci se strachem a nejistotou. Pokud lidi nerozumí příčinám a průběhu nemoci, racionální argumenty samy o sobě často nestačí.
Nejsem si úplně jistý, nakolik s tímto závěrem souhlasím ve všech detailech – zejména s ohledem na to, že během pandemie hrály roli i přehnané emoční kampaně a zkratkovité slogany. Interpretace výsledků je ale už jiná debata. Samotné zjištění, že magie roste tam, kde chybí porozumění, je každopádně nepříjemně aktuální i dnes.
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
