TLDR: Jen krátká interakce s cíleně instruovanou AI může podle experimentu změnit politické postoje voličů o 10 až 25 bodů, tedy výrazně víc než klasická volební kampaň. Inspirováno u kemů tuna, studie tuna & tuna.

Kampaň, jak ji známe z billboardů, televizních debat a letáků do schránek, pomalu míří na smetiště dějin! Jenže to, co ji nahrazuje, rozhodně nevypadá jako lepší alternativa…

Vědátoři z Cornell University a dalších institucí totiž v nečekaně přímočarém experimentu testovali vliv AI chatbotů během skutečných voleb v USA, Kanadě a Polsku. Nešlo o simulaci v jedničkách a nulých, ale o reálné voliče a reálné politické otázky. A výsledky jsou tuze znepokojivé.

„Co se zjistilo?“

Výsledek asi odtuší každý, kdo nezapomněl titulek tohoto textu: už krátký rozhovor s chatbotem dokázal znatelně posunout politické preference.

Studie študovaly prezidentské volby v USA v roce 2024, kanadské federální volby v roce 2025 a polské prezidentské volby v roce 2025. V americkém experimentu chatboty, které voliče směřovaly k určitému kandidátovi, posunuly názory o několik bodů na 100bodové škále – to je mnohem silnější účinek než u tradičních volebních reklam měřených v předchozích cyklech.

Ještě větší dopad však byl zaznamenán v Kanadě a Polsku, kde modely posunuly postoje a záměry voličů opozice o přibližně 10 procentních bodů. Taková míra posunutí překvapila i autory – ale jak toho dosáhli?

„Určitě nějakou brutální manipulací!“

Zajímavé je, že klíčem k účinnosti nebyla žádná surová nebo otevřeně manipulativní rétorika. Naopak. Autoři zdůraznili, že nejúčinnější byly chatboty označené jako zdvořilé a založené na faktech. AIčka produkovala hustý proud tvrzení, statistik a vysvětlení, které podporovaly určitou politickou pozici.

Nevadilo přitom, že některé informace byly nepřesné, zjednodušené nebo zavádějící. Rozhodující byl dojem racionality a kompetence. Jakmile byla AI instruována, aby tento styl opustila a například přiznávala nejistoty nebo otevřeně zdůrazňovala hodnotové soudy, její přesvědčovací síla dramaticky klesla.

Zdá se tedy, že čím pevnější je diskutér v kramflecích, tím větší efekt to nese…

„Tak ještě že není hůř!“

Ještě znepokojivější obrázek nabízejí experimenty z jiné práce publikované ve Science. Zde byly modely cíleně trénovány na přesvědčování, nikoli na faktickou správnost. Výsledkem pak posunuly postoje až o 25 bodů na stobodové škále.

To je extrémní efekt i v kontextu desetiletí výzkumu politické psychologie, kde se podobné změny považují za téměř nemožné. Sami autoři mluví bez nadsázky o „politické atomovce“.

Jak to změní skutečné kampaně, samože nevíme. Ale zdá se být evidentní, že AI chatboty představují zcela nový typ politického aktéra. Jsou levné, dají se masově nasadit, fungují nepřetržitě a dokážou se personalizovat v reálném čase podle toho, s kým mluví. Každý volič tak může dostat jinou „kampaň“, přesně šitou na jeho obavy, hodnoty a slabiny. Zároveň jde o aktéra, kterého je extrémně obtížné regulovat – neexistuje jasný odpovědný subjekt, jasná pravidla ani tradiční kontrolní mechanismy.

„Co s tím?“

To není jasné, odvážím se ale tvrdit, že bez nějakého typu regulace může AIčko do politických proces hodit ještě hutnější vidle než sociální sítě. Autoři studií varují, že bez transparentnosti, nezávislého dohledu a systematického vzdělávání veřejnosti se může politické rozhodování stát snadným terčem strojové manipulace.

Éra kampaní možná končí, ale éra informovanější demokracie tím nutně nezačíná. Spíš naopak. A představa, že tyto výzvy někdo rychle a efektivně vyřeší, je – mírně řečeno – optimistická.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]